10 C 268/2020-80 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 212.147,98 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 18. 2. 2015. Žalovaný čerpal částky 133.025 Kč a 185.375 Kč, částka 1.600 Kč byla vyčerpána na úhradu poplatku za poskytnutí meziúvěru. Ke dni 31. 7. 2019 byl žalovanému poskytnut řádný úvěr. Žalovaný nehradil sjednané splátky úvěru řádně a včas, žalobce od smlouvy odstoupil, pohledávka byla splatná dne 31. 1. 2020. Dlužná částka sestává z poskytnutého úvěru ve výši 195.899,54 Kč, nedoplatku meziúvěru ve výši 3.846,66 Kč, předpisů úhrad za upomínky ve výši 2.000 Kč, vratky státní podpory ve výši 8.000 Kč, předpisů úhrad za vedení účtu ve výši 360 Kč, úroků za rok 2019 ve výši 3.635,81 Kč, úroků za rok 2019 do odstoupení ve výši 752,63 Kč, to vše po započtení úhrad žalovaného ve výši 2.346,66 Kč. Žalovaný uvedl, že jej žalobce o neplnění smlouvy neinformoval, nikdy mu nebylo doručeno odstoupení od smlouvy, výzva k úhradě ani předžalobní výzva. Žalovaný uznal, že závazky z uzavřené smlouvy řádně neplnil a je si vědom, že má vůči žalobci nesplacené závazky, finanční situace mu však neumožňuje uhradit dluh najednou. Za pomoci rodiny uhradí celou jistinu a žádá o splátkový kalendář na úroky z prodlení, protože je měsíčně schopen hradit pouze 1.000 Kč. Žalovaný po podání žaloby žalobci hradil 212.147,98 Kč, vzhledem k tomu, že u platby nebyla uvedena žádná poznámka o určení započtení na jistinu, započetl žalobce úhradu na zákonné a smluvní úroky a částečně na jistinu a v této části vzal žalobce žalobu zpět. Žalovaný v odporu uvedl, že uhradí jistinu a žádá o umožnění splácení úroků. Odpor žalovaného byl žalobci doručen dne 25. 5. 2021, v souladu s ust. § 41 odst. 3 o.s.ř. je hmotněprávní jednání účastníka učiněné vůči soudu účinné vůči ostatním účastníkům teprve od okamžiku, kdy se o něm v řízení dozvěděli. Žalovaný částečně hradil již dne 25. 3. 2021, při úhradě neuvedl žádné určení, na co hradí, žalobce proto, s ohledem na to, že odpor žalovaného mu byl doručen až po provedeném započtení, nebyl povinen započíst úhradu žalovaného pouze na jistinu a v souladu s ust. § 1932 odst. 1 o.z. úhradu žalovaného započetl nejprve na úroky z prodlení a úroky a až následně na jistinu. Soud proto řízení dle ust. § 96 odst. 1 – 4 o.s.ř. co do části zákonného úroku, úroku a jistiny částečně zastavil. Návrhem na uzavření smlouvy o stavebním spoření ze dne 9. 12. 2014 požádal žalovaný o poskytnutí stavebního spoření s cílovou částkou 320.000 Kč. Sdělením ze dne 23. 12. 2014 žalobce oznámil žalovanému zaevidování smlouvy o stavebním spoření. Žádostí ze dne 9. 12. 2014 požádal žalovaný o poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření do částky 320.000 Kč, jako korespondenční adresu žalovaný uvedl [část obce a číslo], [obec], jako místo trvalého pobytu žalovaného je uvedeno [ulice a číslo], [obec]. Ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne 23. 1. 2015, jejím předmětem bylo poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření do výše 320.000 Kč a ke dni přidělení cílové částky úvěru ze stavebního spoření do výše 208.000 Kč, úrok z úvěru byl sjednán ve výši 4,3 % ročně. Žádostí ze dne 4. 2. 2015 žalovaný požádal o čerpání meziúvěru, meziúvěr byl čerpán v částce 133.025 Kč. Žádostí ze dne 4. 2. 