5 C 371/2021-46 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 8.534,14 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne 19. 7. 2016. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 5.791,14 Kč, smluvních poplatků ve výši 2.743 Kč, smluvních úroků a zákonného úroku z prodlení. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne 19. 7. 2016 smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty, na základě které poskytl žalovanému úvěrový rámec ve výši 30.000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal, sjednané splátky však řádně a včas nesplácel, pro opakované porušování smluvních podmínek právní předchůdce žalobce dluh žalovaného zesplatnil. Ke dni zesplatnění činil dluh žalovaného celkem 9.309,62 Kč, z toho poplatky činily 2.743 Kč a úroky 775,48 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěrový rámec do částky 30.000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal, sjednané splátky však řádně a včas nehradil, právní předchůdce žalobce dluh žalovaného zesplatnil a následně pohledávku za žalovaným postoupil žalobci. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 8.534,14 Kč se smluvními úroky dle ust. § 1802 a násl. o.z. a se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou v prodlení. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, z částky 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 189 Kč. Celková náhrada nákladů činí 1.489 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.