6 C 84/2022-10 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení 5 410 Kč s příslušenstvím jako doplatku úvěru, který žalovaná řádně nesplatila právnímu předchůdci žalobce na základě smlouvy ze dne [datum], [číslo]. Požadoval po žalované zaplacení částky 5 410 Kč a úroku z prodlení v zákonem stanovené výši včetně náhrady nákladů řízení. 2. Žalobce v žalobě uvedl, že dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobce - společnost [právnická osoba] se žalovanou smlouvu o půjčce, na základě které jí poskytl prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se podpisem smlouvy zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem 16 960 Kč, tj. jistinu ve výši 10 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč. Půjčka měla být splacena v hotovosti v 53 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaná své závazky řádně a včas neplnila. Z toho důvodu došlo k zesplatnění smlouvy o půjčce. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 53 týdnů od data podpisu, tj. [datum]. Žalobce od právního předchůdce neobdržel informace o datech a výši jednotlivých úhrad žalované na její dluh, pouze o celkové výši úhrady, tj. 11 550 Kč. 3. Aktivní legitimaci k vymáhání uplatněného nároku žalobce prokázal smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], podle které došlo s účinností ke dni [datum] k postoupení pohledávky původního věřitele, tj. [právnická osoba], na [právnická osoba] S.á.r.l. Tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 25.6.2015. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení předmětné pohledávky ze [právnická osoba] S.á.r.l. na žalobce. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti k datu [datum] O této skutečnosti byla žalovaná informována dopisem ze dne 14.9.2018. 4. Vzhledem k tomu, že žalovaná měla zaplatit na uvedenou půjčku celkem 16 960 Kč a zaplatila 11 550 Kč, zbývá jí k doplacení částka uplatněná žalobou, tj. 5 410 Kč jako jistina a úroky z prodlení v zákonem stanovené výši z nesplacené jistiny. 5. Usnesením ze dne 11. března 2022, č.j. 6 C 84/2022-7 a č.j. 6 C 84/2022-8 soud vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení usnesení vyjádřila k připojené žalobě a v téže lhůtě soudu sdělila, že souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaná byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. S ohledem na nečinnost žalované a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání soud tak učinil podle § 115a) o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Žalobce svá tvrzení obsažená v žalobě prokázal soudu předloženými listinnými důkazy, zejména smlouvou o půjčce ze dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávky a oznámením o postoupení pohledávky. 7. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] bylo zjištěno, že se jednalo o formulářovou smlouvu, kde byly vepsány údaje týkající se dlužníka – žalované, dále údaj o tom, v jaké výši a s jakými poplatky je půjčka žalované poskytnuta. V daném případě stvrdila žalovaná podpisem, že převzala od žalobce částku 10 000 Kč a zavázala se vrátit jí žalobci včetně souhrnného poplatku ve výši 6 960 Kč, to vše v pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč. Podrobnější údaje ke smlouvě byly obsahem smluvních podmínek smlouvy o půjčce, na které smlouva odkazuje. Smluvní podmínky smlouvy o půjčce jsou samostatnou listinou, která není opatřena podpisem žalované. 8. S ohledem na datum uzavření smlouvy o půjčce soud posoudil věc podle zákona č. 40/1964 Sbírky, občanský zákoník, ve znění platném do 31.12.2013, a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr také podle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru ve znění platném k datu uzavření smlouvy. 9. S ohledem na citovanou zákonnou úpravu soud uzavřel, že smlouva o půjčce nebyla mezi účastníky platně sjednána, neboť nesplňuje náležitosti uvedené v § 4 zákona č. 321/2001 Sb. 10. Podle § 657 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit mu po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 11. Podle § 52 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném do 31.12.2013, spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé dodavatel. 12. Podle § 55 odst. 1 občanského zákoníku smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle odst. 2 ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. 13. Podle § 56 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 14. V této souvislosti je nutné poukázat na nález Ústavního soudu ČR ze dne 11.11.2013, spisové značky I. ÚS 3512/11, podle kterého v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na něž spotřebitel připojuje svůj podpis). V pozitivním právu se ochrana spotřebitele promítá například do podoby vyšší informační povinnosti dodavatele, do práva spotřebitele odstoupit od smlouvy, do podoby zákazu u některých ujednání o spotřebitelských smlouvách či do podoby příkazu v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv vykládat je pro spotřebitele co nejpříznivěji (§ 51 a následujících občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění platném do 31.12.2013). Princip autonomie a vůle a princip rovnosti je doplňován a korigován principem ekvity či spravedlnosti. Zcela jasně je to patrné z ustanovení § 56 odst. 1 občanského zákoníku, kde je uvedeno, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. V tomto ustanovení je uvedeno, že smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy v neprospěch spotřebitele. 15. S ohledem na shora uvedené a s přihlédnutím k tvrzením žalobce soud nemá pochybnosti o tom, že žalovaná převzala od právního předchůdce žalobce částku 10 000 Kč a že skutečně zaplatila v jeho prospěch částku 11 550 Kč. 16. Pro vyhodnocení nároku žalobce na zaplacení částky uplatněné žalobou je však nutné zabývat se platností uzavřené smlouvy o půjčce a to s přihlédnutím ke shora citovaným ustanovením zákona o sjednávání spotřebitelského úvěru a občanského zákoníku ve znění platném do 31.12.2013. 17. Soud se zabýval přípustností požadavku žalobce na zaplacení sjednaného poplatku ve výši 6 960 Kč, a to s ohledem na ustanovení § 56 odst. 3 písmeno g) občanského zákoníku, podle kterého platí, že nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání, která zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy, a podle ustanovení § 55 odst. 2 jsou ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 neplatná. 18. Jak již bylo shora uvedeno, předmětná smlouva o půjčce byla žalovanou řádně podepsána. Žalovaná tedy v době podpisu věděla, že celková dlužná částka bude činit 16 960 Kč. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel, tj. právní předchůdce žalobce, stanovil výši jednotlivých položek poplatku, zejména úroku z půjčených peněz. Tato smlouva tedy v rozporu s ustanovením § 4 zákona č. 321/2001 Sb. neobsahuje informace, které musí obsahovat zejména stanovení roční procentní sazby na náklady na spotřebitelský úvěr, a to způsobem uvedeným v příloze k tomuto zákonu, tj. stanovení jednotlivých plateb podle § 2 písmeno a) téhož zákona. Ujednání o povinnosti zaplatit poplatek ve výši 6 960 Kč je neplatné, neboť ze smlouvy samotné nelze dovodit, z čeho se takový souhrnný poplatek skládá. 19. V projednávané věci také nelze přehlédnout, že informace ve smlouvě je třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem tak, aby byl naplněn požadavek na srozumitelnost a určitost právního jednání. Takový požadavek má rovněž zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Smlouva rovněž neobsahuje žádné informace o možnosti odstoupení od smlouvy. Chybějící podstatné náležitosti smlouvy nelze dohledávat ve smluvních podmínkách smlouvy o půjčce, na něž smlouva odkazuje. V této souvislosti lze opakovaně připomenout nález Ústavního soudu České republiky I. ÚS 3512/11 ze dne 11. listopadu 2013, v němž Ústavní soud uzavřel, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit předevš