5 C 162/2021 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 16.715 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce, kterou s žalovaným uzavřel dne 12. 12. 2019. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 10.000 Kč, poplatku ve výši 2.725 Kč, smluvní pokuty ve výši 3.990 Kč a dále zákonného úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč. Ústní jednání se konalo dne 30. 9. 2021. Žalobce se z účasti u jednání omluvil, žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Z dokumentu nazvaného jako smlouva o zápůjčce soud zjistil, že smlouva měla být uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne 12. 12. 2019, jejím předmětem byla zápůjčka ve výši 7.000 Kč za poplatek ve výši 2.275 Kč, zápatí smlouvy je opatřeno podpisy jednatelů žalobce, u jména žalovaného je uvedena doložka„ 12.12.2019 16:51:53, [příjmení] kód: [číslo]“. Z neoznačených výpisů z účtu soud zjistil, že na účet č. [bankovní účet] byla dne 16. 12. 2019 odeslána částka 7.000 Kč a dne 3. 1. 2020 částka 3.000 Kč [právnická osoba] byl majitelem osobního účtu č. [bankovní účet] žalovaný. Z Všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba], s.r.o. soud zjistil smluvní podmínky žalobce. Upomínkami ze dne 22. 1. 2020, ze dne 29. 1. 2020, ze dne 5. 2. 2020, ze dne 14. 2. 2020, a ze dne 29. 2. 2020 upomenul žalobce žalovaného k úhradě dluhu. Výzvou ze dne 2. 11. 2020 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle ust. § 2991 odst. 1 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ust. § 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Dle ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud je dle ust. § 118a o.s.ř. povinen vyzvat účastníka k doplnění tvrzení a důkazů, avšak takové poučení účastníku poskytne pouze při jednání. Žalobce tvrdil, že uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce ve znění žalobcem tvrzeném, na základě které poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 10.000 Kč. Soud však tato tvrzení z předložených důkazů nevzal za hodnověrně prokázaná. Žalobce se z ústního jednání omluvil, znemožnil proto soudu, aby mu poskytl potřebná poučení za účelem unesení břemene tvrzení a důkazního. (k tomu viz například Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Toliko doložka jména žalovaného s časovou doložkou nepostačí ke spolehlivému prokázání, že smlouva byla uzavřena, že byla uzavřena právě s osobou žalovaného a že byla uzavřena smlouva o tomto konkrétním obsahu za ujednání těchto konkrétních podmínek. Žalobce žádné jiné důkazy, které by svědčily ve prospěch jeho tvrzení, nepředložil (například takové, ze kterých by bylo zřejmé, že jimi mohl disponovat pouze žalovaný). Veškeré důkazy předložené žalobcem jsou toliko jím vytvořené listiny, z žádné z těchto listin není patrné aktivní zapojení žalovaného, tedy právní jednání žalovaného. Nad to je třeba podotknout, že dle tvrzené smlouvy zápůjčka měla činit 7.000 Kč, nikoliv, jak tvrdil žalobce v žalobě, 10.000 Kč. Ačkoliv žalobce spolehlivě neprokázal, že s žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce ve znění žalobcem tvrzeném, bylo prokázáno, že k reálnému převedení peněz došlo, když z provedeného dokazování vyplynulo, že na účet, jehož majitelem byl žalovaný, byla dne 16. 12. 2019 poskytnuta částka 7.000 Kč a dne 3. 1. 2020 částka 3.000 Kč. Žalovaný se tedy na úkor žalobce o tyto částky bezdůvodně obohatil, proto je povinen vydat žalobci, oč se obohatil. Žalovanému tak bylo uloženo zaplatit žalobci částku 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou v prodlení. Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že s žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce o tvrzeném obsahu, byla žaloba ve zbývající části zamítnuta, neboť se jedná o nároky plynoucí ze smluvního ujednání (kapitalizovaný smluvní úrok, smluvní pokuta za odeslané upomínky a smluvní pokuta za prodlení), jehož reálné sjednání nebylo žalobcem prokázáno, jak je odůvodněno shora. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Oba účastníci byli v řízení poměrně stejně úspěšní (když na straně žalovaného vzal soud při hodnocení úspěchu ve věci v úvahu též zamítnuté náklady spojené s uplatněním pohledávky), proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.