5 C 141/2023-19 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 26.834 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřel právní předchůdce žalobce dne 2.8.2019. 2. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 2.8.2019, jejím předmětem byl úvěr ve výši 24.000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 4.080 Kč, administrativním poplatkem ve výši 4.800 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 13.680 Kč, v pravidelných týdenních splátkách. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného. Z tvrzení žalobce obsažených v žalobě soud zjistil, že žalovaný uhradil za celou dobu trvání smluvního vztahu částku 20.476 Kč s tím, že poslední platba byla uhrazena dne 4.4.2022. Pohledávka ze smlouvy byla postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.11.2022. Předžalobní výzvou ze dne 10.3.2023 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. 4. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Žalobce vedle dlužné jistiny požadoval po žalovaném zaplacení dlužné části poplatku za poskytnutí úvěru. Úvěr činil celkem 24.000 Kč, za poskytnutí úvěru byl žalovaný povinen zaplatit poplatek v celkové výši 22.560 Kč, bez zohlednění úroku ve výši 4.080 Kč částku 18.480 Kč, tedy veškeré platby za poskytnutí úvěru činily bez zohlednění úroku, tedy úplaty za poskytnutý úvěr, činily 77 % jistiny. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouva o úvěru byla tedy smlouvou spotřebitelskou. Žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena žalobcem. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud má za to, že ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru (mimo ujednání o smluvním úroku) převyšujícím 70 % jistiny úvěru je, pro nepřiměřenost výše poplatku, ujednáním zjevně se příčícím dobrým mravům. Soud proto žalobu, co do nároku na zaplacení dlužné části poplatku za zpracování a doručení úvěru a poplatku za hotovostní inkaso splátek a poměrné části zákonného úroku z prodlení, pro absolutní neplatnost ujednání pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele, zamítl. 6. Žalobce v řízení prokázal, že uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 24.000 Kč, žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel, na dluh uhradil pouze 20.476 Kč. Soud proto, vzhledem k neplatnosti ujednání o poplatcích, uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou část jistiny a kapitalizovaného úroku poníženou o uhrazené platby, tedy uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 7.604 Kč (24.000 Kč – 20.476 Kč) s úrokem a se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou této části dluhu v prodlení. Úrok i úrok z prodlení byly přiznány ode dne následujícího po žalobcem tvrzené poslední platbě dne 4.4.2022, když žádné tvrzení ani důkazy ohledně skutečně provedených plateb nejsou součástí žaloby a spisu. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný byl v tomto řízení úspěšnější než žalobce. Měl by proto právo na náhradu nákladů řízení, ovšem v souvislosti s tímto řízením mu žádné náklady nevznikly. Proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.