5 C 87/2023-12 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 11.421,17 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřel právní předchůdce žalobce dne 28.2.2020. 2. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 28.2.2020, jejím předmětem byl úvěr ve výši 15.000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 1.444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7.350 Kč, poplatkem – náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1.394 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.700 Kč, v čtrnácti pravidelných splátkách. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru byl žalovanému poskytnut. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného. Z tvrzení žalobce soud zjistil, že žalovaný na dluh uhradil 14.638,99 Kč. Dne 4.4.2022 byla mezi původním věřitelem a žalobcem uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, která se stala účinnou dne 27.10.2022. Předžalobní výzvou ze dne 1.3.2023 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. 4. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Žalobce vedle dlužné jistiny požadoval po žalovaném zaplacení dlužné části poplatku za poskytnutí úvěru. Úvěr činil celkem 15.000 Kč, za poskytnutí úvěru byl žalovaný povinen zaplatit poplatek v celkové výši 12.888 Kč, tedy veškeré platby za poskytnutí úvěru činily 86 % jistiny, bez zohlednění úroku, tedy úplaty za poskytnutý úvěr, činily 76 % jistiny. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouva o úvěru byla tedy smlouvou spotřebitelskou. Žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena žalobcem. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud má za to, že ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru (mimo ujednání o smluvním úroku) převyšujícím 70 % jistiny úvěru je, pro nepřiměřenost výše poplatku, ujednáním zjevně se příčícím dobrým mravům. Soud proto žalobu, co do nároku na zaplacení dlužné části poplatku za zpracování a doručení úvěru a poplatku za hotovostní inkaso splátek a poměrné části zákonného úroku z prodlení, pro absolutní neplatnost ujednání pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele, zamítl. 6. Žalobce v řízení prokázal, že uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 15.000 Kč, žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel, na dluh uhradil pouze 14.638,99 Kč. Soud proto, vzhledem k neplatnosti ujednání o poplatcích, uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou část jistiny a kapitalizovaného úroku poníženou o uhrazené platby, tedy uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 1.805,01 Kč (15.000 Kč + 1.444 Kč = 16.444 Kč; 16.444 – 14.638,99 Kč) s úrokem a se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou této části dluhu v prodlení. Zároveň byl žalobci přiznán nárok na smluvní pokutu v souladu s ustanovením § 2048 občanského zákoníku, ovšem pouze z dlužné částky, a to za dobu, která je žalobou požadována. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný byl v této věci úspěšnější než žalobce, proto by měl právo na náhradu nákladů řízení. V souvislosti s tímto řízením mu však žádné náklady nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.