5 C 331/2022-28 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobou doručenou soudu dne 26.7.2022 se žalobce domáhal toho, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 8.230 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 28.6.2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem jako zaměstnancem a žalovaným jako zaměstnavatelem byla uzavřena pracovní smlouva, na základě které se žalobce zavázal vykonávat práci na pracovní pozici řidič. V průběhu trvání pracovního poměru byla dne 28.1.2019 mezi žalobcem a žalovaným uzavřena stabilizační smlouva a dohoda o srážkách ze mzdy, na základě které se žalovaný zavázal žalobci přispívat na penzijní spoření částkou 1.000 Kč měsíčně, a žalobce se zavázal setrvat u žalovaného v pracovním poměru po dobu minimálně pět let počítaných od prvního dne následujícího po vzniku smlouvy. V případě nesplnění závazku se žalobce zavázal k vrácení veškerých poskytnutých příspěvků a za tímto účelem byla rovněž sjednána dohoda o srážkách ze mzdy. Žalovaný na základě smlouvy s Pardubickým krajem zajišťoval dopravní obsluhu v části Pardubického kraje (zejm. [anonymizováno] a [anonymizováno]), přičemž tato smlouva skončila ke dni 11.6.2022 a ode dne 12.6.2022 zajišťoval dopravní obsluhu v těchto oblastech na základě vítězství ve výběrovém řízení nový dopravce. Žalovaný z důvodu ztráty zakázky ode dne 12.6.2022 již nebyl schopen žalobci a dalším zaměstnancům přidělovat práci. Žalovaný o tom s předstihem své zaměstnance informoval a nabídl jim uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru s tím, že na základě takového skončení pracovního poměru umožní bezproblémový přechod k novému zaměstnavateli ode dne 11.6.2022. Žalobce se žalovaným uzavřel dohodu o rozvázání pracovního poměru k tomuto datu. Žalovaný následně fakturou ze dne 6.6.2022 nárokoval vůči žalobci vrácení částky 41.000 Kč, který mu byl uhrazen jako příspěvek na penzijní spoření dle stabilizační smlouvy. V červnu 2022 žalovaný ve vyúčtování mzdy za měsíc květen 2022 provedl srážku ze mzdy v částce 8.230 Kč, když se jedná o část uhrazeného příspěvku na penzijní připojištění. Následně žalovaný žalobce vyzval k uhrazení zbylé části dluhu, tj. částky 32.770 Kč. Žalobce má za to, že žalovanému nevznikl nárok na vrácení částky 41.000 Kč. Odůvodňuje to ustanovením § 2006 občanského zákoníku s tím, že žalobce měl v úmyslu svůj závazek dle stabilizační smlouvy setrvat po dobu pěti let u zaměstnavatele dodržet a nemožnost splnění závazku vznikla na základě jiné skutečnosti mimo důvody žalobce tím, že žalovaný ztratil zakázku k zajištění dopravní obslužnosti a nebyl nadále po dni 12.6.2022 žalobci schopen přidělovat práci. Žalobce zároveň poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 209/96 ze dne 3.12.1997. Žalobce konstatuje, že měl v úmyslu svůj závazek setrvat po dobu minimálně pěti let u žalovaného zaměstnavatele dodržet, ale ke skončení pracovního poměru došlo výhradně z toho důvodu, že žalovaný ode dne 12.6.2022 nebyl schopen z důvodu ztráty zakázky žalobci přidělovat práci. Ke skončení pracovního poměru tedy nedošlo z důvodu na straně žalobce. Ve smyslu rozhodnutí Ústavního soudu tak vznikla následná nemožnost plnění a závazek žalobce vrátit žalovanému částku 41.000 Kč zanikl. Zároveň je žalobce přesvědčen, že požadavek žalovaného na vrácení částky 41.000 Kč je rovněž v rozporu s dobrými mravy z toho důvodu, že ke skončení pracovního poměru došlo nikoliv z vůle žalobce, ale na základě neschopnosti žalovaného přidělovat žalobci práci. Proto žalobou podanou ve věci sp. zn. 5 C 331/2022 žalobce požaduje, aby mu žalovaný vrátil částku 8.230 Kč se zákonným úrokem z prodlení, když v této výši byla žalobci žalovaným provedena srážka ze mzdy. Ve věci vedené pod sp. zn. 5 C 420/2022 se žalobce [příjmení] [jméno] nad [právnická osoba] (poté jen„ žalovaný“) domáhá po [celé jméno žalobce] zaplacení částky 32.770 Kč s přísl. Jedná se o zůstatek nevrácené výše žalovaným vyplaceného příspěvku na penzijní spoření poté, co žalobce nesplnil svůj závazek setrvat v pracovním poměru u žalovaného alespoň pět let od uzavření smlouvy. Okresní soud v Ústí nad Orlicí usnesením ze dne 8.2.2023 spojil tyto věci ke společnému řízení s tím, že budou nadále vedeny pod sp. zn. 5 C 331/2022. 