5 C 37/2022-25 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 3.440,10 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], dne 18. 11. 2019, a to částky 3.329,10 Kč jako dlužné jistiny, částky 111,11 Kč jako smluvní pokuty a dále zákonného úroku z prodlení, smluvního úroku a náhrady účelně vynaložených nákladů. Žalobce se z účasti u jednání omluvil, žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Z účtu právního předchůdce žalobce byla na účet vedený na jméno žalovaného poukázána dne 18. 11. 2019 částka 5.500 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 2991 odst. 1 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ust. § 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Dle ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud je dle ust. § 118a o.s.ř. povinen vyzvat účastníka k doplnění tvrzení a důkazů, avšak takové poučení účastníku poskytne pouze při jednání. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru ve znění žalobcem tvrzeném, soud však tato tvrzení z předložených důkazů nevzal za hodnověrně prokázaná. Žalobce se z ústního jednání omluvil, znemožnil proto soudu, aby mu poskytl potřebná poučení za účelem unesení břemene tvrzení a důkazního. (k tomu viz například Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Toliko doložka označení jména žalovaného, rodného čísla a elektronického kódu nepostačí ke spolehlivému prokázání, že smlouva byla uzavřena, že byla uzavřena právě s osobou žalovaného a že byla uzavřena smlouva o tomto konkrétním obsahu za ujednání těchto konkrétních podmínek. Žalobce žádné jiné důkazy, které by svědčily ve prospěch jeho tvrzení, nepředložil (například takové, ze kterých by bylo zřejmé, že jimi mohl disponovat pouze žalovaný). Ani z dodatku ke smlouvě pak nelze vzít za prokázané, že žalovaný s právním předchůdcem žalobce právně jednal, neboť přestože měl dodatek vejít v účinnost uhrazením platby, žalobce provedení této platby žalovaným neprokázal. Veškeré důkazy připojené žalobcem jsou toliko listiny vytvořené jím nebo jeho právním předchůdcem, z žádné z těchto listin není patrné aktivní zapojení žalovaného, tedy právní jednání žalovaného. Ačkoliv žalobce spolehlivě neprokázal, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru ve znění žalobcem tvrzeném, bylo prokázáno, že k reálnému převedení peněz došlo, když z provedeného dokazování vyplynulo, že na účet žalovaného byla dne 18. 11. 2019 poskytnuta částka 5.500 Kč. Žalovaný se tedy na úkor právního předchůdce žalobce o tuto částku bezdůvodně obohatil, právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci, proto je žalovaný povinen vydat žalobci, oč se obohatil. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci požadovanou část jistiny, tedy částku 3.329,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou v prodlení. Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru o tvrzeném obsahu, byla žaloba ve zbývající části (co do úroku, smluvní pokuty a náhrady účelně vynaložených nákladů) zamítnuta. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy žalobce byl neúspěšný pouze v nepatrné části, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, z částky 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 189 Kč. Celková náhrada nákladů činí 1.489 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.