306 C 1/2021-55 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobou ze dne 27. ledna 2021 se žalobce domáhal náhrady škody ve výši 17 750,80 Kč způsobené nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, který dne 13.5.2014 pod č. j. 108 EX 01892/14-026 vydal pověření k vedení exekuce pro soudního exekutora. Soud pověřil k vedení exekuce soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad [okres] se sídlem [obec], na základě rozhodčího nálezu vydaného proti žalovanému. Soudním exekutorem byla následně vedena exekuce. V jejím průběhu podal povinný návrh na zastavení exekuce, o kterém bylo rozhodnuto Okresním soudem v Ústí nad Orlicí usnesením ze dne 22.8.2019, č. j. 34 EXE 913/2014-109 tak, že soud exekuci zastavil. O odvolání žalobce proti usnesení o zastavení exekuce pak rozhodl Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 31.10.2019, č. j. 23 Co 337/2019-213 a rozhodnutí o zastavení exekuce potvrdil. Na základě rozhodnutí soudu obou stupňů bylo žalobci (oprávněný v exekuci) uloženo uhradit povinnému na náhradě nákladů řízení částku ve výši celkem 17 750,80 Kč. 2. Žalobce dále uvedl, že náklady řízení v uvedené výši zaplatil 17.12.2019 na účet soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], který v jiné věci vede proti povinnému exekuci, a exekučním příkazem ze dne 3.9.2019, č. j. 203 Ex 10560/14-49 postihl nárok povinného na úhradu nákladů řízení. 3. Žalobce odůvodnil svůj požadavek tvrzením o tom, že exekuce byla zastavena usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pro neplatnost rozhodčí smlouvy. Tuto skutečnost měl exekuční soud posoudit již při pověřování soudního exekutora k vedení exekuce a vůbec neměl pověření k vedení exekuce vydat. Naopak měl dát pokyn soudnímu exekutorovi, aby exekuční návrh zamítl. Veškeré podklady k tomu měl exekuční soud k dispozici, popř. si je mohl vyžádat. Tentýž soud, který vydal pověření k vedení exekuce, pak exekuci zastavil, aniž by se nějak změnily skutkové okolnosti. Šlo jen o jiné právní posouzení věci. Na rozhodnutí o zastavení exekuce je potřeba pohlížet jako na rozhodnutí, kterým byl konstatován nesprávný úřední postup při pověřování k vedení exekuce. Dle přesvědčení žalobce soud nepostupoval správně, když vydal pověřený k vedení exekuce na základě exekučního titulu, který následně shledal nevykonatelným. Z uvedeného je zřejmé, že okresní soud nedostál svým povinnostem a jeho nesprávný úřední postup sám konstatoval v usnesení o zastavení exekuce. Za tohoto stavu nelze klást k tíži žalobce, že důvěřoval ve správnost postupu soudu, když je to právě soud, kdo zná právo. Je to také exekuční soud, který je oprávněn a současně povinen kdykoliv exekuci i bez návrhu zastavit, pokud existují důvody pro takový postup. V daném případě byl nezákonně pověřen soudní exekutor k vedení exekuce a stejný soud, který pověření vydal, jí později pro nezákonnost při nezměněném stavu věci zastavil z důvodu shledání vady exekučního titulu. 4. Žalobce dále uvedl, že v důsledku nesprávného úředního postupu (pověření soudního exekutora k vedení exekuce) vznikla žalobci újma ve výši uhrazených nákladů řízení povinnému. Mezi těmito skutečnosti je dána příčinná souvislost a jsou tak splněny předpoklady k náhradě škody podle zákona č. 82/1998 Sb. 5. Žalobce dále požadoval zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 5.11.2020, když dne 4.11.2020 uplynula šestiměsíční lhůta od uplatnění nároku u žalovaného. 6. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Nesporoval tvrzení žalobce o tom, že uplatnil u Ministerstva spravedlnosti České republiky dne 4.5.2020 nárok na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. ve výši 17 750,80 Kč. Uvedl, že k projednání žádosti došlo 10.3.2021. Žalovaný konstatoval, že v postupu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí nelze shledat nesprávný úřední postup. Dle přesvědčení žalovaného postupoval Okresní soud v Ústí nad Orlicí správně zcela v souladu s právními předpisy, jakož i ustálenou judikaturou soudů. Při nařizování exekuce zkoumal exekuční titul z hlediska jeho formální a materiální vykonatelnosti. Exekuční soudy nejsou povinny přezkoumávat obsah exekučního titulu a na základě obsahu posuzovat jeho správnost. Namítl, že současně při nařízení soud není oprávněn zabývat se okolnostmi, které vedly k vydání exekučního titulu. To může učinit až k námitce povinného. