10 C 324/2020 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 23.076 Kč jako dluhu ze smlouvy o půjčce, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne 30. 11. 2015. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 17.000 Kč, žalovaný se je zavázal vrátit spolu s úroky ve výši 2.380 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 3.400 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.800 Kč. Dále si žalovaný zvolil doplňkovou službu životního pojištění za poplatek 406 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, na dluh uhradil pouze 6.910 Kč. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Ze smlouvy o půjčce soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 30. 11. 2015, jejím předmětem bylo poskytnutí půjčky ve výši 17.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem ve výši 12.580 Kč, který sestává z úroku ve výši 2.380 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3.400 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.800 Kč, v pravidelných týdenních splátkách, a životní pojištění [anonymizována dvě slova], za zařazení do pojišťovacího programu se žalovaný zavázal uhradit 406 Kč. Dle karty zákazníka žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Postoupení pohledávky žalobci bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Výzvou ze dne 7. 5. 2020 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Žalobce požadoval vedle kapitalizovaného smluvního úroku i smluvní úrok ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky do zaplacení. Soud však má za to, že takový nárok nebyl smluvními stranami sjednán, a to ani ve smlouvě, ani ve smluvních podmínkách. Ve smlouvě je uvedeno pouze toliko, že úrok činí 2.380 Kč, dle bodu 1.2 smluvních podmínek činí výše úrokové sazby 23,72 %, tato je pevná po celou dobu trvání smlouvy, a v případě, dojde-li dle čl. 9 smluvních podmínek (který se však věnuje zprostředkovatelům, odkaz je proto neurčitý a lze pouze domýšlet, zda neměl být správně odkázán čl. 9) k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání jistina úročena. Soud proto žalobu v části požadovaného úroku (nad rámec úroku kapitalizovaného) zamítl, neboť takový nárok nebyl smluvními stranami ujednán, ujednán byl pouze úrok kapitalizovaný dobou trvání smlouvy ve výši 2.380 Kč. Žalobce vedle dlužné jistiny požadoval po žalovaném zaplacení dlužné části poplatku za poskytnutí zápůjčky. Zápůjčka činila celkem 17.000 Kč, za poskytnutí zápůjčky byl žalovaný povinen zaplatit poplatek v celkové výši 12.580 Kč, tedy poplatek za poskytnutí zápůjčky činil více jak 70 % jistiny, bez zohlednění úplaty za poskytnutou zápůjčku, úroku, další poplatky činily 60 % jistiny. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouva o zápůjčce byla tedy smlouvou spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud má za to, že ujednání o poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 60 % jistiny zápůjčky (bez zohlednění úroku – úplaty za poskytnutou zápůjčku) je, pro nepřiměřenost výše poplatku, ujednáním příčícím se dobrým mravům. Soud proto žalobu, co do nároku na zaplacení dlužné části poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek, pro absolutní neplatnost ujednání o poplatcích, pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele, zamítl. Žalobce v řízení prokázal, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 17.000 Kč, žalovaný však zápůjčku řádně a včas nesplácel, na dluh uhradil pouze 6.910 Kč. Soud proto, vzhledem k neplatnosti ujednání o poplatcích, uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou část jistiny spolu s kapitalizovaným úrokem a poplatkem za zařazení do pojišťovacího programu, to vše ponížené o uhrazené platby, tedy uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 12.876 Kč (17.000 Kč + 2.380 Kč + 406 Kč – 6.910 Kč) se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 56 %, žalovaný ze 44 %, žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 12 % nákladů žalobce. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 924 Kč, z částky 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 252 Kč. Celková náhrada nákladů činí 2.376 Kč, část náležející žalobci ve výši 12 % proto činí 285 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.