7 C 209/2020-37 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 10 400 Kč s příslušenstvím v podobě úroku a zákonného úroku z prodlení s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr. Uvedl, že spolu žalovaná a právní předchůdce žalobce, spol. [právnická osoba] (ke dni 28.9.2018 část závodu společnosti zabývající se spotřebitelskými úvěry převedena na [právnická osoba], [IČO]) /dále předchůdce/, uzavřeli dne 23.5.2017 Smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy poskytl předchůdce žalované 10 000 Kč a ta se jej zavázal vrátit spolu s úplatou za poplatky a úrokem 28% v celkové výši 6 900 Kč ve 13 měsíčních splátkách. Žalovaná však nehradila úvěr řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11.12.2019 přešla pohledávka za žalovanou na žalobce. Žalovaná na svůj dluh nic neuhradil ani poté, co jí byla zaslána předžalobní výzva. 2. Usneseními ze dne 13.9.2021, č.j. 7C 209/2020-32 a č.j. 7C 209/2020-33 soud vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřila k žalobě, která je připojena. Následně, aby v téže lhůtě sdělila soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaná byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). S ohledem na nečinnost žalované a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 3. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: 4. Ze žádosti o poskytnutí úvěru, ze smlouvy o úvěru [číslo] formuláře pro standartní informace má soud za prokázané, že spolu dne 23.5.2017 předchůdce v pozici úvěrujícího a žalovaná v pozici úvěrovaného uzavřeli smlouvu, jíž se předchůdce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, žalovaná se naopak zavázala mu tuto částku vrátit formou 13 měsíčních splátek po 1 300 Kč spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru 7 300 Kč Tyto náklady přitom spočívaly v úroku 28% (v přepočtu 25,85% ročně), poplatku za správu úvěru 2 200 Kč, poplatku za uzavření smlouvy 400 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek 1 900 Kč RPSN bylo sjednáno na 189,38 %. V čl. VI smlouvy poté byla dohodnuta možnost žalované od smlouvy odstoupit. Smlouva byla opatřena podpisem žalované, kterým žalovaná stvrdila, že jí předchůdce dohodnutý úvěr poskytl téhož dne, přičemž se jedná o smlouvu formulářovou, kde jsou rozhodné údaje vypsány rukou. 5. Dle předpisu splátek byly celkové náklady spotřebitelského úvěru splatné v prvních 5 splátkách. Předpis byl opatřen podpisem žalované. 6. Dle předžalobní upomínky a podacího lístku zaslal žalobce žalované dne [datum] předžalobní upomínku. 7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], přehledem postoupených pohledávek a výpisem z obchodního rejstříku vedeného [název soudu] oddíl [anonymizováno], vložka [číslo] žalobce prokázal svou aktivní žalobní legitimaci, tj. že pohledávku nabyl od nástupce předchůdce na základě smlouvy o postoupení pohledávek. 8. Po právní stránce soud věc posoudil dle o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 31.12.2017 (dále ZSÚ). 9. Ust. § 419 o.z. uvádí, že je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 10. Dle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Dle § 1970 o.z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 téhož zákona se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Ustanoveními § 1813 a následujících o. z. je provedena směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne 15. 4. 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv tak musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti podle § 1813 a § 1814 o. z. Smyslem ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli, především v případě jednostranných formulovaných typových smluv, a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Jde o ochranu před nepoctivým jednáním podnikatele. Při zkoumání přiměřenosti je nutno vzít v úvahu sílu vyjednávacích pozic stran. 14. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 ZSÚ). 15. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu má soud za to, že je žaloba důvodná. Žalovaná v pozici úvěrovaného spotřebitele byla ze strany žalobce řádně seznámena se všemi předsmluvními informacemi, resp. smluvními podmínkami pro poskytnutí úvěru. Mezi stranami pak došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, jíž se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, tuto svou smluvně stanovenou povinnost přitom splnil v den, kdy byla smlouva uzavřena. Žalovaná se naopak danou smlouvou zavázala úvěr žalobci vrátit formou 13 pravidelných měsíčních splátek spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru. Na úvěr však žalovaná nehradila řádně a včas a dostala se do prodlení. Dle názoru zdejšího soudu je daná smlouva sepsána přehledně a srozumitelně, jasným, výstižným a zřetelným způsobem, přičemž obsahuje všechny náležitosti požadované ZSÚ. Dohodnuté poplatky jsou poté podle soudu přiměřené, nezakládající významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalované, a to i přesto, že se jednalo o smlouvu formulářovou, kde se jednotlivá ujednání nesjednávala individuálně a žalovaná neměla možnost ovlivnit jejich znění. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že má žalobce právo nejen na úhradu jistiny, ale i zbývající části celkových nákladů spotřebitelského úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila tuto částku řádně a včas, má poté žalobce nárok i na úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v daném rozsahu vyhověl (výrok I). 16. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142a odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobci přiznal právo na jejich náhradu v plném rozsahu. V daném případě se jedná o zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady za zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle § 14b této vyhlášky. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 900 Kč za 3 úkony (převzetí věci, návrh, předžalobní upomínka) dle § 11 písm. a/, d/ a § 14b odst. 1 bod 2/ vyhl. č. 177/1996 Sb. a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč, celkem 300 Kč (§14b odst. 5 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci byla dále zvýšena o náhradu DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., při sazbě 21% tedy o 252 Kč, když zástupce žalobce řádně doložil, že je plátcem DPH. Soud tak žalobci přiznal náklady v celkové výši 2 252 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu těchto nákladů k rukám zástupce žalobce. 17. Lhůta k úhradě tímto rozhodnutím přisouzených částek byla žalované stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.