310 C 7/2022-73 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal zaplacení 122 106 Kč s příslušenstvím s tím, že uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru dne 2.3.2021 a poskytl mu úvěr ve výši 100 000 Kč s nominální úrokovou sazbou 57,41 % ročně, který se žalovaný zavázal splácet v 30 měsíčních splátkách po 6 346 Kč vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem dubnem 2021, splátkový kalendář tvořil přílohu smlouvy. Schopnost splácet žalobce prověřil zprávami o příjmech a kontrolou úvěrové historie v systémech [příjmení] a [anonymizováno]. Bylo ověřeno, že žalovaný není v insolvenčním rejstříku a nemá u žalobce jiné úvěry ve stádiu vymáhání, zaměstnavatel žalovaného nebyl v insolvenci a obchodník, jednající se žalovaným, jej doporučil. Žalovaný uhradil žalobci celkem sedm splátek po 6 346 Kč, tedy celkem částku 44 422 Kč. K zesplatnění došlo automaticky ke dni 24.1.2022, když byl žalovaný s osmou splátkou v prodlení delším než 65 dní. K tomuto dni přirostly k jistině dosud nezaplacené úroky a nová jistina tak tvoří 34 673,50 Kč, z níž má žalovaný platit úroky z prodlení. Po zesplatnění žalovaný nezaplatil nic. Žalobce se tedy domáhá nové jistiny 99 590,55 Kč, smluvní pokuty 0,1% denně z nové jistiny k datu vyhotovení žaloby – 19 619 Kč, úrok 57,41 % ročně až do celkové výše 228 456 Kč, smluvní pokuty 1 497 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 400 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud jednal bez přítomnosti žalovaného, který se na doručené předvolání nedostavil, svou neúčast neomluvil, o odročení nepožádal (ust. § 101 odst.3 o.s.ř.). 4. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Ačkoliv by mohlo z ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývat, že se jedná o neplatnost relativní, která se uplatí pouze v důsledku námitky spotřebitele, není tomu tak. Jedná se o neplatnost absolutní a soud je z úřední povinnosti povinen zkoumat, zda poskytovatel před uzavřením smlouvy řádně posoudil a zhodnotil úvěruschopnost spotřebitele. Uvedené vyplývá z ust. § 588 věty první o. z., judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) či judikatury Ústavního soudu (např. Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), jakož i ze směrnic Evropského parlamentu a Rady a konstantní judikatury Soudního dvora Evropské unie (ke konkrétním směrnicím a rozhodnutím viz odůvodnění shora uvedených rozhodnutí). 6. Soud má za to, že žalobce při uzavírání smlouvy s žalovaným neprověřil úvěruschopnost žalovaného řádně, respektive z provedeného prověření vyvodil nesprávné závěry. Žalobce k prokázání posouzení úvěruschopnosti soudu pouze hodnocení klienta, kde je uvedeno, že žalovaný dosahuje čistého měsíčního výdělku 129 317 Kč, aniž by žalobce i přes poučení soudem dle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. doplnil tvrzení a důkazy o výdělku žalovaného. Rovněž výpis z nebankovního registru klientských informací - CBS skore uvádí, že u žalovaného je vyšší riziko a úvěr má být limitován výší vyplacené částky. Z uvedeného má soud za to, že žalobce nedostatečně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Za takového stavu má soud za to, že žalobce nejednal poctivě, nejednal v souladu se základními zákonnými požadavky na poskytování úvěrů a i přes zřejmou neschopnost žalovaného plnit své dluhy, uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru. Smlouva o úvěru je proto dle ust. § 588 o.z. absolutně neplatná a žalovaný je povinen v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit toliko jistinu spotřebitelského úvěru. Soud proto žalobu v části převyšující dlužnou jistinu, ve které se žalobce domáhal zaplacení dlužného poplatku a smluvní pokuty, zamítl. 7. Žalovaný na dluh uhradil 44 422 Kč. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 55 578 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou v prodlení. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Oba účastníci byli v řízení poměrně stejně úspěšní (přičemž při hodnocení úspěchu žalovaného vzal soud v úvahu nejenom základ nároku, ale též to, že žaloba byla zamítnuta i v části příslušenství, v části smluvního úroku požadovaného do zaplacení a ve smluvní pokutě), proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.