5 C 457/2021-52 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobou doručenou soudu dne 26.10.2021 se žalobce domáhá toho, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 281.544,35 Kč. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne 29.4.2021 uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytl úvěr ve výši 300.000 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobce v souladu se zákonem prověřil úvěruschopnost žalované na základě její příjmové a výdajové stránky. Smlouva byla uzavřena elektronicky a žalovaná se zavázala žalobci poskytnutý úvěr splatit pravidelnými splátkami ve výši 4.974 Kč počínaje dnem 7.6.2021. Na základě rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 12.5.2021 č.j. 0 Nc 1319/2019-106 byla žalovaná omezena ve svéprávnosti na dobu pěti let od právní moci tohoto rozsudku. Opatrovníkem žalované bylo jmenováno Město Choceň. Jelikož byla žalovaná pravomocným rozsudkem omezena ve svéprávnosti, dospěl žalobce k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu ustanovení § 581 občanského zákoníku neplatná. Vzhledem k tomu, že na základě smlouvy o úvěru žalovaná úvěr ve výši 300.000 Kč řádně čerpala a poskytnutá jistina úvěru nebyla uhrazena, žalobce žádá, aby byla žalované stanovena povinnost uhradit žalobci z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. občanského zákoníku doposud nesplacenou jistinu úvěru. Ke dni podání žaloby, tj. ke dni 26.10.2021, bylo na pohledávku ze smlouvy o úvěru uhrazeno celkem 18.455,65 Kč. Zbývá tedy uhradit 281.544,35 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobce v žalobě poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. na usnesení sp. zn. 28 Cdo 1142/2011 ze dne 7.2.2012, dále sp. zn. 28 Cdo 172/2011 ze dne 17.9.2012, sp. zn. 28 Cdo 1035/2013 ze dne 18.3.2015, sp. zn. 28 Cdo 3042/2012 ze dne 5.6.2013 a sp. zn. 28 Cdo 694/2019 ze dne 4.6.2019. Dále zdůraznil rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 527/2020, podle kterého platí, že nabude-li taková osoba byť ne plně svéprávná majetkový prospěch bez právem aprobovaného důvodu, jeví se jen těžko udržitelný názor o tom, že si jej může ponechat odůvodněním nedostatkem její svéprávnosti. 2. Žalovaná prostřednictvím svého opatrovníka podala odpor proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu. Nárok uplatněný v žalobě neuznává. V souvislosti s řízením o omezení svéprávnosti žalované byl vypracován znalecký posudek znalcem z oboru psychiatrie, z jehož závěrů vyplynulo, že žalovaná trpí trvalou a závažnou psychickou poruchou s hlubokým mentálním defektem. Vrozený defekt intelektových schopností se promítá do celkové struktury osobnosti, jedná se o trvalý vztah, který nelze ovlivnit medicínskými prostředky. Žalovaná není schopna se o sebe sama a nezávisle postarat v úředních záležitostech jako je jednání s institucemi, uzavírání smluv, nakládání s majetkem větší hodnoty a dalšími právními úkony. Je závislá na péči a pomoci druhé osoby. Na žalované je její postižení vidět a osoba vstupující s ní do obchodně spotřebitelského kontaktu nemohla být v dobré víře při uzavírání takové smlouvy. Ten, kdo se žalovanou smlouvu uzavíral, měl především prověřit bonitu a schopnosti osoby, se kterou smlouvu uzavírá. Žalovaná svému závazku nemohla porozumět, neboť její zdravotní postižení ji limituje v právním jednání. Rozumové a poznávací schopnosti žalované jsou natolik absentující, že lze vyslovit úvahu, že smlouvu nemohla uzavřít sama. Opatrovník žalované dospívá k závěru, že si nelze představit jinak, než že ke zdárnému vyřízení přístupu do internetového bankovnictví notnou měrou přispěl žalobce, resp. jeho zaměstnanci, kteří museli vnímat stav a zjev žalované, avšak toto nereflektovali a svou netečností až profesním cynismem umožnili žalované disponovat rozsáhlými částkami a provádět odpovědné úkony, aniž by sama žalovaná jakkoliv takové odpovědnosti byla schopna porozumět. Žalobce umožnil osobě s mentalitou čtyřletého dítěte provádět rozsáhlé a zásadní bankovní úkony. Takové jednání žalobce je v rozporu s dobrými mravy i proti zásadám poctivého obchodního styku. Opatrovník žalované odmítá nárok žalobce na vrácení bezdůvodného obohacení a ohledně čerpání úvěru zpochybňuje, že by tento úkon, tj. čerpání, provedla svou vůlí žalovaná, příp. že je za takové čerpání odpovědná. Nelze vyloučit, že se k žalované vloudily nekalé živly, které vedly její ruku a přiměly jí bez její pravé vůle k výběru peněz z úvěru. Byla-li žalovaná čerpání osobně přítomna, tak pouze jako nástroj jiných osob. Opatrovník žalované se snažil zjistit, zda žalovaná úvěr čerpala, popř. kdo tak učinil, za co byla čerpaná částka utracena či zda si uvědomuje, o jakou sumu se jedná. Dostalo se mu pouze odpovědi:„ Si koupili nějaké jídlo a oblečení“. Opatrovník rovněž odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 527/2020. Uvedl, že je třeba zvažovat korektiv dobrých mravů i u bezdůvodného obohacení. Opatrovník žalované dovodil, že žalobci nevznikl nárok na zaplacení požadované částky, a proto navrhl žalobu zamítnout. 