10 C 333/2021 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal, aby bylo žalované uloženo vyklidit bytovou jednotku [číslo] zapsanou na [list vlastnictví], v obci a k. ú. [obec] (dále i jen„ jednotka“ či„ byt“). Žalobce uzavřel s žalovanou dne 22. 7. 2018 smlouvu o nájmu bytu na dobu určitou do 31. 7. 2019, na základě dodatku byl nájem prodloužen do 31. 1. 2021. Žalovaná byt nevyklidila a nevystěhovala se, je dlouhodobě v prodlení s hrazením nájemného a služeb spojených s užíváním bytu. Žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k jednání nedostavila ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v její nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Z výpisu z nahlížení do katastru nemovitostí soud zjistil, že vlastníkem jednotky je žalobce. Ze smlouvy o nájmu bytu soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobce jako pronajímatelem a žalovanou a [jméno] [příjmení] jako nájemci dne 22. 7. 2018, jejím předmětem byl nájem bytu, smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 8. 2018 do 31. 7. 2019. Z prodloužení nájemní smlouvy ze dne 13. 9. 2020 bylo zjištěno, že nájemní smlouva byla prodloužena o šest měsíců od 1. 8. 2020 do 31. 1. 2021. Předžalobní výzvou ze dne 1. 4. 2021 vyzval žalobce žalovanou a [jméno] [příjmení] k úhradě částky 55.284 Kč a částky 31.106 Kč, dle informací o zásilce byla výzva doručena dne 5. 5. 2021. Předžalobní výzvou ze dne 1. 4. 2021 vyzval žalobce žalovanou a [jméno] [příjmení] k vystěhování. Dle podací stvrzenky a informací k zásilce byla výzva žalované doručena dne 5. 5. 2021. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, konkrétně pak dle obecných ustanovení o nájmu dle ust. § 2201 a násl. a dle zvláštních ustanovení o nájmu bytu dle ust. § 2235 o.z. a násl. Dle ust. § 2201 o.z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Dle ust. § 2285 o. z. Pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu. Dle ust. § 1040 o.z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovanou a [jméno] [příjmení] nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem bytu na dobu určitou do 31. 7. 2019, dodatkem bylo trvání nájmu prodlouženo do 31. 1. 2021. Soud vzal dále za prokázané, že žalovaná po dni 31. 1. 2021, kdy měl nájem bytu skončit, pokračovala v užívání bytu. Aby soud uložil žalované byt vyklidit, muselo by být v řízení prokázáno, že žalovaná jej neprávem zadržuje, tedy, že jej užívá bez právního důvodu. V řízení bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou k vyklizení bytu výzvou ze dne 1. 4. 2021, která byla žalované doručena dne 5. 5. 2021. Žalovaná tedy užívala byt po dobu více než tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a žalobce v této lhůtě žalovanou nevyzval k opuštění bytu (respektive vyzval žalovanou k opuštění bytu až po uplynutí této lhůty, když v souladu s ust. § 570 odst. 1 o.z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde, a výzva byla žalované doručena až dne 5. 5. 2021). Dle ust. § 2285 o. z. proto došlo k obnovení nájmu bytu, a to na dobu dalších šesti měsíců (na tutéž dobu, na jakou byl nájem dodatkem prodloužen) do 31. 7. 2021. Nájem bytu neskončil, jak tvrdil žalobce, ke dni 31. 1. 2021, ale byl dle ust. § 2285 o.z. obnoven. Soud se proto dále zabýval tím, zda došlo ke skončení nájmu jinak, případně ke kterému datu. Stejnopis žaloby lze jako hmotněprávní jednání žalobce považovat za výzvu k opuštění bytu ve smyslu ust. § 2285 o.z. (viz komentářová literatura Občanský zákoník: komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7478 -638-9). Dle ust. § 41 odst. 3 o.s.ř. je hmotněprávní jednání účastníka učiněné vůči soudu účinné také vůči ostatním účastníkům, avšak teprve od okamžiku, kdy se o něm v řízení dozvěděli. Žalobce podal žalobu dne 24. 8. 2021, žaloba byla žalované doručena dne 13. 9. 2021, v souladu s ust. § 2285 o.z. tedy žalobce doručením žaloby žalované vyzval žalovanou k opuštění bytu v průběhu tří měsíce poté, kdy měl nájem bytu skončit. Nájem bytu proto zanikl ke dni 31. 7. 2021 a od tohoto dne užívá žalovaná byt žalobce neoprávněně. Vzhledem k tomu, že bylo v řízení prokázáno, že žalovaná užívá byt žalobce od 1. 8. 2021 bez právního důvodu (a pro rozsudek je dle ust. § 154 odst. 1 o.s.ř. rozhodující stav v době jeho vyhlášení), tedy žalobci věc neprávem zadržuje, rozhodl soud tak, že uložil žalované povinnost vyklidit předmětný byt ve lhůtě dle ust. § 160 o.s.ř. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000 Kč, z částky 4.500 Kč za 3 úkony právní služby po 1.500 Kč dle ust. § 7 a ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 900 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 1.134 Kč. Celková náhrada nákladů činí 8.534 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaná povinna ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.