17 C 140/2023 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení celkem 51 937,31 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne 25. 5. 2021, a na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 21 343,75 Kč, úroků ve výši 1 746,82 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 10 320,78 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 1 957,33 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 3 791,31 Kč, smluvní pokuty ve výši 12 777,32 Kč, úroku a zákonného úroku z prodlení. Žalobce se z účasti u jednání omluvil, žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 25. 5. 2021 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, jejím předmětem byl úvěr ve výši 25 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 2 407 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 12 250 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 323 Kč a inkasním poplatkem ve výši 4 500 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách. Součástí smlouvy byly též informace o zpracování osobních údajů a souhlasy klienta se zpracováním osobních údajů. Z tabulky transakční historie bylo zjištěno, že žalovaný na dluh uhradil 4 000 Kč a 3 320 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Postoupení pohledávky žalobci právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému sdělením ze dne 7. 12. 2022. Předžalobní upomínkou ze dne 28. 3. 2023 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru ve znění žalobcem tvrzeném, tuto skutečnost žalobce v řízení náležitě prokázal. Soud však při posuzování nároků ze smlouvy o úvěru z úřední povinnosti zjišťuje, zda poskytovatel úvěru před poskytnutím úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele (přiměřeně srov. též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Žalobce nijak netvrdil ani neprokázal, zda a jak jeho právní předchůdce prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Dle ust. § 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Dle ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud je dle ust. § 118a o.s.ř. povinen vyzvat účastníka k doplnění tvrzení a důkazů, avšak takové poučení účastníku poskytne pouze při jednání. Žalobce se z ústního jednání omluvil, znemožnil proto soudu, aby mu poskytl potřebná poučení za účelem unesení břemene tvrzení a důkazního. (k tomu viz například Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). S ohledem na to, že žalobce nijak netvrdil ani řádně neprokázal, že jeho právní předchůdce náležitě prověřil úvěruschopnost žalovaného, soudu nezbylo, než smlouvu o úvěru hodnotit v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou právě z toho důvodu, že právní předchůdce žalobce nesplnil své povinnosti poskytovatele úvěru a před uzavřením smlouvy neposuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet. V souladu s ust. § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru proto byl žalovaný povinen vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Jistina úvěru činila 25 000 Kč, žalovaný na dluh uhradil 7 320 Kč, soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 17 680 Kč (25 000 Kč – 7 320 Kč), a to se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou této částky v prodlení. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru byla žaloba ve zbývající části, co do úroku, úhrad za poskytnutí úvěru, smluvní pokuty a poměrné části zákonného úroku z prodlení, zamítnuta. Soud nepřehlédl, že žalobce žádal, shledá-li soud žalobcem dosud tvrzené skutečnosti nedostatečnými, aby bylo jednání odročeno a žalobce byl vyzván k jejich doplnění. Příslušná poučení dle ust. § 118a o.s.ř. však soud poskytuje pouze při jednání a není oprávněn ani povinen účastníkům sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 34 %, žalovaný z 66 %, žalovanému proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 32 % nákladů řízení žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.