2015 žalovaný žádal o čerpání zbývajícího nároku dle úvěrové smlouvy, čerpáno bylo celkem 186.975 Kč. Z oznámení o čerpání finančních prostředků a informace o úhradě úroků bylo zjištěno, že z meziúvěrového účtu žalovaného bylo čerpáno celkem 318.400 Kč, částka 1.600 Kč byla užita na úhradu poplatku za poskytnutí meziúvěru. Ze sdělení žalobce ze dne 5. 8. 2019 bylo zjištěno, že žalobce oznámil žalovanému, že žalovaný splnil podmínky pro poskytnutí úvěru ze stavebního spoření a inkaso na meziúvěrový účet bylo ukončeno a nedoplatek z meziúvěrového účtu je třeba zaslat na uvedený úvěrový účet. Z výpisu z meziúvěrového účtu bylo zjištěno čerpání meziúvěru žalovaným a platby žalovaného na meziúvěr. Z výpisu z úvěrového účtu byly zjištěny transakce na úvěrovém účtu žalovaného. Z výpisu z vkladového účtu byly zjištěny transakce na vkladovém účtu žalovaného. Výzvou ze dne 10. 1. 2020 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu. Sdělením ze dne 4. 2. 2020 oznámil žalobce žalovanému, že ke dni 31. 1. 2020 nastala účinnost odstoupení od smlouvy a splatnost celého dluhu, který činí 212.147,98 Kč. Předžalobními výzvami ze dne 13. 10. 2016 13. 3. 2017 a ze dne 12. 6. 2020 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a dle zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření. Žalovaný přes upomínky žalobce, které byly žalobcem zasílány na adresu žalovaným udanou i na adresu trvalého pobytu žalovaného, jak bylo zjištěno z připojených doručenek, sjednané splátky řádně a včas nehradil. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou část úvěru ve výši 33 471,14 Kč spolu s úroky a zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Soud umožní plnění dluhu ve splátkách, ale pouze v odůvodněných případech po posouzení celkových poměrů žalovaného a s přihlédnutím k zájmům žalobce, přičemž při určení splátek musí být zřejmé, že žalovaný bude dluh schopen v určených splátkách splnit. Žalovaný neuvedl ničeho ke svým poměrům, nijak je nespecifikoval, soud proto nemohl posoudit, zda by bylo plnění dluhu ve splátkách řádně odůvodněno poměry žalovaného a není zřejmé, zda by byl dluh v pravidelných měsíčních splátkách žalovaný schopen splnit. Soud proto uložil žalovanému dluh splnit ve standardní třídenní lhůtě k plnění. To však nebrání případné individuální domluvě o splatnosti mezi žalobcem a žalovaným. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Částečné zastavení řízení zavinil žalovaný částečnou úhradou po podání žaloby, ve zbytku byl žalobce plně úspěšný. Žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.769 Kč, z částky 45.900 Kč za 5 úkonů právní služby po 9.180 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, částečné zpětvzetí žaloby, účast při jednání) dle ust. § 7, 9 a 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 1.500 Kč jako 5 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb., z částky 800 Kč jako náhrady za promeškaný čas 8 půlhodin dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a z částky 1.178 Kč jako náhrady cestovného (ze sídla právního zástupce žalobce k jednání soudu v Ústí nad Orlicí a zpět) dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 10.369 Kč. Celková náhrada nákladů činí 62.516 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce. Poměrná část soudního poplatku se žalobci vrací v souladu s ust. § 10 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žaloba byla vzata zpět před prvním jednáním, soud proto žalobci vrátí poměrnou část soudního poplatku sníženou o 20 %, nejméně však 1.000 Kč (k tomu též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2017, sp. zn. 23 Cdo 1426/2016).