10 C 268/2021-17 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 18.100 Kč jako dluhu ze smlouvy o půjčce, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne 8. 12. 2015. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Ze smlouvy o půjčce soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 8. 12. 2015, jejím předmětem bylo poskytnutí půjčky ve výši 20.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem ve výši 14.800 Kč, který sestává z úroku ve výši 2.800 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč, v pravidelných týdenních splátkách. Dle karty zákazníka žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021. Postoupení pohledávky žalobci bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 12. 2. 2021. Výzvou ze dne 13. 5. 2021 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Žalobce požadoval vedle kapitalizovaného smluvního úroku i smluvní úrok ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky do zaplacení. Soud však má za to, že takový nárok nebyl smluvními stranami sjednán, a to ani ve smlouvě, ani ve smluvních podmínkách. Ve smlouvě je uvedeno pouze toliko, že úrok činí 2.800 Kč, dle bodu 1.2 smluvních podmínek činí výše úrokové sazby 23,72 %, tato je pevná po celou dobu trvání smlouvy, a v případě, dojde-li dle čl. 9 smluvních podmínek (který se však věnuje zprostředkovatelům, odkaz je proto neurčitý a lze pouze domýšlet, zda neměl být správně odkázán čl. 9) k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání jistina úročena. Soud proto žalobu v části požadovaného úroku (nad rámec úroku kapitalizovaného) zamítl, neboť takový nárok nebyl smluvními stranami ujednán, ujednán byl pouze úrok kapitalizovaný dobou trvání smlouvy ve výši 2.800 Kč. Žalobce vedle dlužné jistiny požadoval po žalovaném zaplacení dlužné části poplatku za poskytnutí zápůjčky. Zápůjčka činila celkem 20.000 Kč, za poskytnutí zápůjčky byl žalovaný povinen zaplatit poplatek v celkové výši 14.800 Kč, tedy poplatek za poskytnutí zápůjčky činil více jak 70 % jistiny, bez zohlednění úplaty za poskytnutou zápůjčku, úroku, další poplatky činily 60 % jistiny. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouva o zápůjčce byla tedy smlouvou spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud má za to, že ujednání o poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 60 % jistiny zápůjčky (bez zohlednění úroku – úplaty za poskytnutou zápůjčku) je, pro nepřiměřenost výše poplatku, ujednáním příčícím se dobrým mravům. Ujednání o poplatcích za administrativní činnost a o poplatcích za hotovostní inkaso splátek jsou proto pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele ujednáními absolutně neplatnými. Žalobce v řízení prokázal, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 20.000 Kč, žalovaný však zápůjčku řádně a včas nesplácel, na dluh uhradil pouze 16.700 Kč. Soud proto, vzhledem k neplatnosti ujednání o poplatcích, uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou část jistiny spolu s kapitalizovaným úrokem, to ponížené o uhrazené platby, tedy uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 6.100 Kč (20.000 Kč + 2.800 Kč 16.700 Kč) se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 34 %, žalovaný z 66 %, žalovanému proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 32 % nákladů žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.