5 C 213/2020-16 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 14.150 Kč jako dluhu ze smlouvy o půjčce, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], dne [datum]. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, žalovaná se je zavázala vrátit spolu s úroky ve výši 2.100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, na dluh uhradila pouze 11.950 Kč. Soud vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaná se nijak nevyjádřila, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Ze smlouvy o půjčce soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne [datum], jejím předmětem bylo poskytnutí zápůjčky ve výši 15.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s poplatkem ve výši 11.100 Kč, který sestává z úroku ve výši 2.100 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč, v pravidelných týdenních splátkách. Smluvní podmínky nejsou žalovanou podepsány. Dle karty zákazníka žalobce prověřil úvěruschopnost žalované. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky žalobci bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Výzvou ze dne [datum] vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Právní předchůdce žalobce s žalovanou ujednal smluvní úrok dvojím způsobem, a to kapitalizovanou částkou 2.100 Kč přímo v těle smlouvy a dále roční úrokovou sazbou dle počtu měsíčních splátek (20,98 % nebo 23,72 %) vyjádřenou ve smluvních podmínkách. Dle Nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit hlavně k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmí sloužit k tomu, aby do nich v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě dodavatel skryl ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě, a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Soud má v souladu s uvedeným nálezem Ústavního soudu a ust. § 1813 o. z. za to, že právní předchůdce žalobce si nepočínal poctivě, zneužil svého silnějšího postavení a jednal v rozporu s požadavky na ochranu spotřebitele, když ve smlouvě uvedl toliko kapitalizovaný úrok a ujednání o ročním smluvním úroku skryl do smluvních podmínek smlouvy. Ujednání o ročním úroku je též nejasné a nesrozumitelné, když je ve smluvních podmínkách uvedeno, že je úroková sazba stanovena jako pevná po celou dobu trvání smlouvy, avšak dále uvádí, že dojde-li k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání jistina úročena. Není proto zřejmé, zda má být jistina úročena nad rámec kapitalizovaného úroku. Soud proto žalobu v části, ve které se žalobce domáhá dalšího smluvního úroku, mimo úrok kapitalizovaný částkou 2.100 Kč, zamítl pro zdánlivost takového ujednání (ust. § 553 a ust. § 554 o.z.). Žalobce vedle dlužné jistiny požadoval po žalované zaplacení dlužné části poplatku za poskytnutí zápůjčky. Zápůjčka činila celkem 15.000 Kč, za poskytnutí zápůjčky byla žalovaná povinna zaplatit poplatek v celkové výši 11.100 Kč, tedy poplatek za poskytnutí zápůjčky činil více jak 70 % jistiny, bez zohlednění úroku, tedy úplaty za poskytnutý úvěr, poplatek činil 60 % jistiny. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel, smlouva o zápůjčce byla tedy smlouvou spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud má za to, že ujednání o poplatku za poskytnutí zápůjčky (mimo ujednání o smluvním úroku) ve výši 60 % jistiny zápůjčky je, pro nepřiměřenost výše poplatku, ujednáním zjevně se příčícím dobrým mravům. Soud proto žalobu, co do nároku na zaplacení dlužné části poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek, pro absolutní neplatnost ujednání pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele, zamítl. Žalobce v řízení prokázal, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované zápůjčku ve výši 15.000 Kč, žalovaná však zápůjčku řádně a včas nesplácela, na dluh uhradila pouze 11.950 Kč. Soud proto, vzhledem k neplatnosti ujednání o poplatcích, uložil žalované zaplatit žalobci dlužnou část jistiny a kapitalizovaného úroku poníženou o uhrazené platby, tedy uložil žalované zaplatit žalobci částku 5.150 Kč (17.100 Kč – 11.950 Kč) se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 36 %, žalovaná z 64 %, žalované proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 28 % nákladů žalované. Vzhledem k tomu, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.