10 C 233/2021-34 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 7.746 Kč jako dluhu ze smlouvy o půjčce, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne 27. 4. 2015. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 6.000 Kč a úhrad za služby ve výši 1.746 Kč. Soud vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaná se nijak nevyjádřila, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce dne 27. 4. 2015 smlouvu o půjčce, jejímž předmětem bylo poskytnutí zápůjčky ve výši 6.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s úrokem ve výši 546 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 1.200 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.800 Kč, v pravidelných týdenních splátkách. Právní předchůdce žalobce prověřil úvěruschopnost žalované. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Žalobce požadoval vedle kapitalizovaného smluvního úroku i smluvní úrok ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky do zaplacení. Soud však má za to, že takový nárok nebyl smluvními stranami sjednán, a to ani ve smlouvě, ani ve smluvních podmínkách. Ve smlouvě je uvedeno pouze toliko, že úrok činí 546 Kč, dle bodu 1.2 smluvních podmínek činí výše úrokové sazby 20,98 %, tato je pevná po celou dobu trvání smlouvy, a v případě, dojde-li dle čl. 9 smluvních podmínek (který se však věnuje zprostředkovatelům, odkaz je proto neurčitý a lze pouze domýšlet, zda neměl být správně odkázán čl. 9) k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání jistina úročena. Soud proto žalobu v části požadovaného úroku (nad rámec úroku kapitalizovaného) zamítl, neboť takový nárok nebyl smluvními stranami ujednán, ujednán byl pouze úrok kapitalizovaný dobou trvání smlouvy ve výši 546 Kč. Žalobce vedle dlužné jistiny požadoval po žalované zaplacení dlužné části poplatku za poskytnutí zápůjčky. Zápůjčka činila celkem 6.000 Kč, za poskytnutí zápůjčky byla žalovaná povinna zaplatit poplatky v celkové výši 3.546 Kč, tedy poplatky za poskytnutí zápůjčky činily téměř 60 % jistiny, bez zohlednění úplaty za poskytnutou zápůjčku, úroku, další poplatky činily 50 % jistiny. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel, smlouva o zápůjčce byla tedy smlouvou spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud má za to, že ujednání o poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 50 % jistiny zápůjčky (bez zohlednění úroku – úplaty za poskytnutou zápůjčku) je, pro nepřiměřenost výše poplatku, ujednáním příčícím se dobrým mravům. Soud proto ujednání o poplatku za administrativní činnost a o poplatku za hotovostní inkaso splátek pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele posoudil jako ujednání absolutně neplatná. Žalobce v řízení prokázal, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované zápůjčku ve výši 6.000 Kč, žalovaná však zápůjčku řádně a včas nesplácela, na dluh uhradila pouze 1.800 Kč. Soud proto, vzhledem k neplatnosti ujednání o poplatcích, uložil žalované zaplatit žalobci dlužnou část jistiny spolu s úrokem, to vše ponížené o uhrazené platby, tedy uložil žalované zaplatit žalobci částku 4.746 Kč (6.000 Kč + 546 Kč - 1.800 Kč) se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaná s úhradou v prodlení. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 61 %, žalovaná z 39 %, žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 22 % nákladů řízení žalobce. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, z částky 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 189 Kč. Celková náhrada nákladů činí 1.489 Kč, část náležející žalobci ve výši 22 % proto činí 328 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaná povinna ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.