17 C 45/2023 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 13 920 Kč jako dluhu ze smlouvy o půjčce, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne [datum], jejímž předmětem byla půjčka ve výši 8 000 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, na dluh ničeho neuhradila. Soud vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaná se nijak nevyjádřila, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Ze smlouvy o půjčce soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne [datum], jejím předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků ve výši 8 000 Kč, které se žalovaná zavázala zaplatit spolu s poplatkem ve výši 5 920 Kč, který sestává z úroku ve výši 1 120 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, v pravidelných týdenních splátkách po 240 Kč. Dle karty zákazníka žalobce prověřoval úvěruschopnost žalované. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], jak bylo zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky žalobci bylo žalované oznámeno dopisem právního předchůdce žalobce ze dne [datum]. Výzvou ze dne 10. 10. 2022 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce požadoval vedle kapitalizovaného smluvního úroku i smluvní úrok od 3. 6. 2016 do zaplacení. Soud však má za to, že takový nárok nebyl smluvními stranami sjednán, a to ani ve smlouvě, ani ve smluvních podmínkách. Ve smlouvě je uvedeno pouze toliko, že úrok činí 1 120 Kč, dle bodu 1.2 smluvních podmínek činí výše úrokové sazby 23,72 %, tato je pevná po celou dobu trvání smlouvy, a v případě, dojde-li dle čl. 9 smluvních podmínek (který se však věnuje zprostředkovatelům, odkaz je proto neurčitý a lze pouze domýšlet, zda neměl být správně odkázán čl. 9) k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání jistina úročena. Soud proto žalobu v části požadovaného úroku (nad rámec úroku kapitalizovaného) zamítl, neboť takový nárok nebyl smluvními stranami ujednán, respektive byl výslovně ve smluvních podmínkách vyloučen, a ujednán byl pouze úrok kapitalizovaný dobou trvání smlouvy ve výši 1 120 Kč. Žalobce vedle dlužné jistiny požadoval po žalované zaplacení poplatků za poskytnutí úvěru. Úvěr činil celkem 8 000 Kč, za poskytnutí úvěru byla žalovaná povinna zaplatit poplatek v celkové výši 5 920 Kč, tedy poplatek za poskytnutí úvěru činil 74 % jistiny, bez zohlednění úroku, tedy úplaty za poskytnutý úvěr, činil 60 % jistiny. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel, smlouva o úvěru byla tedy smlouvou spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud má za to, že ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru (mimo ujednání o smluvním úroku) ve výši 60 % jistiny úvěru je, pro nepřiměřenost výše poplatku, ujednáním zjevně se příčícím dobrým mravům. Soud proto žalobu, co do nároku na zaplacení poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek, pro absolutní neplatnost ujednání pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele, zamítl. Žalobce v řízení prokázal, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 8 000 Kč za úrok ve výši 1 120 Kč. Soud proto, vzhledem k neplatnosti ujednání o poplatcích a absenci ujednání o úroku nekapitalizovaném, uložil žalované zaplatit žalobci jistinu a kapitalizovaný úrok, tedy celkem částku 9 120 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z. ve výši a z částky žalobcem požadované, neboť je žalovaná s úhradou v prodlení. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 66 %, žalovaná z 34 %, žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 32 % nákladů řízení žalobce. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, z částky 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 252 Kč. Celková náhrada nákladů činí 2 252 Kč, část náležející žalobci ve výši 32 % pak po zaokrouhlení činí 721 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaná povinna ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.