10 C 214/2022-14 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 14.967 Kč jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne 28. 12. 2019. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 28. 12. 2019, jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 10.000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit spolu s úrokem ve výši 2.000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2.000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč, poplatkem za pojištění [anonymizována dvě slova] ve výši 240 Kč a poplatkem za asistenční služby [anonymizováno] ve výši 540 Kč, v pravidelných týdenních splátkách. Standardní informace o spotřebitelském úvěru byly žalovanému poskytnuty. Dle karty zákazníka žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného. Rozsah poskytovaných služeb byl zjištěn ze zařazení zákazníka do pojistného programu a zařazení zákazníka do programu poskytování asistenčních služeb [anonymizována dvě slova]. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, jak bylo zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky žalobci bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 3. 2. 2022. Výzvou ze dne 14. 4. 2022 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce vedle dlužné jistiny požadoval po žalovaném zaplacení dlužné části poplatku za poskytnutí úvěru. Úvěr činil celkem 10.000 Kč, za poskytnutí úvěru byl žalovaný povinen zaplatit poplatky v celkové výši 8.000 Kč (když v souhrnu nejsou započteny poplatky za pojištění a asistenční služby, tedy za poplatky nikoliv za poskytnutí úvěru ale za služby s úvěrem související nepřímo). Poplatky za poskytnutí úvěru činily 80 % jistiny, bez zohlednění úplaty za poskytnutý úvěr, úroku, další poplatky činily 60 % jistiny. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouva o úvěru byla tedy smlouvou spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud má za to, že ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 60 % jistiny úvěru (bez zohlednění úroku – úplaty za poskytnutý úvěr) je, pro nepřiměřenost výše poplatku, ujednáním příčícím se dobrým mravům. Ujednání o administrativním poplatku a o poplatku za hotovostní inkaso splátek soud pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele shledal ujednáními absolutně neplatnými. Soud proto žalobu, co do nároku na zaplacení dlužné části administrativního poplatku a poplatku za hotovostní inkaso splátek zamítl. Žalobce v řízení prokázal, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč, žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplácel, na dluh uhradil pouze 3.813 Kč. Soud proto, vzhledem k neplatnosti ujednání o poplatcích, uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou část jistiny spolu s kapitalizovaným úrokem a poplatkem za pojištění a asistenční služby, to vše ponížené o uhrazené platby, tedy uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 8.967 Kč (10.000 Kč + 2.000 Kč + 240 Kč + 540 Kč – 3.813 Kč) se smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou v prodlení. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 60 %, žalovaný ze 40 %, žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 20 % nákladů žalobce. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč, z částky 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 252 Kč. Celková náhrada nákladů činí 2.452 Kč, část náležející žalobci ve výši 20 % proto činí 490 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.