2. Žalovaný k žalobě uvedl, že je nesporné, že dne 28.1.2019 došlo k uzavření stabilizační smlouvy a dohody o srážkách ze mzdy, když na základě této smlouvy se žalovaný zavázal žalobci přispívat na penzijní spoření částkou 1.000 Kč měsíčně, a žalobce se zavázal setrvat u žalovaného v pracovním poměru po dobu minimálně pět let počítaných od prvního dne následujícího po vzniku smlouvy. Dále se účastníci smlouvy dohodli na tom, že pokud žalobce svůj závazek nedodrží, je povinen veškeré příspěvky vrátit, příp. je žalovaný oprávněn srazit je žalobci ze mzdy. Žalobce svůj závazek setrvat v pracovním poměru nejméně pět let nedodržel, protože na základě dohody o ukončení pracovního poměru ze dne 25.3.2022 došlo k ukončení pracovního poměru ke dni 12.6.2022. Žalovanému tak vznikl nárok na úhradu částku 41.000 Kč, což představuje částku uhrazenou ze strany žalovaného na penzijní spoření žalobce po dobu 41 měsíců od uzavření stabilizační smlouvy. Skutečnost, že došlo k vyplácení těchto příspěvků, žalovaný považuje za nespornou. S ohledem na tyto skutečnosti žalovaný za měsíc květen 2022 strhl ze mzdy maximální možnou srážku ve výši 8.230 Kč, přičemž zbytek dluhu je poté ze strany žalovaného vůči žalobci nárokován. Žalovaný vychází z toho, že nárok na provedení srážek ze mzdy žalovanému vznikl, protože žalobce porušil podmínky sjednané smlouvy. Žalobce dovozuje svůj nárok na vrácení částky 8.230 Kč ze skutečnosti, že měl v úmyslu svůj závazek dodržet, že se jedná o objektivní nemožnost plnění, protože dle jeho názoru žalovaný nebyl z důvodu ztráty zakázky schopen žalobci a dalším zaměstnancům přidělovat práci. Jedná se však o subjektivní názor žalobce, který je nesprávný. Žalobce naráží na skutečnost, že žalovaný skončil výkon dopravní obslužnosti Pardubického kraje, protože nedošlo k novému uzavření smlouvy a oblasti v Pardubickém kraji začali obsluhovat jiní dopravci. Žalobce však neměl sjednáno, že bude vykonávat práci jako řidič linky dopravní obslužnosti Pardubického kraje, ale jako řidič silničních motorových vozidel. Žalovaný nikdy žádnému svému zaměstnanci negarantoval, že bude jezdit určitou oblast, určitou autobusovou linku, určitý typ vozidla nebo jiné detaily. S ohledem na skutečnost, že autobusoví dopravci soutěží zakázky v různých oblastech, řidiči často cestují a vykonávají práci v různých organizačních složkách zaměstnavatele. Žalobce měl původně jako místo výkonu práce sjednanou provozovnu v [obec], ale došlo ke změně pracovní smlouvy právě v tom smyslu, aby žalovaný v případě potřeby mohl využít řidiče při plnění jiné zakázky. Žalobce s touto změnou souhlasil. Žalovaný má velké množství práce nejen v Pardubickém kraji, ale i v kraji Jihomoravském, a kdyby nebylo nedostatku řidičů, byl by připraven expandovat i dále. Žalobce se tedy dobrovolně zavázal zůstat v pracovním poměru u žalovaného po dobu pět let a následně se dobrovolně rozhodl ukončit svůj pracovní poměr, přičemž mu v tom žalovaný vyšel vstříc a uzavřel s ním dohodu o ukončení pracovního poměru. Rozporovat nyní svůj svobodně sjednaný závazek vrátit finanční podporu žalovaný považuje za jednání, které je v rozporu s dobrými mravy. Z těchto důvodů žalovaný navrhuje žalobu zamítnout. Při jednání dne 8.2.2023 žalovaný dále uvedl, že skutečně ke dni 12.6.2022 začal Pardubický region obsluhovat nový dopravce a velká část řidičů žalovaného měla zájem u něj pracovat. Tito řidiči, pokud chtěli skončit pracovní poměr u žalovaného, by museli do konce března podat výpověď a pracovní poměr by jim skončil koncem května 2022. Žalovaný měl zájem uchovat tyto řidiče v pracovním poměru do dne 11.6.2022 a bylo pro něj výhodné umožnit jim skončení pracovního poměru k tomuto datu. Žalovaný si chtěl ponechat všechny řidiče, nedal jedinou výpověď. Žalovaný navíc stále nabírá nové řidiče, a to jak pro region Pardubického kraje, tak pro Jihomoravský kraj. Všem řidičům bylo nabízeno setrvání v pracovním poměru. Pokud by však řidiči z důvodu jejich zájmu pracovat u nového dopravce dali výpovědi, potom by řidiči žalovanému na polovinu měsíce června chyběli. Všichni, kteří měli zájem setrvat v pracovním poměru u žalovaného, zůstali. Pokud by žalobce nechtěl ukončit pracovní poměr dobrovolně, mohl očekávat, dle jím uvedených důvodů- nemožnost přidělování práce- na výpověď ze strany žalovaného (žalovaný však výpovědi nedával). 3. Soud vzal za prokázané tyto skutečnosti: 4. Z pracovní smlouvy a dohod o změnách pracovní smlouvy soud zjistil, že žalobce se žalovaným uzavřel pracovní smlouvu dne 31.8.1992 s tím, že ode dne 1.9.1992 nastoupí jako opravář v provozovně v [obec]. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 2.5.1997 bylo ujednáno, že počínaje dnem 5.5.1997 bude žalobce pracovat u žalovaného jako řidič silničních motorových vozidel s místem výko