10 C 409/2021 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 10.460,50 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne [datum]. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 5.000 Kč a poplatku ve výši 5.460,50 Kč. Ústní jednání se konalo dne [datum]. Žalobce se z účasti u jednání omluvil, žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že měla být uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, jejím předmětem byl úvěr ve výši 5.000 Kč, který měl žalovaný uhradit spolu s poplatkem ve výši 5.460,50 Kč nejpozději do 1. 1. 2020, smlouva není žalovaným vlastnoručně podepsána, je opatřena doložkou„ Jméno a Příjmení: [celé jméno žalovaného] SMS kód: [anonymizováno]“. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poukázal dne 3. 12. 2019 na účet č. [bankovní účet] částku 5.000 Kč. Ze sdělení [právnická osoba] a.s. bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je žalovaný. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení pohledávky sdělením ze dne [datum]. Předžalobní výzvou ze dne 3. 4. 2021 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 2991 odst. 1 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ust. § 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Dle ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud je dle ust. § 118a o.s.ř. povinen vyzvat účastníka k doplnění tvrzení a důkazů, avšak takové poučení účastníku poskytne pouze při jednání. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru ve znění žalobcem tvrzeném, soud však tato tvrzení z předložených důkazů nevzal za hodnověrně prokázaná. Žalobce se z ústního jednání omluvil, znemožnil proto soudu, aby mu poskytl potřebná poučení za účelem unesení břemene tvrzení a důkazního. (k tomu viz například Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Toliko doložka s označením jména žalovaného nepostačí ke spolehlivému prokázání, že smlouva byla uzavřena, že byla uzavřena právě s osobou žalovaného a že byla uzavřena smlouva o tomto konkrétním obsahu za ujednání těchto konkrétních podmínek. Žalobce žádné jiné důkazy, které by svědčily ve prospěch jeho tvrzení, nepředložil (například takové, ze kterých by bylo zřejmé, že jimi mohl disponovat pouze žalovaný). Veškeré důkazy připojené žalobcem jsou toliko listiny vytvořené jím nebo jeho právním předchůdcem, z žádné z těchto listin není patrné aktivní zapojení žalovaného, tedy právní jednání žalovaného. Ačkoliv žalobce spolehlivě neprokázal, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru ve znění žalobcem tvrzeném, bylo prokázáno, že k reálnému převedení peněz došlo, když z provedeného dokazování vyplynulo, že na účet žalovaného byla dne [datum] poskytnuta částka 5.000 Kč. Žalovaný se tedy na úkor právního předchůdce žalobce o tuto částku bezdůvodně obohatil, právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci, proto je žalovaný povinen vydat žalobci, oč se obohatil. Žalovanému tak bylo uloženo zaplatit žalobci částku 5.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru o tvrzeném obsahu, byla žaloba ve zbývající části zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Oba účastníci byli v řízení poměrně stejně úspěšní, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.