17 C 52/2017-214 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobci se domáhali svou žalobou ze dne 1.3.2017 zaplacení nemajetkové újmy od žalovaného. Žalovaný dne 2.3.2014 způsobil dopravní nehodu u [územní celek], když na křižovatce hlavní pozemní komunikace I/35 s vedlejší pozemní komunikací [spisová značka] překročil v osobním automobilu Mercedes Benz ML 320 povolenou rychlost nejméně o 29 km/h a narazil do osobního automobilu Fiat Punto, který vjížděl z vedlejší pozemní komunikace a odbočoval vlevo na hlavní komunikaci. Ve vozidle Fiat zemřel jeho řidič, [celé jméno žalobce], syn [jméno] a [celé jméno žalobce] a bratr [celé jméno žalobkyně]. Žalovaný byl za tuto nehodu odsouzen v trestním řízení a poškození byli odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. V době podání žaloby (1.3.2017) ještě nebyl rozsudek pravomocný. Všichni žalobci prozívají tragické úmrtí syna a bratra velmi intenzivně, [celé jméno žalobce] je v trvalé ambulantní péči psychiatra pro chronickou posttraumatickou stresovou poruchu s depresivní symptomatologií. Rodina žalobců je velmi soudržná a ztráta syna a bratra ji těžce zasáhla, hlavně proto, že zemřelý byl v mladém věku, měl celý život před sebou. Žalovaný svým zaviněným jednáním způsobil nemajetkovou újmu žalobcům a měl by ji tedy nahradit. 2. Intenzita vztahů [celé jméno žalobce] k žalobcům a naopak byla nadprůměrná, jeho osobnost se projevovala i mimo rodinu. Částky zmíněné v judikatuře jsou brány jako základní a v tomto případě by měly být navýšeny s ohledem na osobnost zemřelého a jeho vztahy k žalobcům. 3. V průběhu řízení byla výše požadované nemajetkové újmy žalobci modifikována, naposledy dne 3.12.2018 na částky 700 000 Kč pro [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobkyně] a 889 557 Kč pro [jméno] [celé jméno žalobkyně], když u [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobce] se jednalo o rozšíření žaloby, neboť původně bylo požadováno 720 000 Kč, pak 250 000 Kč. Pro žalobkyni [jméno] [celé jméno žalobkyně] bylo původně požadováno 1 200 000 Kč. Všechny dispozice se žalobou soud zahrnul do rozhodnutí o změně žaloby. Soud změnu žaloby připustil usnesením při jednání dne [datum]. Toto usnesení bylo všem účastníkům vyhlášeno. 4. Žalobkyně [celé jméno žalobce] je dle tvrzení žalobců sekundární obětí dopravní nehody a byla jí způsobena újma na zdraví, která je specifikována ve znaleckém posudku psychiatra [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a byla vyčíslena posudkem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [anonymizováno], na částku 889 557 Kč za ztížení společenského uplatnění. Takovou poruchu zdraví lze považovat za těžkou újmu na zdraví, která byla žalovaným [jméno] [celé jméno žalobkyně] způsobena a jako taková by měla být nahrazena v plné výši. 5. Žalovaný uvedl, že v případě jeho dopravní nehody nešlo z jeho strany o hrubou nedbalost, podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR nebyla naplněna skutková podstata přečinu zahrnující porušení důležité povinnosti ze strany žalovaného. Smrt [celé jméno žalobce] nastala zaviněním obou účastníků dopravní nehody a při spoluzavinění poškozeného nelze obětem přečinu přiznat plnou náhradu nemajetkové újmy. Výše požadovaného odškodnění neodpovídá současné judikatuře, která nadále nepřipouští mnohamilionové částky k odškodnění. Spoluzavinění poškozeného podle trestních rozsudků dosahovalo 50%, což by se mělo promítnout i do výše případně přiznaného odškodného. Žalobkyně [celé jméno žalobce] není primární obětí a nemůže tedy uplatnit právo na náhradu za ztížení společenského uplatnění, posudky na tento její stav nelze použít. Žalovaný namítl promlčení části nároku žalobců, neboť rozšíření žaloby bylo provedeno po uplynutí promlčecí lhůty. 6. Vedlejší účastník uvedl, že ocenění provedené znalcem [příjmení] [příjmení] se vztahuje ke ztížení společenského uplatnění a nikoliv k nemajetkové újmě ve formě duševních útrap. Náhrada duševních útrap nemá exaktně stanovená pravidla a je blíže specifikována v judikatuře. Také namítl promlčení části žalobního nároku, které bylo provedeno v posledním rozšíření žaloby. 7. