8 C 25/2020-36 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhá žalobou doručenou soudu dne [datum] zaplacení finanční částky s odůvodněním, že žalovaný uzavřel [datum] s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které původní věřitel poskytl žalovanému prostředky ve výši [částka], které žalovaný převzal v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit původními věřiteli celkem částku [částka] (půjčka ve výši [částka], souhrnný poplatek ve výši [částka]) formou 53 pravidelných týdenních splátek po [částka]. Žalovaný si své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána (53 týdnů od data podpisu), to je. [datum]. Žalobce od právního předchůdce žalobce obdržel informaci o celkové úhradě na dluh ve výši [částka]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] S.á.r.l. došlo s účinností ke dni [datum] k postoupení pohledávky na přechodného věřitele, o čemž byl žalovaný informován přípisem ze dne [datum]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené [datum] mezi přechodným věřitelem a žalobcem došlo s účinností od [datum] k postoupení pohledávky na žalobce, o čemž byl žalovaný informován přípisem ze dne [datum]. Před uplatněním žaloby u soudu byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. 2. Účastníci byli k jednání soudu řádně a včas předvoláni. Žalobce svoji neúčast na jednání omluvil. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil, k věci se nevyjádřil. Soud tedy rozhodl ve smyslu § 101 odstavec 3 občanského soudního řádu na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 3. Žalobce tvrzení uvedená v žalobě prokázal listinnými důkazy, a to smlouvou o půjčce ze dne [datum], na základě které žalovaný převzal finanční hotovost ve výši [částka] a zavázal se vrátit původními věřiteli [částka] formou [anonymizováno] týdenních splátek po [částka]. 4. Ze smluv o postoupení pohledávky a přípisu adresovaných žalovanému, kterými byl informován o změně v osobě věřitele soud má za to, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy o půjčce byla platně postoupena na žalobce, který je aktivně legitimován k vedení tohoto sporu (§ 1879 zákona číslo 89/2012 Sbírky, občanský zákoník). 5. S ohledem na datum uzavření smlouvy je třeba po právní stránce věc posoudit ve smyslu § 3028 odstavec 3 zákona číslo 89/2012 Sbírky, občanský zákoník (dále jen o.z), a ve smyslu § 657 zákona číslo 40/64 Sbírky, občanský zákoník (dále jen obč. zák.), platného do [datum]. S přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, je třeba postupovat dále dle zákona číslo 321/2001 Sbí, o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy o půjčce. S ohledem na povahu žalovaného jako klienta právního předchůdce žalobce, je dlužník fyzická osoba a na straně věřitele vystupovala společnost, jejíž činnost spočívala v poskytování půjček. Pro posouzení platnosti ujednání předmětné smlouvy je nutno použít ustanovení § 52 a následující obč. zák. Dle § 56 odstavec 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle § 55 odstavec 1 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, která mu zákon poskytuje nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. 6. Dle § 657 obč. zák. přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit mu po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 7. Z ustanovení § 4 zákona číslo 321/2001 Sbí, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formou a musí obsahovat zde uvedené informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách. Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí obsahovat mimo jiné stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze citovaného zákona, stanovení podmínek, za kterých může být roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr upravena a které nesmí být závislé pouze na vůli věřitele, stanovení maximální výše spotřebitelského úvěru, stanovení výše jednotlivých splátek, jejich počtu a přesného časového rozvržení, stanovení jednotlivých plateb, včetně těch, které jsou uvedeny v § 2 písmeno a) bodech 1 až 5, budou-li placeny spolu se spotřebitelským úvěrem; pokud jednotlivé platby nelze přesně stanovit, musí být uveden způsob jejich výpočtu, podmínky, za kterých lze předčasně ukončit smluvní vztah. Z § 6 zákona číslo 321/2001 Sbí vyplývá, že nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v § 4, pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou; ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele. Jediným plněním, které může věřitel požadovat kromě splátky jistiny, je úrok ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Žádné další poplatky ani jakékoliv jiné platby není spotřebitel povinen platit. V případě, že je spotřebitel již zaplatil, má nárok na jejich vrácení, popř. započtení proti nesplacené části jistiny. 8. Z provedeného dokazování soud vzal za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které převzal [částka], zavázal se vrátit [částka] formou sjednaných splátek. Předmětná smlouva má formulářový charakter, kde jsou doplněny údaje o osobě žalovaného, výši zapůjčených peněz, poplatcích, výši a počtu dohodnutých splátek. Smlouva v záhlaví odkazuje na smluvní podmínky, které jsou její nedílnou součástí s uvedením, že se jedná o smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře, kde jsou skutečně umístěny. Nejsou však opatřeny podpisem žalovaného ani právního předchůdce žalobce. Mimo jiné je v článku 1 smluvních podmínek obsažen údaj o výši roční procentní sazby nákladů („ RPSN“), a to v několika variantách podle dohodnutého počtu splátek, v článku 3 je poučení zákazníka o tom, za jakých podmínek může odstoupit od smlouvy, v článku 7 informace o předčasném splacení, v článku 8 právo společnosti požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky v případě nesplnění povinnosti hradit splátku včas. V dalších článcích jsou obsaženy údaje zejména vysvětlujícího charakteru. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel, to je právní předchůdce žalobce, stanovil výši souhrnného poplatku, jednotlivé položky poplatku, zejména úrok z půjčených peněz. Smlouva je tedy v rozporu s § 4 zákona číslo 321/2001 Sbí, když neobsahuje informace stanovené tímto ustanovením, tedy povinné informace ve spotřebitelské smlouvě. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru, ale nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné a složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíš uniknou. Pokud tak přesto učiní, nepočítá si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu (nález Ústavního soudu ČR I. ÚS 3512/11 ze dne [datum]). Na základě shora uvedeného soud dospěl k tomu závěru, že smlouva je v části ujednání o poplatku neplatná (§ 55 odstavec 2 ve spojení s § 56 odstavec 1 obč. zák. s přihlédnutím k § 4 a § 6 zákona číslo 321/2001 Sbí) a žalobci tak nevznikl nárok na zaplacení uvedeného poplatku. Jediným plněním, kterého by se žalobce mohl jako věřitel domáhat, je plnění splátky jistiny s úrokem ve výši diskontní sazby České národní banky platném v době uzavření smlouvy, čehož se žalobou nedomáhá. 9. Soud má za prokázané, že žalovaný převzal na základě smlouvy o půjčce [částka] a vrátil [částka]. S ohledem na shora uvedené závěry soudu, dle kterých žalobci ani jeho právnímu předchůdci nevznikl nárok na zaplacení souhrnného poplatku, soud dospívá k tomu závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti, a to ohledně rozdílu finančních prostředků poskytnutých věřitelem dlužníkovi a vrácených dlužníkem, to je částka [částka] s poukazem na § 657 s přihlédnutím k § 55 odstavec 1 a § 56 odstavec 1 obč. zák. Dále soud zavázal žalovaného povinností zaplatit z uvedené částky úrok z prodlení v zákonné výši ve smyslu § 517 odstavec 2 obč. zák. za použití nařízení vlády číslo 142/94 Sbí, ve znění pozdějších předpisů (výrok I.). S ohledem na uvedený právní názor s poukazem na § 55 odstavec 2 ve spojení s § 56 odstavec 1 obč. zák