214 C 7/2020-167 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal po žalovaném původně zaplacení 90 229 Kč s tím, že uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru a poskytl mu úvěr ve výši 52 000 Kč s efektivní úrokovou sazbou 146,29 % ročně, který se žalovaný zavázal splácet v 18 měsíčních splátkách po 5 472 Kč, splátkový kalendář tvořil přílohu smlouvy. Schopnost splácet žalobce prověřil zprávami o příjmech a kontrolou úvěrové historie v systémech SOLUS a NRKI. Bylo ověřeno, že žalovaný není v insolvenčním rejstříku a nemá u žalobce jiné úvěry ve stádiu vymáhání, zaměstnavatel žalovaného nebyl v insolvenci a obchodník, jednající se žalovaným, jej doporučil. Žalovaný neuhradil žalobci žádnou splátku, úvěr byl proto zesplatněn. Před zesplatněním vznikl žalobci nárok na smluvní pokutu ve výši 998 Kč (499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení delším než 30 dní), smluvní pokuta je splatná 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na zaplacení. Žalobci vzniklo též právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 200 Kč (200 Kč za každou splátku v prodlení více než 15 dnů), náhrada je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. K zesplatnění došlo automaticky ke dni 29.10.2018, když byl žalovaný s pátou splátkou v prodlení delším než 65 dní. K tomuto dni přirostly k jistině dosud nezaplacené úroky a nová jistina tak tvoří 63 829,08 Kč, z níž má žalovaný platit úroky z prodlení. Žalobce se tedy domáhal nové jistiny 63 829, 098 Kč, smluvní pokuty 998 Kč a 0,1% denně z nové jistiny k datu vyhotovení žaloby – 25 002 Kč, úrok 93,61% ročně až do celkové výše 118 195 Kč. 2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a uvedl, že v době, kdy měla být smlouva uzavřena, měl velké psychické problémy, a jeho otec na něm spáchal úvěrový podvod. Žalovaný byl v té době lehce manipulovatelný, nechápal obsah toho, co podepsal. 3. Soud následně ustanovil žalovanému zástupce, který uvedl, že žalovaný sice připojil svůj podpis na úvěrové smlouvě a na jeho účet byla připsána částka 52 000 Kč, trpěl však v té době duševní poruchou, která ho činila nezpůsobilým k uzavření takové smlouvy, smlouva je proto neplatná. Otec žalovaného byl trestním rozsudkem odsouzen za to, že v období od 28.5.2018 – 28.6.2018 využíval žalovaného k páchání trestné činnosti, sjednal na jeho jméno 10 úvěrů, prostředky z těchto úvěrů pak vybral a spotřeboval. Stejně tak v případě úvěru od žalobce otec žalovaného zneužil snížených ovládacích schopností žalovaného, vzal jej dne 1.7.2018 na pobočku žalobce, sám sjednal podmínky úvěru a doložil zfalšovanou pracovní smlouvu, mzdový výměr a potvrzení o mzdě od své tehdejší přítelkyně. Žalovaný se od roku 2017 léčí s diagnózou nediferencované schizofrenie, hyperkinetickou poruchou a v době 26.9.2017 – 3.10.2017, 3.10.2017 – 27.10.2017 a 2.11.2017 – 16.11.2017 byl hospitalizován s akutní polymorfní psychotickou poruchou. Nebyl schopen se soustředit, žil jako ve snu, byl snadno ovlivnitelný. Právní jednání osoby v duševní poruše je neplatné, jednání otce žalovaného lze kvalifikovat jako úvěrový podvod nebo poškozování cizích práv. 4. Žalobce vzal v reakci na toto vyjádření svou žalobu částečně zpět, a to co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 28 229 Kč s příslušenstvím a co do úroku ve výši 93,61% ročně z částky 52 000 Kč od 31.10.2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 118 195 Kč a požadoval nadále 52 000 Kč s úrokem z prodlení z důvodu bezdůvodného obohacení, když tato částka byla na účet žalovaného prokazatelně připsána. Žalovaný si tento úvěr vzal sám a dobrovolně, žalobce však s ohledem na závěry soudu v trestním řízení má rovněž smlouvu za neplatnou. O duševní poruše žalovaného však žalobce dosud nevěděl. 5. Žalovaný nesouhlasil ani se žalobou na zaplacení 52 000 Kč s příslušenstvím z důvodu bezdůvodného obohacení, neboť žalovaný prostředky poukázané na jeho účet vůbec nepoužil, nedisponoval jimi, jednalo se pouze o jeho pohledávku vůči [právnická osoba] Tyto peníze použil a spotřeboval otec žalovaného, účet posloužil pouze jako platební místo, k tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 2360/2012. Žalovaný také nedal ve smyslu ust. § 3001 odst.2 o.z. svolení s přijetím bezdůvodného obohacení, není tedy povinen toto obohacení vydat. V rozhodné době pro výběry z účtu žalovaného měl otec žalovaného k dispozici platební kartu a vybíral z účtu žalovaného, což je patrné z výpisu z účtu. Výběry byly prováděny na čerpacích stanicích (žalovaný nemá automobil ani řidičské oprávnění, nemohl