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Dne 2.3.2014 ve 21:15 hod. u [územní celek] na křižovatce silnic I/35 a [spisová značka] došlo k dopravní nehodě, při níž se střetla vozidla žalovaného (Mercedes Benz), který přijížděl po hlavní silnici a [celé jméno žalobce] (Fiat Punto), který na silnici č. 35 najížděl z vedlejší silnice. [celé jméno žalobce] na následky zranění dne 4.3.2014 zemřel. Trestní řízení trvalo od 3.3.2014 do 12.9.2017, kdy Nejvyšší soud ČR vzal na vědomí zpětvzetí dovolání, které podal žalovaný. Během trestního řízení byl vydán rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí dne 15.10.2014, v němž byl žalovaný v postavení obžalovaného uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti dle ust. § 143 odst.1,2 trestního zákoníku když způsobil jinému smrt proto, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona a byl mu uložen podmíněný trest odnětí svobody a trest zákazu činnosti. Porušení důležité povinnosti bylo spatřováno v překročení povolené rychlosti nejméně o 32 km/h, čímž za snížené viditelnosti výrazně snížil možnost poškozeného dát přednost v jízdě. Tento rozsudek vycházel ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení]. Odvolání do tohoto rozsudku bylo Krajským soudem v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích zamítnuto. Obžalovaný podal dovolání, ke kterému přiložil jiný znalecký posudek [anonymizováno]. [jméno] [příjmení], z nějž vyplývalo, že překročení rychlosti na jeho straně bylo nižší, než udával předchozí znalecký posudek a příčinu nehody tak viděl více na straně poškozeného. Nejvyšší soud ČR pak rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí zrušil a přikázal nové projednání a rozhodnutí ve věci. V odůvodnění svého usnesení Nejvyšší soud uvedl, že primární povinností v dopravním provozu je dát přednost v jízdě vozidlu na hlavní komunikaci. Pokud tedy dojde ke střetu, je u řidiče jedoucího po hlavní pozemní komunikaci předpokladem pro jeho odpovědnost ta skutečnost, že výrazně překročil povolenou rychlost, čímž znemožní nebo ztíží řidiči na vedlejší komunikaci, aby mu dal přednost v jízdě. Je tedy třeba dále zkoumat, zda je naplněna kvalifikovaná skutková podstata přečinu, tedy porušení důležité povinnosti, když z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá, že spoluzavinění poškozeného bylo zhruba poloviční. Za situace, která nastala, by měla být vyslovena vina obžalovaného pouze co do základní skutkové podstaty, neboť překročení rychlosti nebylo extrémní. Okresní soud pak znovu vyslechl všechny znalce a následně zadal zpracování revizního ústavního znaleckého posudku – Ústavu soudního inženýrství VUT v Brně. V tomto znaleckém posudku bylo konstatováno, že jedinou technickou příčinou střetu byla rychlost vozidla obžalovaného, která v okamžiku střetu činila 119 km/h a poškozený mohl střetu zabránit jenom v případě, že by předpokládal, že přijíždějící vozidlo značně překračuje povolenou rychlost. Okresní soud v Ústí nad Orlicí pak dne 18.1.2017 vydal rozsudek, v němž uznal obžalovaného vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti dle ust. § 143 odst.1 trestního zákoníku. Za tento přečin byl obžalovanému uložen trest odnětí svobody na jeden rok a šest měsíců s odkladem na tři roky a trest zákazu činnosti na čtyři roky. Poškozené (žalobce) odkázal s nemajetkovou újmou na řízení ve věcech občanskoprávních. V odůvodnění soud uvedl, že i nadále setrvává na tom, že překročení rychlosti obžalovaným o 29 km/h bylo výrazné a způsob jízdy obžalovaného byl významnou trestněprávní příčinou vzniku následku. Způsob jízdy obžalovaného soud hodnotil jako hazardní, hrubě riskantní a na vzniku následku se tedy dle soudu podílel obžalovaný stejnou měrou jako poškozený [celé jméno žalobce]. Také proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích snížil trest zákazu činnosti na tři roky, v ostatním ponechal rozsudek v platnosti. Krajský soud ve svém rozsudku uvedl, že pro vznik dopravní nehody je významná souvztažnost povinnosti poškozeného dát přednost v jízdě vozidlu na hlavní silnici na straně jedné a nikoliv bezvýznamné překročení nevyšší povolené rychlosti jízdy obžalovaným. Poškozený se rozhodl najet do silnice v takové situaci, že kdyby obžalovaný jel předepsanou rychlostí nebo ji překročil max. o 10%, pak by křižovatkou projel. Poškozený spoléhal na to, že po projetí obcí [obec] je rychlost vozidla na hlavní silnici nižší, obžalovaný však výrazně překročil povolenou rychlost už v obci [obec]. Přesto měl být i poškozený obezřetnější, neboť byla snížená viditelnost. Bylo to pro něj ale obtížnější než pro obžalovaného zachovat předepsanou rychlost na hlavní silnici. Obžalovaný byl také nepříznivě hodnocen jako řidič, neboť měl několik záznamů v kartě řidiče a svědci jeho způsob jízdy popisovali jako riskantní již při projíždění obcí [obec]. Spoluzavinění poškozeného v rozsahu 50% pak krajský soud sdílí s okresním soudem. S ohledem na změnu právní kvalifikace však bylo dle krajského soudu nutné snížit výměru trestu zákazu činnosti. Proti tomuto rozsudku podal ob