10 C 425/2020-157 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobou doručenou soudu dne 26.11.2020 se žalobce domáhal toho, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 18.273 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 12.3.2019 do zaplacení, a dále částku 21.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 29.1.2020 do zaplacení. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne 31.1.2003 vznikl mezi žalobcem a žalovaným pracovní poměr se sjednaným druhem práce„ správce městských lesů a referent ŽP [stát. instituce]“. Dle platového výměru, který zaměstnavatel - žalovaný vydal s datem účinnosti dne 1.11.2017 byl zaměstnanci, tedy žalobci, přiznán osobní příplatek ve výši 5.200 Kč měsíčně, který byl v této výši poskytován od 1.7.2016. V následujícím platovém výměru vystaveném s účinností od 1.11.2018 je osobní příplatek stanoven ve výši 0 Kč a v dalším platovém výměru s účinností od 1.1.2019 není kolonka„ osobní příplatek“ vůbec uvedena. Spolu s platem za měsíc listopadu 2018 nebyl žalobci poskytnut žádný osobní příplatek. Rovněž v měsících prosinec 2018 a leden a únor 2019 nebyl žalobci osobní příplatek poskytnut. Žalobce odkazuje v žalobě na právní úpravu obsaženou v § 122 až 137 zákoníku práce, dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 5447/2007, sp. zn. 21 Cdo 832/2012 a rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 831/2012. Postup žalovaného zaměstnavatele spočívající v ukončení poskytování osobního příplatku dle žalobce nebyl v souladu se zásadami uvedenými v citovaných zákonných ustanoveních, ani v souladu se závěry Nejvyššího soudu ČR v citované judikatuře. Nebyl tedy dán věcný důvod pro snížení, resp. úplné odebrání, osobního příplatku, ani nebyly splněny procedurální předpoklady vyžadované zákoníkem práce a vnitřním předpisem zaměstnavatele. Žalovaný ve vytýkacím dopise ze dne 3.10.2018 uvedl, že s účinností od 1.11.2018 odebírá osobní příplatek, neboť z dlouhodobého hlediska přestal splňovat podmínky pro jeho přiznání. Takový postup zaměstnavatele je však dle názoru žalobce v rozporu se zákoníkem práce a soudní judikaturou, když sdělení zaměstnavatele neobsahuje řádné odůvodnění, resp. je zřejmé, že zaměstnavatel spatřuje důvod pro odebrání osobního příplatku v údajném porušení pracovní kázně. Vytýkací dopis ze dne 3.10.2018 a platové výměry s účinností od 1.11.2018 a s účinností od 1.1.2019 zdůvodnění, tj. uvedení skutečností, které by byly relevantní pro odebrání osobního příplatku, neobsahují. Navíc neproběhlo ani projednání návrhu na odebrání osobního příplatku s vedoucím, ani se žalobcem. Žalobci tedy dle jeho názoru náleží osobní příplatek v původní, tj. nesnížené částce, a vzhledem k poměrnému krácení osobního příplatku podle počtu odpracovaných dní náleží zaměstnanci celkem 18.273 Kč. Protože splatnost platu je vnitřním platovým řádem stanovena na jedenáctý den následujícího měsíce, žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení počínaje dvanáctým dnem následujícího měsíce. Dalším žalobcem uplatněným nárokem je vyplacení odměn. Za měsíce listopad 2017 a listopad 2018 žalovaný nevyplatil žalobci vůbec žádné odměny, zatímco všichni ostatní zaměstnanci žalovaného obdrželi odměny v řádech desítek tisíc korun. V rámci platu za květen 2018 byla žalobci vyplacena odměna ve výši 3.000 Kč, ačkoliv u všech ostatních zaměstnanců se poskytnutá odměna v tomto období pohybovala v rozmezí 8.000 až 30.000 Kč. Žalobce byl tedy v oblasti odměňování flagrantně znevýhodněn vůči ostatním úředníkům Městského úřadu Lanškroun, ačkoliv pro to neexistovaly zákonem předvídané věcné důvody. Zaměstnavatel tak porušil povinnost zajišťovat rovné zacházení se zaměstnanci. Znevýhodňování žalobce v oblasti odměňování představuje projev dlouhodobé šikany směřující vůči žalobci. Tohoto šikanózního jednání se dopouštěl tajemník [stát. instituce] [příjmení] [příjmení], [příjmení], [anonymizováno]. Žalobce má 32 let praxe v oboru lesního hospodářství. Pro zaměstnavatele pracoval od roku 2003. Předchozími tajemníky byl hodnocen v kladně, což se projevovalo i v tom, že mu byly pravidelně přiznávány odměny. Zaměstnavatel neměl potřebu uplatnit vůči zaměstnanci sankční postupy, nebyl realizován žádný vytýkací dopis pro porušení pracovní kázně. Kontrola pracovní činnosti žalobce ze strany zaměstnavatele probíhala standardními postupy v přiměřeném rozsahu. Rovněž probíhaly vnější kontroly (ČIŽP, kontroly KÚ, audity apod.), které vždy dospěly k závěru, že hospodaření v městských lesích je bez sebemenších problémů, většinou