3. Soud vzal za prokázané tyto skutečnosti: 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 29.4.2021 a z přehrávky telefonického hovoru ze žalobcem předloženého flash disku (uloženého na přílohové obálce na čl. 26a) spisu) soud zjistil, že žalobce uzavřel se žalovanou dne 29.4.2021 smlouvu o úvěru, na základě které jí poskytuje úvěr ve výši 300.000 Kč. Žalovaná se zavázala hradit měsíční splátky ve výši 4.974 Kč. Bylo ujednáno, že na základě této smlouvy žalovaná splatí předchozí úvěr u žalobce s tím, že částka určená ke splacení činila 50.301 Kč Smlouvou byla sjednána úroková sazba ve výši 13,99 % ročně, RPSN 15,15 % Smlouva byla uzavřena elektronicky. 5. Z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 12.5.2021 soud zjistil, že žalovaná je omezena ve svéprávnosti na dobu pěti let od právní moci tohoto rozsudku (tj. dne 3.7.2021) tak, že není způsobilá nakládat s majetkem a zavazovat se k majetkovému plnění nad rámec běžných záležitostí každodenního života, uzavírat smlouvy s opakujícím se plněním bez ohledu na výši plnění, posoudit nutnost poskytnutí specifických zdravotních služeb, uzavírat smlouvy o poskytování sociálních služeb, uzavírat manželství, event. vstoupit do registrovaného partnerství, k výkonu rodičovské odpovědnosti, k podání žádosti o vydání občanského průkazu, cestovního pasu a hlášení změny trvalého pobytu, k výkonu aktivního a pasivního volebního práva. Opatrovníkem žalované bylo jmenováno Město Choceň. 6. Z komunikace mezi žalobcem a opatrovníkem žalované soud zjistil, že žalobce uznává, že byť byla žalovaná omezena ve svéprávnosti až po uzavření předmětné smlouvy, z odůvodnění rozsudku o omezení svéprávnosti vyplývá, že již v době uzavření úvěrové smlouvy nebyla fakticky způsobilá smlouvu uzavřít, a proto je předmětná smlouva neplatná. Žalobce však žalované vyplatil úvěr v celkové výši 300.000 Kč, splaceno bylo pouze 18.455,65 Kč, a proto žalobce žádá o vydání této dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobce opatrovníku žalované navrhl uzavření dohody o narovnání, jejímž obsahem by bylo uhrazení dlužné částky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4.600 Kč. Toto řešení opatrovník žalované odmítl s odkazem na omezení svéprávnosti žalované a na neplatnost právního jednání osoby jednající v duševní poruše. 7. Ze seznamu splátek úvěru do 26.10.2021 soud zjistil, že žalovaná k tomuto datu uhradila 18.455,65 Kč. 8. Výzvou k vydání bezdůvodného obohacení - předžalobní výzvou datovanou dnem 12.10.2021 byl opatrovník žalované vyzván k zaplacení dlužné částky do 20.10.2021. 9. Při jednání konaném dne 31.3.2022 upřesnil žalobce způsob uzavření smlouvy se žalovanou. Uvedl, že dne 6.1.2021 byla uzavřena se žalovanou na pobočce rámcová smlouva o finančních službách, na základě které jí byl zřízen účet a získala přístup k internetovému bankovnictví. Mohla finančně hospodařit prostřednictvím telefonní zprávy. Tentýž den uzavřela na pobočce smlouvu o úvěru a dne 25.1.2021 žalovaná osobně na pobočce sdělila své telefonní číslo. Dne 29.4.2021 žalovaná telefonicky požádala o uzavření smlouvy o úvěru a prostřednictvím internetového bankovnictvím žalovaná potvrdila jí přiděleným kódem uzavření smlouvy. K čerpání zapůjčené částky došlo tak, že částka 39.801,60 Kč byla použita na splacení předchozího úvěru a částka 250.198,40 Kč byla připsána na běžný účet žalované. Dne 30.4.2021 došlo k výběru částky 230.000 Kč. Tuto skutečnost žalobce doložil výpisem z účtu, ze kterého soud zjistil, že žalovaná pravidelně pobírá invalidní důchod III. stupně ve výši 12.567 Kč. Dne 29.4.2021 činila příchozí úhrada na účet žalované částku 250.198,40 Kč a dne 30.4.2021 došlo k výběru hotovosti ve výši 230.000 Kč. 10. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], druha žalované, soud zjistil (ve spojení s dalšími důkazy, např. z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí č.j. 0 Nc 1319/2019-106), že žalovaná neumí číst, psát ani počítat. Podepsat se umí špatně. Měla platební kartu od žalobce a zřejmě s ní i platila. Svědek potvrdil, že žalovaná vybrala půjčku, bylo to asi 250.000 Kč. Svědek uvedl, že mu není známo, co s těmito pen