10 C 393/2020-34 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 354.253,23 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne 22. 8. 2018, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 360.429 Kč za úrok ve výši 11,9 % ročně. Žalovaný se se splácením úvěrových splátek dostával do prodlení, respektive poskytoval částečné plnění, proto právní předchůdce žalobce úvěr ke dni 28. 12. 2019 zesplatnil. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 12. 9. 2018, jejím předmětem byl úvěr ve výši 360.429 Kč na konsolidaci úvěrů nebo půjček žalovaného za úrok ve výši 11,9 % ročně, který se žalovaný zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 5.486 Kč. Z dokumentu„ podklady pre súdne konanie“ byly zjištěny platby žalovaného na dluh, dlužná jistina po zesplatnění činila celkem 354.253,23 Kč. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce úvěr ke dni 28. 12. 2019 zesplatnil, neboť ve stanoveném termínu nebyla uhrazena pohledávka na úvěrovém účtu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2020, potvrzení o zaplacení kupní ceny a seznamu pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Postoupení pohledávky žalobci bylo žalovanému oznámeno oznámením ze dne 9. 3. 2020. Předžalobní upomínkou ze dne 6. 8. 2020 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 360.429 Kč za účelem konsolidace dluhů žalovaného. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdce žalobce proto úvěr zesplatnil. Právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil žalobci. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou jistinu ve výši 354.253,23 Kč spolu se smluvními úroky dle ust. § 1802 a násl. o.z. a zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 14.171 Kč, z částky 29.220 Kč za 3 úkony právní služby po 9.740 Kč dle ust. § 7 a ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 900 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 6.325 Kč. Celková náhrada nákladů činí 50.616 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.