5 C 8/2023-22 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 13.476 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o půjčce, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobcem - společností [právnická osoba], a to ze smlouvy ze dne 11.2.2005. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 9.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce souhrnný poplatek ve výši 5.976 Kč - to vše v 52 týdenních splátkách po 288 Kč a poslední splátka byla stanovena na den 14.2.2006. Žalovaný uhradil celkem částku 1.500 Kč. 2. Proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu žalovaný podal odpor, a to z důvodu jeho finanční situace s tím, že nemůže celou částku zaplatit jednorázově. Požádal o splátkový kalendář. Uvedl, že má příjem 23.000 Kč, bylo mu zvýšeno výživné na nezl. dceru [jméno] [příjmení] a syn [jméno] [celé jméno žalovaného] je nemocen a manželka s ním musí být doma. Na základě tohoto vyjádření žalobce navrhl vydání rozsudku pro uznání. Soud zhodnotil podání žalovaného ve smyslu ustanovení § 153a odst. 1 až 4 o.s.ř. a dospěl k závěru, že návrhu na vydání rozsudku pro uznání lze vyhovět pouze zčásti, a to v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení částky 7.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 22.2.2006 do zaplacení. V této části soud vydal rozsudek pro uznání podle ustanovení § 153a o.s.ř. 3. Ve zbývající části soud vychází podle ustanovení § 153a odst. 2 o.s.ř. z toho, že rozsudek pro uznání nelze vydat, neboť v této části by nebylo možné uzavřít a schválit smír, neboť takový smír by byl v rozporu s právními předpisy. Po právní stránce totiž soud věc posoudil podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (viz přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Dle ustanovení § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejm. peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 4. Žalobce vedle dlužné jistiny požadoval po žalovaném zaplacení dlužné části poplatku za poskytnutí půjčky. Půjčka činila 9.000 Kč a za poskytnutí půjčky byl žalovaný povinen zaplatit poplatky v celkové výši 5.976 Kč. Tento souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky činil tedy více než 66 % jistiny. Dle ustanovení § 56 zákona č. 40/1964 Sb. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smluv jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel - smlouva byla smlouvou spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ustanovení § 39 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Soud má za to, že ujednání o poplatku za poskytnutí půjčky ve výši přesahující 66 % jistiny půjčky je pro nepřiměřenost výše poplatku ujednáním příčícím se dobrým mravům. Soud proto ujednání o tomto souhrnném poplatku posoudil jako ujednání absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele. 5. Žalobce v řízení prokázal, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o půjčce, na základě které mu poskytl částku ve výši 9.000 Kč. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil. Žalovaný svůj dluh ze smlouvy o půjčce uznal - v rozsahu, ve kterém soud neshledal ujednání absolutně neplatné, proto byl vydán rozsudek pro uznání, kterým bylo v této části žaloby žalobě vyhověno spolu se zákonným úrokem z prodlení, neboť je žalovaný s plněním v prodlení. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. 6. O náhradě nákladů soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Protože každý z účastníků byl v řízení úspěšný zhruba v 1/2 předmětu sporu, soud rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. 7. Vzhledem k příjmovým, rodinným a majetkovým poměrům na straně žalovaného soud žalovanému povolil dlužnou pohledávku splácet splátkami po 1.500 Kč, a to pod ztrátou výhody splátek.