14 C 109/2023-34 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení 10 230 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný byl odsouzen za přečin výtržnictví, když napadl dne 14.8.2021 kolem 19.30 hod. v [příjmení] [jméno] [příjmení] a způsobil mu zranění – tržné rány v obličeji. Žalobce uhradil za ošetření poškozeného 10 230 Kč, žalovaného vyzval k úhradě této částky, ten však na to nereagoval. Žalobce se nyní domáhá 10 230 Kč a úroku z prodlení od 17.10.2022 (11 dní od doručení výzvy k zaplacení) a dále nákladů řízení, neboť žalovanému byla zaslána i předžalobní výzva. 2. Žalovaný v odporu proti platebnímu rozkazu, který mu byl doručen dne 23.5.2023, uvedl, že uznává nárok žalobce, který vynaložil náklady na ošetření poškozeného. Nesouhlasil však s tím, že by měl hradit úroky z prodlení od 17.10.2022, neboť 14.9.2022 nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody a neměl tedy možnost se s výzvou seznámit. Dále uvedl, že je omezen ve svéprávnosti, což je uvedeno přímo v odsuzujícím rozsudku, kde je také zmínka o tom, že jeho opatrovníkem je [územní celek]. Opatrovníkovi však nebylo doručeno nic, ani výzva, ani platební rozkaz. Platební rozkaz soud doručoval do věznice, žalovaný však byl mezitím propuštěn na svobodu a o celé věci se žalovaný i opatrovník dozvěděli až s doručením platebního rozkazu. 3. Žalobce k tomu namítl, že žalovaný dosud neuhradil nic z dlužné částky, a to ani po doručení žaloby, je tedy dán nárok i na příslušenství pohledávky. Z trestního rozsudku nevyplývá, v jakém rozsahu je žalovaný omezen, proto byla výzva zaslána přímo jemu. Dále žalobce poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3.6.2016, sp.zn. 21 Cdo 582/2015, podle něhož není důvod k nepřiznání náhrady nákladů řízení ani v případě absence výzvy dle ust. § 142a o.s.ř. 4. Soud ve věci jednal bez přítomnosti žalobce, který svou nepřítomnost omluvil, o odročení nepožádal (ust. § 101 odst.3 o.s.ř.). 5. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Žalovaný dne 14.8.2021 napadl [jméno] [příjmení] v [anonymizováno] a způsobil mu zranění. Za toto jednání a za další skutek pak byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců do věznice s ostrahou. V odsuzujícím rozsudku je uvedeno, že žalovaný je omezen ve svéprávnosti a jeho opatrovníkem je [územní celek] (zjištěno z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 11.4.2022, č.j. 1T 8/2022 – 126). Žalobce zaplatil za ošetření poškozeného částku 10 230 Kč (zjištěno z vyčíslení žalobce a revizního lékaře). Žalovaný byl omezen ve svéprávnosti, a to tak, že není schopen samostatně právně jednat v žádných záležitostech s výjimkou běžných záležitostí každodenního života, uzavírat smlouvy s opakujícím se plněním bez ohledu na jeho výši a dále i v dalších oblastech života. Jeho opatrovníkem je [územní celek] (zjištěno z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 10.1.2017, č.j. 4P 105/2007 – 228). Dne 14.9.2022 nastoupil žalovaný sám do výkonu trestu, dne 14.3.2023 byl propuštěn (zjištěno z hlášení změn). Dne 16.9.2022 byla pro žalovaného uložena výzva k zaplacení s upozorněním na možnost podání žaloby, a to na adrese jeho trvalého bydliště. Dne 6.10.2022 se vrátila žalobci jako nedoručená zpět (zjištěno z výzvy a dodejky). 6. Podle ust. § 55 odst.1 zákona č. 48/1997 Sb. má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny. 7. Podle ust. § 142a odst.1 o.ř. má žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. 8. Podle ust. § 142a odst.2 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, může soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti žalobci přiznat i v případě, že žalobce žalovanému výzvu k plnění za podmínek uvedených v odstavci 1 nezaslal. 9. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.2.2015, sp.zn. 29 Cdo 4388//2013 při rozhodování o náhradě nákladů řízení nelze izolovaně posuzovat (jen) to, zda žalobce způsobem určeným § 142a o. s. ř. vyzval žalovaného k plnění, nýbrž je nezbytné přihlédnout i k dalším okolnostem konkrétní věci, zejména pak k povaze (a výši) uplatněné pohledávky (za účelem uvážení, zda vskutku při naplnění obecné míry obezřetnosti lze uvažovat o„ opomenutí“ dlužníka pohledávku zaplatit), k postoji dlužníka k (následně) uplatněné pohledávce, jakož i k reakci dlužníka na zahájení soudního řízení a doručení žaloby. 