10 C 371/2021 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 116.543,20 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne 16. 3. 2016. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 115.193,20 Kč, poplatků ve výši 1.350 Kč, smluvních úroků a zákonného úroku z prodlení. Soud vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaná se nijak nevyjádřila, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 16. 3. 2016, jejím předmětem byl úvěr ve výši 150.000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit spolu s úroky ve výši 10,90 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 2.560,49 Kč. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 22. 10. 2018 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce prohlásil úvěr za splatný ke dni 22. 10. 2018 z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek. Z výpisu z úvěrového účtu žalované soud zjistil, že dlužná jistina po splatnosti činila celkem 115.193,20 Kč, splatné poplatky, pojištění a pokuty celkem 1.350 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 2. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020 a postoupení pohledávky žalobci oznámil žalované. Předžalobní výzvou ze dne 31. 3. 2020 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 150.000 Kč, žalovaná však sjednané splátky nesplácela řádně a včas, právní předchůdce žalobce proto dluh žalované ke dni 22. 10. 2018 zesplatnil. Právní předchůdce žalobce následně postoupil pohledávku za žalovanou žalobci. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobci dlužnou jistinu úvěru ve výši 115.193,20 Kč spolu s poplatky ve výši 1.350 Kč, celkem tak částku 116.543,20 Kč se smluvními úroky dle ust. § 1802 a násl. o.z. a zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaná s úhradou dluhu v prodlení. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4.662 Kč, z částky 14.450 Kč za 2,5 úkonu právní služby po 5.780 Kč (převzetí a příprava věci, jednoduchá výzva k plnění a žaloba) dle ust. § 7 a ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 900 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 3.223,50 Kč. Celková náhrada nákladů činí 23.235,50 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaná povinna ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.