14 C 16/2021-151 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal určení, že prodej zástavy – nemovitostí uvedených ve výroku rozsudku, je nepřípustný s tím, že je vlastníkem a zástavcem uvedených nemovitostí a jejich prodej je dle jeho názoru nepřípustný, když dlužník a první žalovaný jsou propojenými osobami, účelem prodeje není uspokojení dluhu, ale výlučně prodej majetku žalobce, jednání prvního žalovaného je v rozporu s dobrými mravy a došlo k porušení obecných principů občanského práva a zneužití práva. Žalobce je členem skupiny [anonymizována dvě slova], jejímž členem byl i dlužník, byl však z této skupiny vyveden ve prospěch skupiny [anonymizována dvě slova], jejímž jednatelem je bratr jednatele prvního žalovaného. Nyní je již jednatelem a společníkem dlužníka jiná osoba. Převody majetku dlužníka uskutečňoval zástupce prvního žalovaného, [anonymizováno] [příjmení]. Žalovaný dále popisoval, jakým způsobem došlo k převodům majetku na straně dlužníka a dovozuje z toho, že dlužníka fakticky ovládá první žalovaný a nemá tedy zájem na uspokojení své pohledávky přímo dlužníkem, naopak má zájem na prodeji nemovitostí ve vlastnictví žalobce. Předmětná dražba má tak původ v trestné činnosti a je výsledkem jednání organizované skupiny osob. První žalovaný postupuje v realizaci zástavního práva v rozporu se zástavní smlouvou (podle ní je zástavní věřitel oprávněn nabýt zástavu do vlastnictví), nevzniklo mu právo domáhat se uspokojení pohledávky ze zajištěného majetku, dluh vůči dlužníkovi nevznikl, tento je nedůvodně přezajištěn. Jednání prvního žalovaného je v rozporu se zásadou subsidiarity zástavního práva. Veškeré jednání prvního žalovaného směřovalo vždy pouze k uspokojení prostřednictvím zástavního práva, nikdy se reálně nedomáhal uspokojení zajištěné pohledávky vůči dlužníkovi. Nárok na realizaci práva dosud není dospělý, tomu by tak bylo pouze v případě, že by dlužník neplnil řádně a včas, první žalovaný se však plnění po dlužníkovi vůbec nedomáhal, nemůže tak tedy být přípustné provedení dražby. Dlužník sám proklamuje, že má k dispozici volné peněžní prostředky v řádech milionů korun a je připraven k úhradě. Dlužník uváděl, že má k vyplacení zástavního práva k dispozici 9 000 000 Kč složených v advokátní úschově. První žalovaný vědomě zapříčinil, že dluh nemohl být uspokojen dlužníkem. Pohledávka ze smlouvy o úvěru je zajištěna nemovitostmi uvedenými ve výroku a dalšími nemovitostmi ve vlastnictví žalobce, celková cena těchto nemovitostí je 11 630 000 Kč. Dále je úvěr zajištěn ručitelským prohlášením dalších společností. Úvěr však byl prvním žalovaným poskytnut jen do výše 5 000 000 Kč, jeho zajištění jinými instituty je dostačující. Zástavní právo je vykonáváno v rozporu se smlouvou, neboť bylo sjednáno, že zástavní věřitel je oprávněn nabýt zástavu do vlastnictví, nikoliv to, že lze nemovitosti prodat ve veřejné dražbě. 2. Po poučení žalobce soudem dle ust. § 118a o.s.ř., že je pro úspěch ve věci nutné tvrdit, že existuje důvod pro upuštění od dražby nebo pro neplatnost dražby dle zákona č. 26/2000 Sb. uvedl, že první žalovaný není legitimován k provedení držby, neboť mu není přiznána pohledávka vykonatelným soudním rozhodnutím, vykonatelným rozhodčím nálezem nebo doložena vykonatelným notářským zápisem. Notářský zápis [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno] 364/ 2020, N 322/2020 není takovým způsobilým titulem. Smlouva o úvěru byla sepsána dne 4.11.2019, poskytnuto bylo podle této smlouvy pouze 5 000 000 Kč, a to dne 4.11.2019 4 000 000 Kč a dne 27.11.2019 1 000 000 Kč. Po poskytnutí pouze části úvěru byl pak dne 20.3.2020 sepsán notářský zápis, kde se dlužník zavazuje uhradit 11 800 000 Kč s příslušenstvím a smluvními pokutami do 31.5.2020 a došlo ke svolení k přímé vykonatelnosti zápisu. Po sepsání zápisu již k dalšímu čerpání úvěru nedošlo. K platnosti notářského zápisu je nutná existující pohledávka, pohledávka prvního žalovaného vůči dlužníkovi však v době sepisu neexistovala a notářský zápis je nevykonatelný. Byla také porušena zásada subsidiarity zástavního práva, když dražba je výsledkem jednání skupiny osob, která neměla zájem na plnění dluhu dlužníkem. Dosud nenastal okamžik, kdy by dlužník nesplnil svůj dluh řádně a včas. Je sporná také splatnost dluhu, když jistina měla být zaplacena do 31.5.2020, úroky však měly být placeny až od 25.11.2020. Výkon zástavního práva je v rozporu s dobrými mravy, neboť dluh je přezajištěn a je v rozporu také se zákonem, když bývalý jednatel dlužníka [jméno] [příjmení] podepsal více notářských zápisů a ručitelských prohlášení a pak za 10 000 Kč převedl podíl ve společnosti na [jméno] [příjmení], bratra [jméno] [příjmení]. Došlo ke zkrácení ostatních věřitelů. Žalobce poukázal na časovou posloupnost jednotlivých kroků, kdy [datum] byla uzavřena smlouva o úvěru, [datum] a [datum] byla vyplacena celkem částka 5 000 000 Kč, 20.3.2020 byl sepsán notářský zápis a 27.5.2020 byla uzavřena smlouva o převodu dlužníka na společnost [právnická osoba], jejímž jednatelem je [jméno] [příjmení], bratr společníka a jednatele prvního žalovaného [jméno] [příjmení]. 