10. V odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3.6.2016, sp.zn. 21 Cdo 582/2015 je uvedeno: Stěžejní zásadou, z níž rozhodování o náhradě nákladů řízení v občanském soudním řízení vychází, je, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Z tohoto pravidla je výjimkou postup podle ustanovení § 142a odst. 1 o.s.ř. kdy žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Avšak i v případě, že úspěšný žalobce žalovanému výzvu k plnění za podmínek výše uvedených nezaslal, může soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti žalobci přiznat, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele (§ 142a odst. 2 o.s.ř.). Smyslem této úpravy je čelit situacím, kdy věřitelé nemají zájem na dobrovolném (mimosoudním) zaplacení svých často bagatelních pohledávek a zvyšují své nároky o náklady řízení, které dlužné částky často převyšují. 11. Ve věci nebylo sporné, že žalovaný způsobil poškozenému zranění a žalobce za ošetření tohoto zranění uhradil částku 10 230 Kč, soud proto uložil žalovanému uhradit tuto částku žalobci jako regresní náhradu. 12. Žalovaný však sporoval právo žalobce na úroky z prodlení a na náklady řízení. Je pravdou, že předžalobní upomínka nemusí být nutně doručena žalovanému, je třeba, aby se dostala do jeho dispozice, zaslání na adresu trvalého pobytu, popř. pobytu, který je žalobci znám, obvykle postačuje k závěru, že byl žalovaný řádně vyzván k úhradě pohledávky před zahájením soudního řízení. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.6.2017, sp.zn. 26 Cdo 6028/2016 je třeba za omluvitelný důvod, pro který se nemohl účastník s písemností seznámit, považovat překážku, která je z objektivního či subjektivního hlediska ospravedlnitelná, jako je například hospitalizace ve zdravotnickém zařízení či pobyt v zahraničí. Tvrzený omluvitelný důvod je účastník povinen prokázat. Žalovaný prokázal, že v době doručování předžalobní výzvy byl ve výkonu trestu odnětí svobody. Pro žalobce to nemohla být překvapivá skutečnost, neboť žalovaný nastoupil trest odnětí svobody podle rozsudku, který zakládá jeho povinnost k úhradě regresu a tento rozsudek byl žalobci známý. Stejně tak bylo žalobci známo, že je žalovaný omezený ve svéprávnosti a že je zastoupen opatrovníkem, Městem Letohrad. Není důležité, v jakém rozsahu je žalovaný ve svéprávnosti omezen, důležitá je skutečnost, že omezen je a kdo je jeho opatrovníkem. Jestliže s ním žalobce nekomunikoval a zasílal žalovanému výzvu na adresu, kde se žalovaný objektivně nemohl s obsahem písemnosti seznámit, nelze mít podmínku řádného doručení předžalobní výzvy za splněnou. I když není nezbytné, lpět formalisticky v každém případě na doručení této výzvy, jak vyplývá z judikátu, na nějž žalobce odkazuje, v tomto případě to byla jediná písemnost, z níž mohl žalovaný a spíše jeho opatrovník, zjistit, jaká je výše požadovaného regresu a kam má být částka uhrazena. Nebylo by proto v souladu s ust. § 142a o.s.ř., aby byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, a to ani za použití restriktivního výkladu dle výše uvedených judikátů. Soud proto žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal. 13. Žalobce požadoval také úroky z prodlení z dlužné částky od 17.10.2022 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené závěry, kdy soud nemá výzvu k zaplacení za doručenou, je třeba jako první doručení vnímat až doručení platebního rozkazu dne 23.5.2023, i když i to mělo být správně zasláno opatrovníkovi, nikoliv žalovanému. Je však zřejmé, že tento platební rozkaz se do dispozice žalovaného a jeho opatrovníka dostal, proto soud považuje z počátek běhu prodlení den následující po jeho doručení, dle ust. § 1970 o.z. Pro předcházející období soud právo na úroky z prodlení zamítl. Výše úroků z prodlení byla stanovena dle vyhlášky č. 351/2013 Sb. ve výši o 8 procentních bodů vyšší, než je repo sazba vyhlašována Českou národní bankou. 14. Žalovaný požádal o osvobození od soudních poplatků. Podle ust. § 138 odst.1 o.s.ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvoboz