10 C 16/2022-25 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 8.070 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne [datum]. Soud vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaná se nijak nevyjádřila, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 6.000 Kč, který se žalovaná zavázala zaplatit spolu s úrokem ve výši 990 Kč, administrativním poplatkem ve výši 1.200 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.800 Kč a poplatkem za pojištění [anonymizována dvě slova] ve výši 180 Kč, v pravidelných týdenních splátkách. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, na dluh uhradila pouze 2.100 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce vedle dlužné jistiny požadoval po žalované zaplacení dlužné části poplatků za poskytnutí úvěru. Úvěr činil celkem 6.000 Kč, za poskytnutí úvěru byla žalovaná povinna zaplatit celkem 3.990 Kč, tedy veškeré platby za poskytnutí úvěru činily více jak 60 % jistiny, bez zohlednění úplaty za poskytnutý úvěr, úroku, další poplatky činily 50 % jistiny. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel, smlouva o úvěru byla tedy smlouvou spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud má za to, že ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 50 % jistiny úvěru (bez zohlednění úroku – úplaty za poskytnutý úvěr) je, pro nepřiměřenost výše poplatku, ujednáním příčícím se dobrým mravům. Soud proto ujednání o poplatku za administrativní činnost a o poplatku za hotovostní inkaso splátek pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele posoudil jako ujednání absolutně neplatná, a žalobu v této části (a poměrné části úroku a zákonného úroku z prodlení) zamítl. Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 6.000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 990 Kč, smluvní strany dále sjednaly pojištění [anonymizována dvě slova], za který se žalovaná zavázala uhradit poplatek ve výši 180 Kč. Vzhledem k tomu, že ujednání o poplatcích soud posoudil jako ujednání absolutně neplatná, byly veškeré platby žalované započteny na úroky, poplatek za pojištění a částečně na jistinu úvěru. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobci částku 5.070 Kč se smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaná s úhradou v prodlení. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 63 %, žalovaná z 37 %, žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 26 % nákladů řízení žalobce. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč, z částky 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 189 Kč. Celková náhrada nákladů činí 2.089 Kč, část náležející žalobci ve výši 26 % proto činí 543 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaná povinna ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.