5 C 285/2020-41 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 15.220 Kč jako dluhu ze dvou smluv o půjčce, které žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a to částky 11.450 Kč ze smlouvy ze dne 21. 11. 2016 a částky 3.770 Kč ze smlouvy ze dne 11. 8. 2016. 2. Soud vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaná se nijak nevyjádřila, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o půjčce ze dne 11. 8. 2016 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou, jejím předmětem bylo poskytnutí zápůjčky ve výši 5.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s poplatkem ve výši 2.955 Kč, který sestává z úroku ve výši 455 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1.000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.500 Kč, v pravidelných týdenních splátkách. Ze smlouvy o půjčce ze dne 21. 11. 2016 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou, jejím předmětem bylo poskytnutí zápůjčky ve výši 7.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s poplatkem ve výši 5.180 Kč, který sestává z úroku ve výši 980 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1.400 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.800 Kč, v pravidelných týdenních splátkách. Dle karet zákazníka žalobce prověřil úvěruschopnost žalované. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019. Postoupení pohledávky žalobci bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Výzvou ze dne 30. 4. 2020 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost soudního vymáhání dluhu. 4. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Žalobce z obou smluv požadoval vedle kapitalizovaného smluvního úroku i smluvní úrok ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky do zaplacení. Soud však má za to, že takový nárok nebyl smluvními stranami sjednán, a to ani ve smlouvě, ani ve smluvních podmínkách. Ve smlouvě je uvedeno pouze toliko, že úrok činí 980 Kč, respektive 455 Kč, dle bodu 1.2 smluvních podmínek činí výše úrokové sazby 23,72 %, respektive 20,98 %, tato je pevná po celou dobu trvání smlouvy, a v případě, dojde-li dle čl. 9 smluvních podmínek k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání jistina úročena. Soud proto žalobu v části požadovaného úroku (nad rámec úroku kapitalizovaného) zamítl, neboť takový nárok nebyl smluvními stranami ujednán, ujednán byl pouze úrok kapitalizovaný dobou trvání smlouvy. 6. Zápůjčka činila celkem 7.000 Kč, respektive 5.000 Kč, za poskytnutí zápůjčky byla žalovaná povinna zaplatit poplatek v celkové výši 5.180 Kč, respektive 2.955 Kč, tedy poplatky za poskytnutí zápůjčky činily více jak 70 %, respektive téměř 60 % jistiny, bez zohlednění úroku, tedy úplaty za poskytnutý úvěr, činily 60 %, respektive 50 % jistiny. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smluv jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel, smlouvy o zápůjčce byly tedy smlouvami spotřebitelskými. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouvy byly uzavřeny jako smlouvy adhezní, ujednání byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud má za to, že ujednání o poplatku za poskytnutí zápůjčky (mimo ujednání o smluvním úroku) ve výši 50 %, natož pak 60 % jistiny zápůjčky je, pro nepřiměřenost výše poplatku, ujednáním zjevně se příčícím dobrým mravům. Ujednání o poplatcích za administrativní činnost a o poplatcích za hotovostní inkaso splátek jsou proto pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele ujednáními absolutně neplatnými. 7. Žalobce v řízení prokázal, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou celkem dvě smlouvy o zápůjčce, na základě kterých poskytl žalované zápůjčku ve výši 7.000 Kč a 5.000 Kč, žalovaná však zápůjčky řádně a včas nesplácela, na dluh uhradila pouze 730 Kč a 4.185 Kč. Soud proto, vzhledem k neplatnosti ujednání o poplatcích, uložil žalované zaplatit žalobci dlužnou část jistin a kapitalizovaných úroků poníženou o uhrazené platby, tedy uložil žalované zaplatit žalobci částku 7.250 Kč a částku 1.270 Kč, obojí se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaná s úhradou v prodlení. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 56 %, žalovaná ze 44 %, žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 12 % nákladů řízení žalobce. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, z částky 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušální náhrady nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 252 Kč. Celková náhrada nákladů činí 2.252 Kč, část náležející žalobci ve výši 12 % proto činí 270 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaná povinna ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.