7 C 159/2022-19 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 72 909,75 Kč s příslušenstvím v podobě úroků a zákonných úroků z prodlení s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr. Uvedl, že spolu žalovaný a právní předchůdce žalobce, spol. [právnická osoba], [IČO] /dále předchůdce/, uzavřeli dne 19.7.2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na jejím základě předchůdce žalovanému poskytl 100 000 Kč a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného a žalovaný se je zavázal předchůdci vrátit formou 30 měsíčních splátek po 6 957 Kč počínaje dne 18.8.2019 a konče 18.1.2022 a to spolu s odměnou za administrativní činnosti 15 000 Kč a úrokem 93 710 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, proto předchůdce ke dni 9.4.2020 dluh zesplatnil.. Ke dni 16.7.2020 poté předchůdce postoupil tuto svou pohledávku za žalovaným na žalobce. Žalovaný na pohledávku do doby postoupení uhradil pouze 6 957 Kč – po postoupení pohledávky do podání žaloby žalovaný v době od 15.1.2021 do 16.3.2022 uhradil 68 200 Kč. 2. Soud návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nevyhověl a věc byla předložena předsedovi senátu k rozhodnutí. 3. Dne 25.8.2022 bylo soudu doručeno částečné zpětvzetí žaloby co do částky 5 300 Kč s odůvodněním, že uvedenou částku žalovaný dne 17.8.2022 uhradil. 4. Žalovaný se po celou dobu řízení k věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se ač řádně a včas předvolán bez omluvy neodstavil. Jelikož se žalobce a jeho zástupce z jednání omluvili, rozhodl soud o konání jednání v nepřítomnosti účastníků a soud ve věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 5. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že spolu předchůdce s žalovaným dne 19.7.2019 uzavřeli smlouvu, jíž předchůdce se zavázal poskytnou žalovanému na účet č. [bankovní účet] částku 69 960 Kč s tím, že zůstatek celkově poskytnutého úvěru do částky 100 000 Kč bude započten na zaplacení zůstatku spotřebitelského úvěru [číslo] čerpaného v minulosti (bod 9. smlouvy). Žalovaný se zavázal poskytnutí úvěr splácet formou 30 měsíčních splátek po 6 957 Kč a to spolu s odměnou za administrativní činnosti 15 000 Kč a úrokem 93 710 Kč při úroční sazbě 59,22% a RPSN 92,30% Smlouva o spotřebitelském úvěru je formulářového charakteru, je opatřena podpisem žalovaného a některé údaje (zejména bod 9. – refinancování) jsou do ní vepsány rukou. Dle dopisu ze dne 19.7.2019 a splátkového kalendáře, byly žalovanému poskytnuty informace o výši a splatnosti jednotlivých splátek, včetně informací o umořování jistiny. 6. Dopisy ze dne 26.2.2020 a 9.4.2020 žalobce prokázal, že předchůdce žalovaného nejprve upozornil na prodlení s plněním závazku a na možnost zneplatnění, kdy k tomuto následně také přistoupil. 7. Kartou zákazníka žalobce prokázal, že jeho předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného jednoduchým a stručným dotazníkem, ze kterého vyplývá, že žalovaný dle svých údajů dosahuje příjmu 25 000 Kč, výdajů 14 910 Kč a že nemá jiné splátky úvěrů a zápůjček ani i předchůdce. 8. Potvrzením o provedení transakce žalobce doložil, že předchůdce na označený účet žalovaného převedl finanční prostředky ve výši 69 960 Kč. 9. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek, přílohy této smlouvy (seznam postoupených pohledávek), oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího lístku má soud za prokázané, že předchůdce uzavřel se žalobcem smlouvu, na jejímž základě došlo ke dni 16.7.2020 k postoupení pohledávky předchůdce za žalovaným z výše uvedené smlouvy na žalobce a že tato skutečnost byla žalovanému oznámena. 10. Dle výzvy ze dne 20.12.2020 a příslušného podacího lístku byla žalovanému žalobcem téhož dne zaslána předžalobní upomínka. 11. