5 C 352/2020 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 10.000 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne 1. 2. 2017, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěrový limit do částky 35.000 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 10.000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2.549,70 Kč, zákonného úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.750 Kč. Ústní jednání se konalo dne 30. 9. 2021. Žalobce se z účasti u jednání omluvil, žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Z účtu právního předchůdce žalobce byla na účet, jehož majitelem byl žalovaný, poukázána dne 1. 2. 2017 částka 10.000 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 2991 odst. 1 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ust. § 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Dle ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud je dle ust. § 118a o.s.ř. povinen vyzvat účastníka k doplnění tvrzení a důkazů, avšak takové poučení účastníku poskytne pouze při jednání. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru ve znění žalobcem tvrzeném, na základě které poskytl žalovanému úvěrový limit do částky 35.000 Kč. Soud však tato tvrzení z předložených důkazů nevzal za hodnověrně prokázaná. Žalobce se z ústního jednání omluvil, znemožnil proto soudu, aby mu poskytl potřebná poučení za účelem unesení břemene tvrzení a důkazního. (k tomu viz například Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Toliko doložka jména žalovaného s datem nepostačí ke spolehlivému prokázání, že smlouva byla uzavřena, že byla uzavřena právě s osobou žalovaného a že byla uzavřena smlouva o tomto konkrétním obsahu za ujednání těchto konkrétních podmínek. Žalobce žádné jiné důkazy, které by svědčily ve prospěch jeho tvrzení, nepředložil (například takové, ze kterých by bylo zřejmé, že jimi mohl disponovat pouze žalovaný). Veškeré důkazy předložené žalobcem jsou toliko listiny vytvořené jeho právním předchůdcem, z žádné z těchto listin není patrné aktivní zapojení žalovaného, tedy právní jednání žalovaného. Ačkoliv žalobce spolehlivě neprokázal, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru ve znění žalobcem tvrzeném, bylo prokázáno, že k reálnému převedení peněz došlo, když z provedeného dokazování vyplynulo, že na účet, jehož majitelem byl žalovaný, byla dne 1. 2. 2017 poskytnuta částka 10.000 Kč. Žalovaný se tedy na úkor žalobce o tuto částku bezdůvodně obohatil, právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci, proto je žalovaný povinen vydat žalobci, oč se obohatil. Žalovanému tak bylo uloženo zaplatit žalobci částku 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou v prodlení. Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru o tvrzeném obsahu, byla žaloba ve zbývající části zamítnuta, neboť se jedná o nároky plynoucí ze smluvního ujednání (kapitalizovaný smluvní úrok a náklady spojené s uplatněním pohledávky za odeslané výpisy), jehož reálné sjednání nebylo žalobcem prokázáno, jak je odůvodněno shora. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný ze 70 % (jako úspěch žalobce ve věci zohledněna částka 10.000 Kč), žalovaný z 30 % (jako úspěch žalovaného byl hodnocen kapitalizovaný úrok a náklady spojené s uplatněním pohledávky, celkem tedy 4.299,70 Kč), žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 40 % nákladů žalobce. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, z částky 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 189 Kč. Celková náhrada nákladů činí 1.489 Kč, část náležející žalobci ve výši 40 % činí 596 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.