7 C 148/2021-34 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 10 000 Kč s tím, že žalovaný dne [datum] uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále též předchůdce) smlouvu o úvěru, na základě které obdržel žalovaný částku 10 000 Kč. Ten se žalovaný zavázal splatit nejpozději do 3.7.2018 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč. Úvěr byl sjednán prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a vyplacen na uvedený bankovní účet. Žalovaný dluh ve lhůtě splatnosti neuhradil a ocitl se tak v prodlení. Z předchůdce pak byla pohledávka postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Usneseními ze dne 10.11.2021, č.j. 7C 148/2021-26 a č.j. 7C 148/2021-27 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřil k žalobě, která je připojena. Následně, aby v téže lhůtě sdělil soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 3. Z provedeného dokazování, tj. ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, formuláře pro standartní informace, výpisu účtu, zprávy [právnická osoba] a všeobecných obchodních podmínek má soud za prokázané že, předchůdce uzavřel dne [datum] s žalovaným prostředky komunikace na dálku Smlouvu o spotřebitelském úvěru, jíž se předchůdce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a ten se mu ho zavázal vrátit spolu s poplatkem za zápůjčku ve výši 0 Kč a to do 3.7.2018. Žalovaný úvěr čerpal dne 3.5.2018, avšak ve lhůtě splatnosti [anonymizováno]. Dle smluvních ujednání činila úroková zápůjční sazba 0% a RPSN 0%. 4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a oznámením o postoupení pohledávky, které bylo žalovanému zasláno dne 2.2.2021 žalobce dále prokázal svá tvrzení, že na něho přešla pohledávka předchůdce za žalovaným, že tato skutečnost byla žalovanému označena a současně, že byl žalovaný v rámci předžalobní výzvy zasílané spolu s oznámením vyzván k dobrovolnému splnění povinnosti. 5. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 6. Za spotřebitelské smlouvy se tak považují smlouvy uzavřené mezi spotřebitelem a podnikatelem (§ 1810 o.z.). 7. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 o.z.). 8. Po shora provedeném skutkovém zjištění dospěl soud k závěru, že mezi účastníky sporu nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jak totiž vyplývá ze samotného ustanovení § 2395 o.z., pak esenciální náležitostí smlouvy o úvěru jest stanovení úrokové sazby. Tu sice předchůdce formálně stanovil ve výši 0%, nicméně soud toto klasifikuje jako obcházení zákona a již ustálené judikatury. Úroková sazba 0% totiž nenaplňuje znaky smlouvy o úvěru a navíc je pro spotřebitele značně matoucí. 9. V projednávané věci má soud za prokázané poskytnutí finančních prostředků žalovanému ve výši 10 000 Kč. Při hodnocení ujednání ohledně sjednané výše úroků z úvěru dospěl soud k závěru, že ujednání je neplatné pro jeho nesrozumitelnost, resp. rozpor s kogentními ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru a o.z. 10. Ujednání stran však vyhovuje požadavkům ustanovení § 2390 o.z., podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 11. Předchůdci proto vzniklo právo na vrácení neuhrazené zápůjčky, tj. nárok na zaplacení částky 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o.z. (výrok I.). 12. Žalobce byl ve věci plně úspěšný a soud mu přiznal dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a o.s.ř. náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále náklady na zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 600 Kč za 3 úkony (převzetí věci, žaloba, předžalobní upomínka) dle § 6, § 7, § 11 odst. 1 a §14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč, celkem 300 Kč (§14b odst. 5 písm. a vyhl. č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci byla dále zvýšena o náhradu DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. při sazbě 21%, tedy o 189 Kč, když zástupce žalobce řádně doložil, že je plátcem DPH. Soud přiznal náklady v celkové výši 1 489 Kč. V souladu s § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. 13. Lhůta k úhradě tímto rozhodnutím přisouzených částek byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.