6 C 310/2021-42 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení nesplaceného úvěru, který mu byl poskytnut právním předchůdcem žalobce, tj. společnost [právnická osoba] dne 15. 2. 2019. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 23. 4. 2019. Žalovaný se zavázal vrátit jej právnímu předchůdci žalobce ve výši 9 712 Kč spolu s příslušenstvím do 23. 5. 2019 Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím komunikace na dálku. Žádost o půjčku zaslal žalovaný věřiteli prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], kde vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři. V rámci dokončení žádosti o půjčku provedl žalovaný tzv. verifikační platbu, kterou odeslal z osobního bankovního účtu vedeného na jeho jméno. Verifikační platba slouží k prokázání totožnosti žalovaného, k ochraně jeho osobních údajů před zneužitím a je jí dokončena žádost o půjčku. Na základě těchto informací [právnická osoba] zahájila schvalovací proces, jehož součástí bylo nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací), resp. prověřování bonity vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žádost o půjčku byla žalovanému následně schválena a byla mu poskytnuta jistina ve výši 8 000 Kč na účet, ze kterého dříve odeslal verifikační platbu. Tímto způsobem žalovaný čerpal úvěr. Sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Vznikla mu povinnost zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení podle uzavřené smlouvy. Současně mu vznikla povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s uplatňováním, především za odeslání písemných upomínek žalovanému. 2. Žalobce dále uvedl, že pohledávka za žalovaným byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 19. 8. 2020 s účinností k datu 28. 8. 2020 převedena na žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 8. 9. 2020. 3. Ke dni postoupení pohledky činil dluh 13 660 Kč. Skládá se z nesplacené jistiny ve výši 8 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 1 712 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 3 848 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč. 4. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný uhradil žalobci částku 3 934,94 Kč. Dne 8. 1. 2021 zaplatil 1 000 Kč, dne 11. 1. 2021 částku 934,94 Kč a dne 25. 1. 2021 částku 2 000 Kč. Při zohlednění provedených plateb vypočítal žalobce zákonný úrok z prodlení a za dobu od 24. 5. 2019 do 10. 8. 2020 vypočítal zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 948,82 Kč, kdy základem pro výpočet tohoto úroku z prodlení byla postoupená jistina ve výši 8 000 Kč. Žalobce dále požadoval zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem splatnosti pohledávky od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 29. 8. 2020 z jistiny ve výši 8 000 Kč, do provedené platby dne 8. 1. 2021 částkou 281,35 Kč. Při zohlednění další platby uplatnil kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 9. 1. 2021 do 11. 1. 2021 částkou 6,41 Kč, za období od 12. 1. 2021 do 25. 1. 2021 částkou 29,92 Kč. Žalobce v žalobě dále uvedl, že požaduje zaplacení nesplacené části smluvní pokuty ve výši 2 595,56 Kč. Žalovaný dluh nezaplatil ani na základě poslední upomínky ze dne 3. 5. 2021. 5. Usnesením ze dne 2. června 2022, č. j. 6 C 310/2021-39 a č. j. 6 C 310/2021-40 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení tohoto usnesení písemně vyjádřil k připojené žalobě a v téže lhůtě soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. 6. S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů ze strany žalobce. 7. Žalobce svou aktivní legitimaci pro uplatnění sporného nároku prokázal předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020. Prokázal, že tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 8. 9. 2020. 8. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru soud posoudil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2395, a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr podle také zákona č. 257/ 2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datum uzavření smlouvy. 9. Předloženými listinnými důkazy (smlouva o úvěru [číslo] ze dne 15. 2. 2019 a smlouva o úvěru ze dne 23. 4. 2019 [číslo] obchodní podmínky [právnická osoba] pro poskytování úvěru splatných jednorázově) prokázal, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dne 15. 2. 2019 a tato smlouva byla doplněna smlouvou o úvěru evidovanou pod stejným číslem, tj. [číslo] ze dne 23. 4. 2019. Na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel úvěr ve výši 8 000 Kč a zavázal se jej splatit částkou 9 712 Kč. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že úrok za poskytnutý úvěr byl sjednán pevnou úrokovou sazbou ve výši 1 712 Kč (tj. 80,53 % ročně). Úvěr byl poskytnut na 30 dnů se splatností do 23. 5. 2019. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru jsou obchodní podmínky [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově (SPL 2016 [číslo]). Výpisem z účtu žalobce prokázal, že verifikační platba od žalovaného došla žalobci 18. 12. 2018. Dne 15. 2. 2019 mu byla poskytnuta půjčka ve výši 5 500 Kč a dne 1. 3. 2019 půjčka ve výši 2 500 Kč. Žalobce dále prokázal, že předžalobní upomínkou ze dne 3. 5. 2021 zaslanou doporučeně vyzval žalovaného k zaplacení dluhu, který byl k datu 3. 5. 2021 vyčíslen částkou 10 042,74 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 209,42 Kč. Žalovaný byl vyzván, aby platbu provedl nejpozději do 12. 5. 2021. Upomínka byla zaslána žalovanému na adresu jeho trvalého bydliště, tj. adresu označenou ve smlouvě o úvěru. 10. Smlouvou o úvěru bylo dále prokázáno, že žalovaný jejím podpisem dal právnímu předchůdci žalobce souhlas se zpracováním osobních údajů, zejména za účelem posouzení úvěruschopnosti a solventnosti klienta, tj. právo nahlížet do registrů jako je insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací. 11. S ohledem na shora uvedené nelze přisvědčit tvrzení žalobce o tom, že v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, náležitě posoudil schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jedná se o závazek vyplývající pro věřitele z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 a § 87 citovaného zákona je věřitel povinen vynaložit odbornou péči při zjišťování úvěruschopnosti žadatele, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy o úvěru. Jedná se o nejvyšší požadavek na kvalitu péče známý v české legislativě. Důvodová zpráva k tomuto zákonu uvádí, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz, jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy a výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat, například předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitostí, auta, pojistného plnění, apod. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbyde po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Sankcí za nedodržení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí je neplatnost smlouvy. Ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlédne i bez návrhu, neboť takové jednání věřitele je nutné považovat za zjevně se příčící dobrým mravům nebo zjevně narušující veřejný pořádek. 12. V projednávané věci je zjevné, že pokud by věřitel důsledně posuzoval úvěruschopnost žalovaného, nemohl by přisvědčit možnosti uzavření smlouvy o úvěru. V daném případě žalovaný svým podpisem stvrdil prohlášení o tom, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v databázi dlužníků, nebo databázi pro tvorbu úvěrové historie, zejména tak v interní databázi věřitele, v insolvenčním rejstříku, v centrálním evidenci exekucí či databá