tedy tyto výběry provádět) po cestě z [obec] do [obec], kam otec žalovaného dojížděl. Žalobce také řádně neprověřil úvěruschopnost žalovaného a v důsledku tohoto pochybení by bylo v rozporu s dobrými mravy, aby žalovanému jako osobě zvlášť zranitelné byla uložena povinnost k vydání bezdůvodného obohacení (II. ÚS 1292/21). K účtu žalovaného byly vydány celkem 4 karty, na výpisech se objevuje jedna, kterou disponovala původně babička žalovaného a činila s ní výběry pro žalovaného a pak jedna, která figuruje právě na výběrech na trase [obec] – [obec] a která byla v dispozici otce žalovaného. Poukázal také na to, že pokud by jednal žalobce s řádnou péčí při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného, nemohla by být smlouva vůbec uzavřena (rozhodnutí NSS 1 AS 30/2015). Při úvaze o tom, zda uplatnit hledisko dobrých mravů a nepřiznat vrácení plnění z bezdůvodného obohacení je také třeba zkoumat konkrétní okolnosti případu, které zde svědčí tomu, že by žaloba měla být jako celek zamítnuta. Také Občanský zákoník v ust. § 2999 uvádí, že při vrácení peněžitého plnění z bezdůvodného obohacení je třeba zkoumat, zda nebyla porušena pravidla na obranu slabší strany, což je přesně tento případ. Nebylo také prokázáno, kdo spotřeboval prostředky, které byly ze strany žalobce převedeny na účet žalovaného, je zřejmé, že větší část žalovaný nespotřeboval, šly mimo jiné i na úhradu závazků, o nichž bylo v trestním řízení proti otci žalovaného rozhodováno jako o prostředcích z úvěrového podvodu. 6. Žalobce dále uvedl, že bezdůvodné obohacení je objektivní stav (33 Odo 221/2002, I./US 234/19, 25 Cdo 1208/2000), sjednání platebního místa o němž hovoří žalovaný s poukazem na rozhodnutí 28 Cdo 2360/2012 se týkalo zcela jiné situace. Bezdůvodně se obohatil žalovaný, a pokud se pak toto plnění dostalo k jeho otci, je na žalovaném, aby jej po svém otci vymáhal. Nelze přisvědčit argumentaci žalovaného, že schází jeho svolení s bezdůvodným obohacením, ust. § 3001 odst.2 o.z. se vztahuje na jiné případy a nelze aplikovat ani ust. § 3000 o.z., které žalovaný vykládá izolovaně. Pokud by měly být aplikovány dobré mravy na nevydání obohacení v případě neplatné smlouvy s nesvéprávným, nebylo pak možné se takového obohacení zpět domoci nikdy. Zkoumání úvěruschopnosti má vliv pouze na hodnocení platnosti smlouvy, žalobce však nezpochybňuje, že smlouva byla neplatná. Pokud žalovaný předal platební kartu svému otci, umožnil mu nakládat s prostředky na účtu a nelze říci, že se proto neobohatil. Tvrzení žalovaného jsou pouze domněnky, které by bylo možno prokázat výslechem jeho otce, což je nereálné. Bylo by nespravedlivé, kdyby se žalobce nemohl domoci toho, co plnil z neplatné smlouvy. 7. Žalobce vzal za řízení svou žalobu částečně zpět, a to co do částky 28 229 Kč s příslušenstvím a co do úroku ve výši 93,61% ročně z částky 52 000 Kč. Dle ust. § 79 odst.1 o.s.ř. se řízení zahajuje na návrh. Dle ust. § 96 odst.1 o.s.ř. může vzít žalobce svůj návrh zcela nebo zčásti zpět a soud pak dle odst. 2 téhož ustanovení řízení v tomto rozsahu zastaví. Soud postupoval dle zákona a řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil. 8. Soud při svém rozhodování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Dne 1.7.2018 byla podepsána smlouva o úvěru mezi žalobcem a žalovaným, podle které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 52 000 Kč, který měl žalovaný splatit v 18ti měsíčních splátkách po 5 472 Kč, celkem mělo být zaplaceno 98 496 Kč, zápůjční úroková sazba činila 146,3 % ročně, RPSN 146,3 %. Při prodlení se splátkou delším než 30 dní je žalovaný povinen zaplatit 499 Kč za každou splátku jako smluvní pokutu, maximálně 2 999 Kč a náhradu nákladů vzniklých s prodlením ve výši 200 Kč u splátek s prodlením delším než 15 dnů, obojí splatné 10 dní od vzniku práva na zaplacení. Pokud se žalovaný ocitne v prodlení delším než 65 dní s kteroukoliv splátkou, dojde k automatickému zesplatnění a k jistině přirůstá dosud nezaplacený úrok. Jestliže po zesplatnění není nová jistina zaplacena, má žalobce právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z nové jistiny. Žalobce má právo požadovat úroky po zesplatnění v maximální výši 120% celkové částky, kterou má žalovaný zaplatit. Úvěr byl vyplacen na účet žalovaného [číslo] [bankovní účet] (zjištěno ze smlouvy o úvěru, oznámení o schválení úvěru, splátkového kalendáře, předsmluvního formuláře, dokladu o vyplacení úvěru). Žalobce hodnotil podle svých vnitřních kritérií žalovaného a zjišťoval jeho výskyt v rejstříku [příjmení], kde nemá žalovaný záz