28.5.2021, před splatností dluhu byla uzavřena čtyři ručitelská prohlášení dalších čtyř osob. Výkon zástavního práva je dále v rozporu se zástavní smlouvou, neboť výslovně bylo dohodnuto, že se zástavní věřitel stane vlastníkem zástavy. 3. Po uplynutí lhůty k doplnění tvrzení dle poučení soudu pak ještě žalobce uvedl, že první žalovaný netvrdí ani neprokazuje, že má za dlužníkem existující pohledávku, tedy že dlužníkovi nějaké peníze poskytl. Dále zopakoval, že výkon zástavního práva je v rozporu se zástavní smlouvou a nově uvedl, že zástavní smlouva je neplatná, neboť v ní musí být stanovena výše, do jaké se pohledávka zajišťuje. Žalobce odkázal ohledně nutnosti uvedení maximální výše zajištění na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 3797/2013 a 21 Cdo 2290/2012. V rozporu s tímto požadavkem je v zástavní smlouvě uvedeno, že se zajišťují pohledávky do neomezené výše. 4. První žalovaný uvedl, že první žalovaný a [právnická osoba], [IČO] (dlužník) uzavřeli dne 4.11.2019 smlouvu o úvěru, podle které se první žalovaný zavázal poskytnout dlužníkovi úvěr v celkové výši 11 800 000 Kč formou postupného čerpání. Dlužník měl splatit jistinu a úroky v termínech sjednaných ve smlouvě. Dlužník svou povinnost nedodržel. Dále byla dne 4.11.2019 uzavřena zástavní smlouva k zajištění všech existujících i v budoucnu vzniklých pohledávek vyplývajících z uvedené úvěrové smlouvy. Tuto smlouvu uzavřeli žalobce (zástavce), první žalovaný (zástavní věřitel) a dlužník (zástavní dlužník). Na základě této smlouvy bylo zřízeno zástavní právo na nemovitostech uvedených ve výroku. Podle zákona o veřejných dražbách je první žalovaný oprávněn zpeněžit nemovitosti formou nedobrovolné dražby. Oznámení o započetí výkonu zástavního práva bylo žalobci i dlužníkovi zasláno dne 10.9.2020. První žalovaný tak pouze vykonává své zástavní právo v souladu se zástavní smlouvou, tvrzení žalobce se netýkají merita věci. 5. K doplnění žalobních tvrzení pak první žalovaný uvedl, že dne 4.11.2019 byla uzavřena smlouva o úvěru a zástavní smlouva, 20.3.2020 notářský zápis. Dlužníkovi byla poskytnuta suma 11 000 000 Kč, což dokládá uznání duhu ze dne 8.6.2021, kde dlužník uznává dluh v celkové výši 33 765 886,58 Kč ke dni 4.5.2021, kdy byla pohledávka vyčíslena soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení]. Tvrzení žalobce o tom, že dlužníkovi bylo poskytnuto pouze 5 000 000 Kč, se nezakládá na pravdě, tato částka byla pouze vymáhána v rozhodčím řízení, a to vůči ručitelům. Rozhodčí nález v této věci byl posuzován Městským soudem v Brně a byl shledán způsobilým. K porušení zásady subsidiarity zástavního práva poukázal první žalovaný na literaturu, podle níž je možné se uspokojit ze zástavy, aniž by se věřitel domáhal plnění po dlužníkovi, může se dokonce zavázat, že po dlužníkovi dluh vymáhat nebude a uspokojí se ze zástavy. Ke splatnosti úroků od 25.11.2020 uvedl první žalovaný, že se jedná o písařskou chybu ve smlouvě a je zřejmé, že úrok měl být hrazen od 25.11.2019 Smlouva by měla být primárně vykládána jako platná, důležitý je nejenom text smlouvy, ale i vůle smluvních stran. Dluh není přezajištěn a vymáhání tak není v rozporu s dobrými mravy a zákonem. Cena nemovitostí v [obec] pod [anonymizováno], kde je rovněž zástava pro prvního žalovaného je dle dražebníka 11 630 000 Kč, celková pohledávka dosahuje 33 765 886,58 Kč. Podle ust. § 1345 o.z. se může domáhat zástavní věřitel uspokojení z kterékoli zástavy nebo ze všech. Hyperocha by byla vyplacena zpět dlužníkovi. Výkon zástavního práva prodejem ve veřejné dražbě není v rozporu se zástavní smlouvou, je dalším možným způsobem, jak lze zástavní právo realizovat, a to způsobem zákonem předvídaným. Věřitel je sice oprávněn nabýt zástavu do vlastnictví, není to však jeho povinnost. 6. První žalovaný také nevrhl, aby soud rozhodl o tom, že je žalobce povinen složit do úschovy soudu jistotu na způsobenou škodu ve výši 500 000 Kč. Ze strany žalobce se jedná o zneužití práva