6 C 97/2021-36 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení nesplaceného úvěru, který byl žalovanému poskytnut právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] dne [číslo]. Pohledávka z této smlouvy byla následně postoupena na společnost [právnická osoba], která uzavřela dne 19.12.2019 smlouvu o postoupení pohledávek se žalobcem. Na základě této smlouvy došlo k postoupení souboru pohledávek ze [právnická osoba] na žalobce a to včetně pohledávky za žalovaným. 2. Žalobce dále uvedl, že původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky společnosti [právnická osoba] ke spotřebitelským úvěrům. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím komunikace na dálku. Na základě smlouvy se věřitel zavázal žalovanému poskytnout úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možnosti opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal věřiteli úvěr včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně dle článku IV. odstavec 1 smlouvy a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru dle článku IV. odstavec 2 smlouvy splatit, a to vždy v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplacenému úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru anebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto částek bude vyšší. Žalovaný se dostal do prodlení, když neuhradil ani minimální pravidelnou splátku. Věřitel jej vyzval k úhradě dlužných částek formou dopisu, ale dlužník tak i přes výzvu neučinil a závazek v plné výši řádně a včas neuhradil. Žalovaný neuhradil čerpaný úvěr ve výši 10 000 Kč. V souvislosti s prodlením vznikl věřiteli nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od splatnosti, tj. od 26.12.2018 do zaplacení a nárok na úrok z úvěru ve výši 8,5 % měsíčně. Od 25.10.2018 do [datum] se jedná o částku 1 699,80 Kč. Žalobce dále uplatnil po žalovaném zaplacení účelně vynaložených nákladů ve výši 500 Kč. Jedná se o náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného a splácením kterékoliv částky ve výši 250 Kč. 3. Usnesením ze dne 6. září 2021, č. j. 6 C 97/2021-31 a č. j. 6 C 97/2021-32 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení tohoto usnesení písemně vyjádřil k připojené žalobě a v téže lhůtě soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů ze strany žalobce. 5. Žalobce prokázal předloženými listinami svá tvrzení předložená v žalobě, zejména svou aktivní věcnou legitimaci, kterou prokázal smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2019 a 19.12.2019. 6. Žalobce předloženými listinami dále prokázal své tvrzení o tom, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím komunikace na dálku poté, kdy žalovaný obdržel standardní informace o spotřebitelském úvěru a obchodní podmínky. Předloženými potvrzeními o platbě a výpisy z účtu žalobce prokázal, že žalovaný vyčerpal peněžní prostředky uvedené v žalobě. Čerpané prostředky řádně a včas nesplácel. Žalovaný tak neučinil ani na základě předžalobní upomínky ze dne 7.11.2020. 7. Po shora provedeném skutkovém zjištění soud uzavřel, že mezi účastníky sporu byla platně uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru ve smyslu ustanovení § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Na základě takto uzavřené smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky. Jednalo se o spotřebitelský úvěr, proto je nutné pro posouzení důvodnosti nároku použít také ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 8. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že nárok žalobce je z části důvodný. Ve věci bylo prokázáno jeho tvrzení o tom, že žalovaný vyčerpal na základě uzavřené smlouvy finanční prostředky ve výši 10 000 Kč Tyto řádně a včas nesplácel. Žalobci proto vzniklo právo požadovat po žalovaném zaplacení dlužné jistiny a úroku z prodlení v zákonem stanovené výši podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. § 2. Soud shledal důvodný i nárok žalobce na zaplacení účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného částkou 500 Kč, když se jedná o nárok, který byl sjednán v článku VI. odst. 1 citované smlouvy a je uplatněn v souladu s ustanovením § 122 odst. 1 písmeno a) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 9. S ohledem na to, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, zabýval se soud platností ujednání o výši sjednaného úroku z úvěru podle článku IV. odst. 1 citované smlouvy. Ze smlouvy bylo zjištěno, že se žalovaný zavázal spolu s poskytnutou jistinou vrátit úrok ve výši 8,5 % měsíčně z čerpaného úvěru. V daném případě z částky 10 000 Kč od 25.10.2018 do dne splatnosti, tj. 25.12.2018. Soud dospěl k závěru, že takto sjednaná výše obchodního úroku je nepřiměřená zakládající výraznou nerovnováhu v právech a povinnostech zúčastněných stran. Obvyklá výše úroků z takových úvěrů poskytovaných bankou ve stejném období byla představována sazbou maximálně 20 % ročně. Tato skutečnost je soudu známa z jeho úřední činnosti. V tomto případě byl sjednán úrok ve výši 102 % ročně. Takový úrok je nemravný. Soud proto tuto část smlouvy považuje za neplatnou. Ujednání o úrocích bylo učiněno v rozporu s dobrými mrav a nelze mu poskytnout ochranu. 10. Pro hodnocení jednotlivých ujednání smlouvy soud vycházel i z ustanovení § 1813 a § 1815 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V souzené věci je ujednání o výši úroků sjednáno ve smlouvě, která byla připravena jako formulář stranou žalobce. Takové ujednání není shledáno jako individuální, když žalovaný (spotřebitel) neměl reálnou možnost ovlivnit obsah tohoto ujednání (ustanovením § 1813 a následujících je provedena směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne [datum], o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách). Ujednání spotřebitelských smluv musí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. Soud proto ohledně tohoto požadavku žalobu zamítl tak, jak uvedeno ve výroku II. shora. 11. Ve zbývajícím rozsahu soud shledal žalobu důvodnou a ve prospěch žalobce přiznal právo na zaplacení dlužné jistiny včetně zákonného úroku z prodlení i účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením dluhu. Žalovaný je povinen zaplatit ve prospěch žalobce dlužnou částku ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř. 12. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit ve prospěch žalobce dlužnou částku ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř. 13. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobci přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s tímto řízením, neboť měl ve věci převážný úspěch. Jedná se o zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady za zastoupení advokátem podle § 14b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, neboť se jedná o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. V takovém případě náleží advokátovi žalobce odměna za každý úkon právní služby podle § 14b) odst. 1 písmeno c) bod druhý ve výši 300 Kč, přičemž za jednoduchou výzvu k plnění mu náleží odměna ve výši poloviční. Advokát žalobce učinil 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písmeno a) a d), tj. převzetí a příprava zastoupení a písemné podání ve věci samé. Za tyto úkony mu proto náleží odměna ve výši 600 Kč a za jednoduchou výzvu k plnění mu náleží odměna ve výši 150 Kč podle § 11 odst. 2 písmeno h) advokátního tarifu. Advokátovi žalobce dále náleží paušální náhrada výdajů podle § 14b) odst. 5 písmeno a), a to za každý úkon právní služby ve výši 100 Kč, celkem 300 Kč. Z přiznané odměny a paušální náhrady výdajů náleží advokátovi žalobce 21 % DPH, tj. ve výši 220,50 Kč. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem se jedná o náklady řízení ve výši 1 670,50 Kč. Žalovaný je povinen nahradit je k rukám a