5 C 478/2021-19 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 33.929,59 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne [datum]. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 28.017,83 Kč, smluvní pokuty ve výši 5.911,76 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2.511,74 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 13.645,77 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 2.587,92 Kč, inkasního poplatku ve výši 5.012,74 Kč a smluvního úroku po splatnosti ve výši 2.429,49 Kč a dále zákonného úroku z prodlení. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne [datum], jejím předmětem byl úvěr ve výši 30.000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 2.888 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 14.700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2.788 Kč a inkasním poplatkem ve výši 5.400 Kč, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % ročně. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že právní předchůdce žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného. Standardní informace o spotřebitelském úvěru byly žalovanému poskytnuty. Z tabulky [anonymizováno] [spisová značka] /987 byly zjištěny evidované nároky ke smlouvě ze dne [datum]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a potvrzení ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobci sdělením ze dne 5. 8. 2021. Předžalobní výzvou ze dne 18. 10. 2021 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (neboť se jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli, viz ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce požadoval po žalovaném zaplacení úroku, úhrady za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouva o úvěru byla tedy smlouvou spotřebitelskou (ust. § 1810 a násl. o.z.). Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ust. § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Soud má za to, že právní předchůdce žalobce zneužil na úkor spotřebitele silnějšího postavení, v rozporu s dobrými mravy za poskytnutí úvěru ve výši 30.000 Kč požadoval úplatu v celkové výši 25.776 Kč, po odečtení úroku (tedy smluvní úplaty za poskytnutí úvěru) činila další úplata 22.888 Kč. To vše, aniž by bylo odůvodněno zvláštními okolnostmi případu (na to lze usuzovat například i z toho, že byla uzavřena smlouva adhezní, formulářová, jako obecná šablona pro každý jednotlivý případ bez zohlednění případné jedinečnosti každého případu) Celková úplata požadovaná za poskytnutí úvěru činila více jak 80 % jistiny, úplata bez započtení smluvního úroku činila více jak 70 % jistiny, jedná se tak o výši, která je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy. Takovému jednání věřitele nelze přiznat právní ochranu, je třeba naopak poskytnout ochranu žalovanému jako spotřebiteli, a ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru, o nákladech na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku posoudit jako ujednání absolutně neplatné. Soud proto žalobu v části, ve které se žalobce těchto nároků domáhal, zamítl. Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč za úrok ve výši 2.888 Kč, žalovaný na dluh uhradil pouze 4.000 Kč. Soud s ohledem na neplatnost ujednání o poplatcích, na které byly úhrady žalovaného také částečně započteny, v souladu s ust. § 1932 odst. 1 o.z. (ve znění platném a účinném ke dni uzavření smlouvy) započetl platby žalovaného nejprve na smluvní úrok (tu část úroku, která vznikla ke dni úhrady, nikoliv tedy na úrok po zesplatnění), tedy tento byl žalovaným zcela uhrazen, a ve zbývající části na jistinu. Žalobce se však na jistině domáhal toliko částky 28.017,83 Kč, soud v souladu s ust. § 153 odst. 2 o.s.ř. nemohl v této části překročit návrh žalobce a přiznal proto žalobci jistinu toliko v požadované výši. Žalovanému bylo dále uloženo zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok po zesplatnění ve výši 2.429,49 Kč, smluvní pokutu dle ust. § 2048 a násl. o.z. ve spojení s ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru ve výši 5.911,76 Kč a zákonný úrok z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou v prodlení. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci úspěch z 61 %, žalovaný z 39 % (při hodnocení úspěchu účastníků soud přihlížel nejenom k hlavnímu dluhu ale též ke kapitalizovanému příslušenství), žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 22 % nákladů řízení žalobce. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.697 Kč, z částky 1.500 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 378 Kč. Celková náhrada nákladů činí 3.875 Kč, část náležející žalobci ve výši 22 % pak činí 853 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce. Výrok IV je pak odůvodněn bodem 2 položky 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud v řízení na návrh žalobce platební rozkaz nevydal a pokračoval v řízení, proto žalobci doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 sazebníku.