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: 12. Dne 19.7.2019 spolu předchůdce a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě se předchůdce zavázal žalovanému poskytl 100 000 Kč a žalovaný se mu je zavázal vrátit formou 30 měsíčních splátek po 6 957 Kč a to spolu s odměnou za administrativní činnosti 15 000 Kč a úrokem 93 710 Kč při úroční sazbě 59,22% a RPSN 92,30% Smlouva měla formulářovou podobu a byla podepsána žalovaným. Část úvěru ve výši 69 960 Kč byla žalovanému poskytnuta na jeho bankovní účet – zbylá část prostředků byla užita (započtena) na zaplacení zůstatku spotřebitelského úvěru [číslo] čerpaného v minulosti. Žalovaný nehradil dohodnuté splátky řádně a včas, když před řádným postoupením pohledávky uhradil 6 957 Kč – po postoupení pohledávky do podání žaloby žalovaný v době od 15.1.2021 do 16.3.2022 uhradil 68 200 Kč a po podání žaloby dalších 5 300 Kč Celkem tak žalovaný na svůj dluh vážící se k předmětné smlouvě o úvěru uhradil ke dni rozhodnutí soudu 80 457 Kč. 13. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 14. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Ačkoliv by mohlo z ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývat, že se jedná o neplatnost relativní, která se uplatí pouze v důsledku námitky spotřebitele, není tomu tak. Jedná se o neplatnost absolutní a soud je z úřední povinnosti povinen zkoumat, zda poskytovatel před uzavřením smlouvy řádně posoudil a zhodnotil úvěruschopnost spotřebitele. Uvedené vyplývá z ust. § 588 věty první o. z., judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) či judikatury Ústavního soudu (např. Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), jakož i ze směrnic Evropského parlamentu a Rady a konstantní judikatury Soudního dvora Evropské unie (ke konkrétním směrnicím a rozhodnutím viz odůvodnění shora uvedených rozhodnutí). 16. Soud má za to, že předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy s žalovaným neprověřil úvěruschopnost žalovaného řádně, respektive z provedeného prověření vyvodil nesprávné závěry. Žalobce soudu předložil smlouvu, ze které se svého žalobního nároku domáhá, z ní je však zřejmé řetězení úvěrových smluv, když tato byla uzavřena též za účelem úhrady předchozích dluhů z úvěrové smlouvy uzavřené s právním předchůdcem žalobce. Tedy právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným minimálně dvě úvěrové smlouvy, z nichž jedna byla uzavřena za účelem úhrady předchozího úvěru. Je tedy zřejmé, že při uzavírání úvěrové smlouvy, ze které se žalobce svých nároků domáhá, již žalovaný byl v tzv. dluhové spirále, a uzavíral stále další a další úvěrové smlouvy, aby byl schopen splnit předchozí dluhy. Za takového stavu pak má soud za to, že právní předchůdce žalobce nejednal poctivě, nejednal v souladu se základními zákonnými požadavky na poskytování úvěrů a i přes zřejmou neschopnost žalovaného plnit své dluhy, uzavřel s žalovaným další smlouvu. 17. Mimo to, žalobce k prokázání o tvrzeném zjišťování (prověřování) úvěruschopnosti žalovaného předložil pouze Kartu klienta. Tato listina je zcela očividně pouze interním formulářem předchůdce žalobce, vyplňovaný na základě údajů sdělovaných samotným žalovaným. Taková sama o sobě nevyhovuje požadavkům na řádné prověření úvěruschopnosti spotřebitele. 18. Za další nelze ani přehlédnout, že samotná žalobcem předložená Karta klienta je v rozporu se smlouvou o spotřebitelském úvěru, neboť v kartě klienta je v oddíle splátky úvěru/zápůjček uvedeno 0 Kč, ačkoliv ze smluvních ujednání jednoznačně plyne, že přímo u předchůdce žalobce měl v době sjednávání smlouvy žalovaný otevřen již jiný úvěr a to [číslo] v zůstatku převyšujícím 30 000 Kč (refinancování). 19. Smlouva o úvěru je proto dle ust. § 588 o.z. absolutně neplatná a žalovaný je povinen v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. 20. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud nejprve rozhodl dle § 96 o.s.ř. o částečném zastavení řízení co do částky 5 300 Kč (výrok I.). 21. Z důvodu shora uvedených (závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru), pak soud ve výroku II. rozhodl pouze o částečném vyhovění návrhu a to s poukazem na ustanovení § 2991 odst. 1 o.z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, ve spojení s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z., podle kterého bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalobce v řízení prokázal, že žalovanému poskytl (předchůdce žalobce) finanční plnění ve výši 100 000 Kč - naproti tomu z žalobních tvrzení dále plyne, že žalovaný již plnil v celkové výši 80 457 Kč. Na jistině tak zbývá dluh 19 543 Kč. Žalobci dále vnikl dle § 1970 o.z. nárok na úhradu zákonného úroku z prod