5 C 304/2020-30 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení celkem 54.990 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze čtyř smluv o půjčce, které žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a to částky 16.800 Kč ze smlouvy ze dne 29. 1. 2016, částky 27.450 Kč ze smlouvy ze dne 14. 11. 2015, částky 10.400 Kč ze smlouvy ze dne 27. 8. 2015 a částky 340 Kč ze smlouvy ze dne 7. 5. 2015. 2. Soud vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaná se nijak nevyjádřila, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o půjčce ze dne 6. 5. 2015 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou, jejím předmětem bylo poskytnutí zápůjčky ve výši 6.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s poplatkem ve výši 4.440 Kč, který sestává z úroku ve výši 840 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1.200 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.400 Kč, v pravidelných týdenních splátkách. Dle karty zákazníka právní předchůdce žalobce prověřil úvěruschopnost žalované. Ze smlouvy o půjčce ze dne 27. 8. 2015 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou, jejím předmětem bylo poskytnutí zápůjčky ve výši 10.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s poplatkem ve výši 7.400 Kč, který sestává z úroku ve výši 1.400 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč, v pravidelných týdenních splátkách. Dle karty zákazníka právní předchůdce žalobce hodnotil úvěruschopnost žalované s tím, že žalovaná dosahuje celkových příjmů 14.400 Kč jako státní podpory a přídavků, přičemž jako pracovní pozice je uvedena mateřská dovolená. Ze smlouvy o půjčce ze dne 14. 11. 2015 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou, jejím předmětem bylo poskytnutí zápůjčky ve výši 20.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s poplatkem ve výši 14.800 Kč, který sestává z úroku ve výši 2.800 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč, v pravidelných týdenních splátkách. Dle karty zákazníka právní předchůdce žalobce hodnotil úvěruschopnost žalované s tím, že žalovaná dosahuje celkových příjmů 15.600 Kč jako státní podpory a přídavků, přičemž jako pracovní pozice je uvedena mateřská dovolená. Ze smlouvy o půjčce ze dne 29. 1. 2016 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou, jejím předmětem bylo poskytnutí zápůjčky ve výši 10.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s poplatkem ve výši 7.400 Kč, který sestává z úroku ve výši 1.400 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč, v pravidelných týdenních splátkách. Dle karty zákazníka právní předchůdce žalobce hodnotil úvěruschopnost žalované s tím, že žalovaná dosahuje celkových příjmů 26.700 Kč jako mzdy, přídavků a státních sociálních dávek a jiných příjmů ve výši 13.000 Kč, přičemž jako pracovní pozice je uvedena mateřská dovolená. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovanou žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Postoupení pohledávek žalobci bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Výzvou ze dne 7. 5. 2020 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost soudního vymáhání dluhu. 4. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 také peněžitá zápůjčka poskytovaná spotřebiteli. Dle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Co se týká smlouvy o půjčce ze dne 6. 5. 2015, zápůjčka činila celkem 6.000 Kč, za poskytnutí zápůjčky byla žalovaná povinna zaplatit poplatek v celkové výši 4.440 Kč, tedy poplatek za poskytnutí zápůjčky činil více jak 70 % jistiny, bez zohlednění úroku, tedy úplaty za poskytnutý úvěr, činil 60 % jistiny. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel, smlouva o zápůjčce byla tedy smlouvou spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud má za to, že ujednání o poplatku za poskytnutí zápůjčky (mimo ujednání o smluvním úroku) ve výši 60 % jistiny zápůjčky je, pro nepřiměřenost výše poplatku, ujednáním zjevně se příčícím dobrým mravům. Proto je ujednání o poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele ujednáním absolutně neplatným. Žalovaná proto byla z této smlouvy povinna plnit pouze jistinu a úrok, tedy celkem 6.840 Kč, žalovaná na tento dluh zaplatila 10.100 Kč, proto lze uzavřít, že veškeré povinnosti žalované vyplývající ze smlouvy ze dne [datum] byly žalovanou splněny. 6. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (jímž, jak je výše uvedeno, je míněna i peněžitá zápůjčka, proto jsou dále smlouvy označovány též jako smlouvy úvěrové) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Ačkoliv by mohlo z ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývat, že se jedná o neplatnost relativní, která se uplatí pouze v důsledku námitky spotřebitele, není tomu tak. Jedná se o neplatnost absolutní a soud je z úřední povinnosti povinen zkoumat, zda poskytovatel před uzavřením smlouvy řádně posoudil a zhodnotil úvěruschopnost spotřebitele. Uvedené vyplývá z ust. § 588 věty první o. z., judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) či judikatury Ústavního soudu (např. Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), jakož i ze směrnic Evropského parlamentu a Rady a konstantní judikatury Soudního dvora Evropské unie (ke konkrétním směrnicím a rozhodnutím viz odůvodnění shora uvedených rozhodnutí). 7. Soud má za to, že právní předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy ze dne 27. 8. 2015, ze dne 14. 11. 2015 i smlouvy ze dne 29. 1. 2016 neprověřil úvěruschopnost žalované řádně, respektive z provedeného prověření vyvodil nesprávné závěry. Všechny tři smlouvy byly uzavřeny v průběhu půl roku a navazují na předchozí smlouvu ze dne 6. 5. 2015. Při hodnocení poměrů žalované vycházel právní předchůdce žalobce z toho, že žalovaná je celou dobu na mateřské dovolené a její příjmy plynou v podstatě jen ze systému sociálních dávek jako dávky na bydlení a přídavky na děti, případně z vyživovací povinnosti k dítěti žalované. Žalovaná nedosahovala žádných příjmů vlastní prací. Příjmy žalované zcela zjevně nebyly schopné pokrýt sjednané splátky, tím spíš, když už byla žalovaná povinna platit splátky ze smlouvy ze dne 6. 5. 2015. I za této situace právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel další tři smlouvy o půjčce, avšak ani z jedné (a to ani z předcházející smlouvy ze dne 6. 5. 2015) nebyla žalovaná schopna své dluhy splnit. Při poskytnutí poslední zápůjčky ze dne 29. 1. 2016 je sice jako nespecifikovaný příjem uvedena částka 13.000 Kč, ovšem není zřejmé, z čeho tento příjem plynul a zde je nutno hodnotit zejména to, že žalovaná v té době sjednávala již čtvrtou půjčku a byla povinna platit splátky z předchozích tří půjček. 8. Z množství uzavřených smluv je zřejmé, že při uzavírání úvěrových smluv, ze kterých se žalobce svých nároků domáhá, žalovaná již byla v tzv. dluhové spirále, a uzavírala stále další a další úvěrové smlouvy, aby byla schopna splnit předchozí dluhy. Za takového stavu pak má soud za to, že právní předchůdce žalobce nejednal poctivě, nejednal v souladu se základními zákonnými požadavky na poskytování úvěrů a i přes zřejmou neschopnost žalované plnit své dluhy, uzavřel s žalovanou další tři úvěrové smlouvy. Vyjma první smlouvy ze dne 6. 5. 2015, kdy lze prověření úvěruschopnosti hodnotit ještě jako řádně, jsou smlouvy ze dne 27. 8. 2015, ze dne 14. 11. 2015 a ze dne 29. 1. 2016 dle ust. § 588 o.z. ve spojení s ust. § 87 odst.