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 26 Cdo 3583/2015 a 20 Cdo 3844/2018. Exekuční soud se tedy nedopustil žádného pochybení a tudíž nesprávného úředního postupu, když exekuci zastavil k námitce povinného a tu zohlednil ve svém rozhodnutí. Soud tak učinil až na základě nových skutečností tvrzených ze strany povinného, jsou tak dány důvody pro zamítnutí žaloby. 7. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnost učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Za nesprávný úřední postup je třeba mít všechna deliktní jednání způsobená orgány a osobami uvedenými v § 3 téhož zákona, která jsou v jejich obvyklé rozhodovací činnosti nesprávná (tudíž ve svém důsledku nezákonná), která se přímo nepromítla do obsahu rozhodnutí. Stalo-li se tak, jde o odpovědnost založenou vydáním takového rozhodnutí a kritérium jeho nesprávnosti se projevuje v kvalifikovaném deliktním jednání, totiž v rozhodnutí, které lze mít za nezákonné. 8. Pro odpovědnost státu podle citovaného zákona musí být vždy splněny tři předpoklady: 1) deliktní jednání státu, 2) škoda jako újma na jmění nebo nemajetková újma, 3) příčinná souvislost mezi deliktem a škodou. Jde o objektivní odpovědnost bez ohledu na zavinění. 9. Podle § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. 10. V souzené věci vzal soud za zjištěné z nesporných tvrzení účastníků a předložených listinných důkazů, že žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu tvrzené škody u příslušného orgánu, tj. Ministerstva spravedlnosti České republiky. Učinil tak na základě žádosti ze dne 4.5.2020, které však nebylo vyhověno, jak vyplývá ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 10.3.2021. 11. Vzhledem k tomu, že žádosti žalobce ze dne 4.5.2020 nebylo vyhověno vzniklo mu právo domáhat se nároku na náhradu škody u soudu, a to v souladu s ustanovením § 14 odst. 3 a § 13 odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb., v platném znění. 12. Pro posouzení důvodnosti uplatněného nároku se soud zabýval tím, že zda jsou splněny všechny tři předpoklady pro odpovědnost státu za škodu. 13. V projednávané věci má soud za to, že činnost, která směřuje k vydání pověření soudního exekutora k provedení exekuce, je činností, která představuje úřední postup. Soud se proto zabýval otázkou, zda vydání pověření k vedení exekuce ze dne 28.4.2014 pod číslem jednacím 34 EXE 913/2014-13 znamená nesprávný úřední postup soudu, tedy zda na straně soudu došlo k procesnímu pochybení a naplnění jednoho z předpokladů pro odpovědnost státu za škodu, tj. deliktní jednání státu. 14. Z připojeného exekučního spisu vedeného u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 34 EXE 913/2014 bylo zjištěno, že dle návrhu oprávněného (žalobce ve věci této) ze dne 16.1.2014 podal soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z Exekutorského úřadu [okres] soudu žádost o pověření k provedení exekuce. Okresní soud v Ústí nad Orlicí pověřil soudního exekutora k provedení exekuce dne 28. dubna 2014 pod č. j. 34 EXE 913/2014-13. Ze spisu bylo zjištěno, že soud vydal pověření k provedení exekuce poté, kdy připojil spis Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 17 Nc 5025/2014, v němž jsou uloženy listiny týkající se rozhodčího řízení vedeného mezi oprávněným (žalobcem) a povinným [jméno] [příjmení]. Jedná se o spis, v němž byl rozhodcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] se sídlem [obec] a tento rozhodce vydal rozhodčí nález ze dne 15.10.2013, č. j. 102 Rozh 4549/2013-9, který se stal exekučním titulem pro toto exekuční řízení. Je tak zjevné, že soud měl možnost před vydáním pověření soudního exekutora seznámit se s obsahem spisu, v němž je zachyceno vedení rozhodčího řízení. Z obsahu exekučního spisu je tak zjevné, že si exekuční soud připojil rozhodčí spis a následně přistoupil pro vydání pověření k provedení exekuce. 15. Soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vyrozuměl účastníky o zahájení exekuce rozhodnutím ze dne 13.5.2014, č. j. 108 EX 01892/14-026. 16. Z exekučního spisu bylo dále zjištěno, že 23.5.2018 podal povinný k exekutorovi návrh na odklad a zastavení exekuce. S takovým návrhem oprávněný (žalobce) nesouhlasil a soudní exekutor předložil návrh povinného k exekučnímu soudu k rozhodnut