5 C 70/2023-18 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 25.000 Kč jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovanou uzavřel dne 30.11.2020. Soud vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaná se nijak nevyjádřila, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou dne 30.11.2020, jejím předmětem byl úvěr ve výši 20.000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit spolu s úrokem ve výši 6.600 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 6.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.400 Kč, v pravidelných týdenních splátkách. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru byl žalované poskytnut. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že žalobce prověřil úvěruschopnost žalované. Z přehledové tabulky soud zjistil, že žalovaná na dluh uhradila 14.000 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 21.9.2022 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce vedle dlužné jistiny požadoval po žalované zaplacení dlužné části poplatku za poskytnutí úvěru. Úvěr činil celkem 20.000 Kč, za poskytnutí úvěru byla žalovaná povinna zaplatit celkem 39.000 Kč, tedy veškeré platby za poskytnutí úvěru činily 95 % jistiny, bez zohlednění úroku, tedy úplaty za poskytnutý úvěr, činily 62 % jistiny. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel, smlouva o úvěru byla tedy smlouvou spotřebitelskou. Žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena žalobcem. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud má za to, že ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru (mimo ujednání o smluvním úroku) převyšujícím 60 % jistiny úvěru je, pro nepřiměřenost výše poplatku, ujednáním zjevně se příčícím dobrým mravům. Soud proto žalobu, co do nároku na zaplacení dlužné části poplatku za zpracování a doručení úvěru a poplatku za hotovostní inkaso splátek a poměrné části zákonného úroku z prodlení, pro absolutní neplatnost ujednání pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele, zamítl. Žalobce v řízení prokázal, že uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 20.000 Kč, žalovaná však úvěr řádně a včas nesplácela, na dluh uhradila pouze 14.000 Kč. Soud proto, vzhledem k neplatnosti ujednání o poplatcích, uložil žalované zaplatit žalobci dlužnou část jistiny a kapitalizovaného úroku poníženou o uhrazené platby, tedy uložil žalované zaplatit žalobci částku 12.600 Kč (26.600 Kč – 14.000 Kč) se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaná s úhradou této části dluhu v prodlení. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Protože žalobce byl úspěšný v rozsahu přibližně ½, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.