bylo na práci žalobce vysloveno velice kladné hodnocení. Negativní postupy zaměstnavatele k osobě žalobce se projevily počínaje červencem 2016 po nástupu Mgr. [jméno] [příjmení] do funkce tajemníka Městského úřadu Lanškroun. K zintenzivnění šikany došlo v době letních prázdnin 2018, kdy se tajemník dozvěděl o kandidatuře žalobce v komunálních volbách do zastupitelstva města za sdružení nezávislých kandidátů s názvem Společně pro [obec]. Zaměstnavatel prostřednictvím tajemníka přistupoval k žalobci odlišně než k ostatním zaměstnancům, když důvodem tohoto odlišného postupu bylo vedle osobní antipatie vůči žalobci i jeho politické smýšlení a působení žalobce v komunální politice. Pokud jde o rozhodování v odměnách v souladu se zavedenou praxí, provádí hodnocení všech zaměstnanců jejich příslušný gesční nadřízený. Gesčním vedoucím žalobce byl Ing. [jméno] [příjmení], vedoucí odboru investic a majetku, a Bc. [jméno] [příjmení], vedoucí oddělení majetku. Pravomoc hodnotit pracovní výsledky žalobce si však na sebe atrahoval tajemník Mgr. [příjmení] a hodnocení přímých gesčních vedoucích zcela pomíjel. Pravidelné záznamy o hodnocení kvality práce žalobce jeho přímou nadřízenou Bc. [příjmení] vykazují nadprůměrnou kvalitu prováděné práce ze strany žalobce. Tyto výkazy však tajemník nerespektoval a pravidelně negoval odůvodněné návrhy vedoucí zaměstnankyně na výši odměn, ačkoliv vůči ostatním zaměstnancům se taková praxe neuplatňovala. Ekonomická šikana zaměstnance je doložena i obecně poklesem jeho příjmů. Celkové příjmy žalobce po nástupu tajemníka Mgr. [příjmení] setrvale klesaly - v roce 2015 činil celkový příjem žalobce z pracovního poměru 345.031 Kč, v roce 2016 362.158 Kč a po nástupu tajemníka v roce 2017 349.256 Kč, ačkoliv u ostatních úředníků se příjmy meziročně zvýšily. Zaměstnavatel se snažil žalobci ztížit a znepříjemnit výkon práce. Docházelo k postupnému odebírání potřebných pravomocí spojených s pracovním místem žalobce (prodej dřeva, podepisování smluv, samovýroby), což ztěžovalo práci žalobce, a docházelo také k zadávání nesmyslných pracovních úkolů, které nebyly pro činnost zaměstnavatele objektivně potřebné. Dalším z projevů šikany ze strany tajemníka byla excesivní kontrola zaměřená na žalobce. Zaměstnavatel žalobci vytýkal nejdrobnější záležitosti, ačkoliv u jiných zaměstnanců tak nečinil. Zaměstnavatel doručil zaměstnanci několik zcela vykonstruovaných vytýkacích dopisů popisujících údajné porušení povinností zaměstnance. Na písemné vyjádření žalobce k těmto dopisům nebylo reagováno. Vnější kontroly práce žalobce, které lze považovat za objektivní, vždy dospěly k závěru, že lesní hospodářství je bez závad (květen 2018 - kontrola ČIŽP, srpen 2018 - kontrola ČIŽP, říjen 2018 - audit hospodaření městských lesů). Zaměstnavatel však bránil žalobci v podávání objektivních informací v oblasti správy lesa. Tajemník cenzuroval zprávy o hospodaření v městských lesích, předkládané do Rady, musely být předělány a upraveny. Znemožnil žalobci účastnit se jednání Rady města při projednávání záležitostí spojených se správou městských lesů. Zaměstnavatel ústy tajemníka žalobce účelově negativně vykresloval před spoluzaměstnanci na [jméno] města i na Zastupitelstvu. Dehonestace osoby žalobce se objevovala v městských novinách, tiskových zprávách města, na Facebooku. Negativní chování vůči žalobci pokračovalo i po výpovědi z pracovního poměru pro nadbytečnost, když osobu žalobce zaměstnavatel vyloučil ze všech jím vypsaných výběrových řízení. Tajemník také podal na žalobce několik anonymních trestních oznámení. Žalobce odkázal na ustanovení § 16 odst. 1 zákoníku práce a na zásady uvedené v § 109 odst. 4 zákoníku práce a dovodil, že žalovaný porušoval povinnost rovného zacházení a v důsledku těchto porušení vznikla žalobci majetková újma spočívající v tom, že neobdržel odměny, které obdržet měl (§ 265 odst. 2 zákoníku práce). Žalobci dle jeho názoru vysloveného v žalobě náleží jako náhrada majetkové újmy částka 21.000 Kč, která odpovídá součtu minimálních odměn, které by měly být žalobci s platem za měsíce listopad 2017, listopad 2018 a květen 2018 poskytnuty, pokud by zaměstnavatel uplatňoval při rozhodování o odměňování vůči všem zaměstnancům rovná spravedlivá kritéria, tedy vycházel výlučně ze zákonných kritérií stanovených v § 109 zákoníku práce, a nedopouštěl se vůči žalobci šikanózního jednání. Žalobce proto uplatňuje nárok na zaplacení částky 21.000 Kč. Výše škody byla vyčíslena podle odměn navržených přímo nadřízeným zaměstnancem, tj. vedoucím oddělení Bc. [