5 C 60/2022-38 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 22 806,85 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne 3. 10. 2019, a to částky 12 000 Kč jako dlužné jistiny a částky 10 806,85 Kč jako dlužné části poplatku. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 3. 10. 2019, jejím předmětem byla zápůjčka ve výši 14 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu s poplatkem ve výši 12 283 Kč, který se skládá z úroku ve výši 2 504 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč, a dále s pojistným ve výši 1 800 Kč, v pravidelných týdenních splátkách. Ze zákaznické karty soud zjistil, že právní předchůdce žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný na dluh uhradil 2 000 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Postoupení pohledávky žalobci bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021. Výzvou ze dne 9. 11. 2021 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Žalobce vedle dlužné jistiny požadoval po žalovaném zaplacení dlužné části poplatku za poskytnutí zápůjčky. Zápůjčka činila celkem 14 000 Kč, za poskytnutí zápůjčky byl žalovaný povinen zaplatit poplatek v celkové výši 12 283 Kč, tedy poplatek za poskytnutí zápůjčky činil více jak 80 % jistiny, bez zohlednění úroku, tedy úplaty za poskytnutou zápůjčku, poplatek činil téměř 70 % jistiny. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouva byla tedy smlouvou spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud má za to, že ujednání o poplatku za poskytnutí zápůjčky (mimo ujednání o smluvním úroku) ve výši dosahující téměř 70 % jistiny zápůjčky je, pro nepřiměřenost výše poplatku, ujednáním zjevně se příčícím dobrým mravům. Soud ujednání o poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení posoudil jako ujednání absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele a žalobu v této části zamítl. Žalobce v řízení prokázal, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 14 000 Kč, žalovaný však zápůjčku řádně a včas nesplácel. Soud vzhledem k neplatnosti ujednání o poplatcích, uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou část jistiny a kapitalizovaného úroku a dlužné pojistné, to vše ponížené o uhrazené platby. Soud uložil žalovanému zaplatit žalobci celkem 16 304 Kč (14 000 Kč + 2 504 Kč + 1 800 Kč – 2 000 Kč). Dlužná částka byla žalovanému uložena k zaplacení se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou v prodlení. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný ze 71 %, žalovaný z 29 %, žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 42 % nákladů řízení žalobce. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 913 Kč, z částky 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušální náhrady nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 252 Kč. Celková náhrada nákladů činí 2 365 Kč, část náležející žalobci ve výši 42 % proto činí 993 Kč, a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.