5 C 252/2022-15 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 7.104 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, na základě které poskytl žalovanému dne 3. 1. 2022 částku 3.000 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny úvěru ve výši 3.000 Kč, smluvní pokuty ve výši 900 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3.204 Kč, zákonného úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce uzavřel s žalovaným dne 2. 1. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému dne 3. 1. 2022 úvěr ve výši 3.000 Kč (předsmluvní informace, smlouva o spotřebitelském úvěru, občanský průkaz žalovaného, výpis z účtu žalobce). Žalobce provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného s výsledkem„ vyhovuje“ (posouzení úvěruschopnosti žadatele, výpis z účtu žalovaného, mzdový list, výpis z centrální evidence exekucí). Žalovaný na dluh ničeho neuhradil. Žalobce žalovaného k úhradě upomínal (upomínky ze dne 28. 3. 2022 a ze dne 15. 3. 2022, předžalobní výzva ze dne 11. 4. 2022). Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Ačkoliv by mohlo z ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývat, že se jedná o neplatnost relativní, která se uplatí pouze v důsledku námitky spotřebitele, není tomu tak. Jedná se o neplatnost absolutní a soud je z úřední povinnosti povinen zkoumat, zda poskytovatel před uzavřením smlouvy řádně posoudil a zhodnotil úvěruschopnost spotřebitele. Uvedené vyplývá z ust. § 588 věty první o. z., judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) či judikatury Ústavního soudu (např. Nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18), jakož i ze směrnic Evropského parlamentu a Rady a konstantní judikatury Soudního dvora Evropské unie (ke konkrétním směrnicím a rozhodnutím viz odůvodnění shora uvedených rozhodnutí). Přestože žalobce v žalobě uvedl rozsáhlá tvrzení o tom, že prověřil úvěruschopnost žalovaného, soud má za to, že žalobce při uzavírání smlouvy s žalovaným neprověřil úvěruschopnost žalovaného řádně, respektive z provedeného prověření vyvodil nesprávné závěry. Žalobce k prokázání posouzení úvěruschopnosti soudu předložil výpis z účtu žalovaného, kterým disponuje. Výpis z účtu žalovaného je za období od 20. 11. do 17. 12. 2021, tedy období těsně předcházející uzavření smlouvy. Dle výpisu sice byla žalovanému vyplacena poměrně vysoká mzda ve výši 40.186 Kč, avšak v průběhu jediného měsíce žalovaný čerpal i splácel větší množství úvěrů, od některých subjektů i opakovaně (viz například položky [anonymizováno 6 slov], [právnická osoba], [anonymizována tři slova], [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizována tři slova], [anonymizováno]). V průběhu měsíce bylo na účet připsáno 150.387 Kč a z účtu odepsáno 126.006,86 Kč, přičemž jak je shora uvedeno, mzda žalovaného činila ani ne třetinu příjmů, převážná část příjmů byla z úvěrů a zápůjček. Také nelze opomenout, že banka k účtu žalovaného povolila debet ve výši 10.000 Kč. Z uvedeného má soud za to, že žalobce nedostatečně prověřil úvěruschopnost žalovaného, respektive z provedeného prověření vyvodil nesprávné závěry. Výpis z účtu žalovaného, který měl žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného k dispozici, nejlépe odráží příjmové a výdajové poměry žalovaného. Žalovaný v průběhu jediného měsíce čerpal množství úvěrů, aby obdržené finanční prostředky v podstatě obratem použil na úhradu svých zájmů (které lze z předloženého výpisu také odhadovat s ohledem na množství úhrad položek„ [anonymizováno]“). Jen z předloženého výpisu z účtu žalobci jako profesionálovi v oboru muselo být zřejmé, že žalovaný nebude schopen své takto přijaté závazky uhradit a neuhradí ani závazky vůči žalobci. Za takového stavu má soud za to, že žalobce nejednal poctivě, nejednal v souladu se základními zákonnými požadavky na poskytování úvěrů a i přes zřejmou neschopnost žalovaného plnit a splnit své dluhy, uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru. Smlouva o úvěru je proto dle ust. § 588 o.z. absolutně neplatná a žalovaný je povinen v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit toliko jistinu spotřebitelského úvěru. Soud proto žalobu v části převyšující dlužnou jistinu, ve které se žalobce domáhal zaplacení dlužného poplatku, smluvní pokuty a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, zamítl. Žalovaný na dluh neuhradil ničeho. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 3.000 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou v prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Oba účastníci byli v řízení poměrně stejně úspěšní, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Výrok IV je pak odůvodněn bodem 2 položky druhé sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud na návrh žalobce platební rozkaz nevydal a v řízení pokračoval, proto je žalobce povinen doplatit soudní poplatek do výše dle položky 1 sazebníku poplatků.