17 C 108/2023 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení celkem 29 052 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl žalovanému dne 17. 11. 2021 úvěr ve výši 18 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úroky ve výši 0,9 % denně. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 18 000 Kč, úroku ve výši 4 860 Kč, smluvní pokuty za období od 30. 1. 2022 do 9. 1. 2023 ve výši 6 192 Kč a zákonného úroku z prodlení. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným, jejím předmětem byl úvěr ve výši 18 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úroky ve výši 0,9 % z vypůjčené částky denně, RPSN bylo vypočteno na celkem 1 732,08 %, doba trvání úvěru byla sjednána na 30 dnů s tím, že celková částka ke dni splatnosti činí 22 860 Kč. Pro případ prodlení sjednaly smluvní strany smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Žalobce ověřil totožnost žalovaného, jak bylo zjištěno z fotografií občanského průkazu žalovaného. Standardní informace o spotřebitelském úvěru byly žalovanému poskytnuty. Smluvní podmínky soud zjistil ze všeobecných obchodních podmínek. Z výpisu z účtu žalobce soud zjistil, že žalobce vyplatil dle smlouvy dne 17. 11. 2021 částku 18 000 Kč. Z výpisů z účtu žalovaného za období od 1. 8. 2021 do 31. 10. 2021, výplatních pásek za červen 2021 a červenec 2021 a tabulky„ bank statement data“ soud zjistil, že žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Fakturou ze dne 17. 11. 2021 vyúčtoval žalobce žalovanému nároky ze smlouvy tak, že byl žalovaný povinen zaplatit žalobci jednu splátku ve výši 22 860 Kč splatnou dne 17. 12. 2021. Z otisku upomínky soud zjistil, že žalobce upomínal žalovaného k úhradě dluhu. Předžalobní výzvou ze dne 9. 1. 2023 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 18 000 Kč, smluvní strany sjednaly úrok ve výši 0,9 % z vypůjčené částky denně. S ohledem na dobu trvání úvěru, tedy 30 dní, byl žalovaný povinen uhradit celkem 22 860 Kč, tedy úroky za 30 dní činily 4 860 Kč. Úroky ve výši 0,9 % denně činí v přepočtu na rok úrok 328,50 %. Průměrná výše úrokových sazeb u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu byla v době uzavření smlouvy (listopad 2021) ve výši 7,68 % p.a. (viz statistika ČNB úrokových sazeb u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice – nové obchody). V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce \“ spokojí\“ - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá \“ zhodnotit\“ běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce \“ lichvářské\“ úroky. (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Dle citovaného rozsudku jsou nepřiměřené takové úroky, jejichž výše přesahuje (alespoň) trojnásobek obvyklé úrokové míry. Ujednání o úrocích, jejichž výše více jak čtyřicetinásobně (328,50 % oproti 7,68 %) přesahuje horní hranici obvyklé úrokové míry, a které není odůvodněno žádnými zvláštními okolnostmi případu (na což lze usuzovat například z toho, že smlouva byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání byla jednostranně určena žalobcem a nebyla zohledněna konkrétní situace žalovaného), je ujednáním v rozporu s dobrými mravy, a proto dle ust. § 588 o. z. ujednáním absolutně neplatným. Na tom nic nemění ani to, že žalobce svůj nárok na smluvní úroky kapitalizoval dobou trvání smlouvy a jiné smluvní úroky nepožaduje. Ujednání o úrocích je neplatné jako celek, a proto žalobci nelze přiznat ani požadovanou část úroků, přestože tato kapitalizovaná výše by s ohledem na to, že od poskytnutí úvěru uplynuly již téměř dva roky, mohla být úrokem přiměřeným. Soud proto žalobu co do úroku, tedy co do částky 4 860 Kč zamítl. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 18 000 Kč, žalovaný na dluh ničeho neuhradil. Žalobce před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Smluvní strany v souladu s ust. § 2048 a násl. o.z. ujednaly ve smlouvě smluvní pokutu, žalobce v souladu s ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru uplatňuje smluvní pokutu v zákonné výši 0,1 % z dlužné částky, přičemž tato nepřevyšuje polovinu jistiny. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou jistinu spolu se smluvní pokutou, tedy částky 18 000 Kč a 6 192 Kč, dlužná jistina pak byla žalovanému uložena zaplatit se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou v prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 83 %, žalovaný ze 17 %, žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 66 % nákladů řízení žalobce. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 163 Kč, z částky 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušální náhrady nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 252 Kč. Celková náhrada nákladů činí 2 615 Kč, část náležející žalobci ve výši 66 % činí 1 726 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.