14 C 335/2021-46 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení 3 000 Kč s tím, že žalovaný pracoval u žalobce jako řidič autobusu a při plnění pracovních povinností způsobil dne 27.7.2020 na majetku žalobce – autobusu, škodu ve výši 22 434 Kč. Pojišťovna na tuto škodu uhradila 17 434 Kč a žalovanému byla ze mzdy sražena částka 2 000 Kč. Další srážky ze mzdy nebylo možné provést, neboť pracovní poměr žalovaného skončil. Zbývá tedy k úhradě 3 000 Kč. 2. Soudu se nepodařilo zjistit bydliště žalovaného na území České republiky a nepodařilo se mu ani doručit na [anonymizováno], jejímž je občanem, a to ani pomocí dožádání. Žalovanému byla proto ustanovena opatrovnice, která uvedla, že žalovaný nemusel řádně porozumět ani pracovní smlouvě, ani následně podepsané dohodě o náhradě škody, neboť je cizinec. 3. Soud jednal bez přítomnosti žalobce dle ust. § 101 odst.3 o.s.ř., který se na jednání nedostavil, ačkoliv mu byl termín známý od 19.10.2021, kdy mu byl doručen rozpis tří termínů jednání ve věci s tím, že následně byl o odvolání dvou předchozích termínů vyrozuměn. 4. Soud při svém rozhodování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Žalovaný byl zaměstnancem žalobce od 26.7.2016 na pozici řidič autobusu (zjištěno z pracovní smlouvy), dne 27.7.2020 došlo k poškození autobusu žalobce, které zapříčinil žalovaný, celková škoda byla 22 433,91 Kč, kterou uhradil žalobce, pojišťovnou vyplaceno 17 434 Kč (zjištěno z faktury [číslo] z likvidace pojistné události ze dne 24.8.2020). Žalovaný se v dohodě se žalobcem zavázal uhradit skutečnou škodu ve výši 22 434 Kč ve splátkách srážkami ze mzdy ve výši 2 500 Kč (zjištěno z dohody ze dne 6.8.2020). Ke dni 4.9.2020 skončil pracovní poměr žalovaného dohodou (zjištěno z dohody). Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva (zjištěno z výzvy). 5. Podle ust. § 250 odst.1 zákoníku práce je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. 6. podle ust. § 257 odst.1 zákoníku práce je zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. 7. Podle ust. § 263 odst.1 zákoníku práce výši požadované náhrady škody je zaměstnavatel se zaměstnancem povinen projednat a písemně mu ji oznámit zpravidla nejpozději do 1 měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že škoda vznikla a že je zaměstnanec povinen ji nahradit. 8. Podle ust. § 263 odst.2 zákoníku práce uzavřel-li zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodu o způsobu náhrady škody, je její součástí výše náhrady škody požadované zaměstnavatelem, jestliže svoji povinnost nahradit škodu zaměstnanec uznal. Dohoda podle věty první musí být uzavřena písemně. 9. podle ust. § 146 bod b) zákoníku práce srážky ze mzdy smějí být provedeny jen na základě dohody o srážkách ze mzdy nebo k uspokojení závazků zaměstnance. 10. Žalovaný způsobil žalobci škodu, zavázal se ji splatit, což však neučinil a na náhradě škody zůstalo neuhrazeno 3 000 Kč. Soud proto žalovanému uložil tuto částku žalobci uhradit. Soud nepředpokládá, že by žalovaný nebyl schopen pochopit, že způsobil škodu a zavázal se ji nahradit, neboť zjevně byl schopen pracovat jako řidič autobusu a musel tedy alespoň rámcově česky rozumět. 11. Žalobce požadoval po žalovaném zákonný úrok z prodlení a to od 15.9.2020, na což má právo dle ust. § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od prvního dne prodlení ve výši o 8 procentních bodů vyšší, než je repo sazba vyhlašována Českou národní bankou. 12. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst.1 o.s.ř. a přiznal jejich náhradu úspěšnému žalobci. Náklady řízení jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 400 Kč a náklady na dva úkony nezastoupeného účastníka po 300 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem 1 000 Kč. 13. O nákladech řízení vzniklých státu soud nerozhodoval, neboť jsou s ohledem na neznámý pobyt žalovaného nevymahatelné.