6 C 166/2023-35 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení nesplaceného úvěru, který mu byl poskytnut ze strany právního předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] dne 15. 10. 2021 podle smlouvy o úvěru [číslo]. Žalobce uvedl, že úvěr žalovanému byl poskytnut elektronicky prostřednictvím komunikace na dálku. Smlouva o úvěru byla mezi smluvními stranami považována za uzavřenou v okamžiku, kdy žalovaný připojil na tuto smlouvu o úvěru, kterou původní věřitel žalovanému zaslal na verifikovaný e-mail, jedinečný autorizační kód, který mu původní věřitel přidělil na základě jeho žádosti o úvěr a zaslal SMS zprávou na mobilní telefon, který uvedl žalovaný. Smluvní dokumentace byla následně vložena do klientské zóny na webové stránky původního věřitele s tím, že dokumentace byla k dispozici po celou dobu trvání smluvního vztahu z této úvěrové smlouvy. Mezi smluvními stranami se má takto podepsaná smlouva za smlouvu postavenou na roveň písemné smlouvě. Žalovanému byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelského úvěru. Na základě uzavřené smlouvy byla žalovanému poukázána jistina úvěru ve výši 15 000 Kč na jím uvedený bankovní účet. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli splatit úvěr s poplatkem za poskytnutí úvěru, který představoval kapitalizovanou úplatu za poskytnutí úvěru složenou z poplatku za sjednání úvěru a kapitalizovaného smluvního úroku za období od poskytnutí úvěru do jeho splatnosti. U poplatku za poskytnutí úvěru žalobce odkázal na článek II. odst. 2 písmeno a) smlouvy a sazebník v závěrečné části smlouvy. 2. Žalobce dále uvedl, že se žalovaný dostal do prodlení v důsledku řádného nesplacení úvěru. Původní věřitel byl v takovém případě oprávněn požadovat plnění v souladu s článkem II. odst. 2 písmeno b) smlouvy. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli vrátit částku ve výši 21 589 Kč, která se skládala z jistiny ve výši 15 000 Kč a poplatku ve výši 6 589 Kč, to vše se splatností do 14. 11. 2021. Celá částka byla splatná najednou v jediné splátce. 3. Žalovaný svůj závazek nesplatil řádně a včas ve sjednaném termínu do 14. 11. 2021. Na předmětnou pohledávku ničeho nezaplatil. Od 15. 11. 2021 se ocitnul v prodlení s úhradou splátky 21 589 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu s článkem VIII. odst. 1 písmeno a), c) a d) smlouvy i právo na úhradu smluvního úroku z úvěru, účelně vynaložených nákladů na vymáhání pohledávky a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se žalovaný ocitl v prodlení. 4. Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobce rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 7. 2022 a dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2022 s účinností k datu 14. 12. 2022. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 19. 12. 2022. 5. Ke dni postoupení pohledávky činil dluh žalovaného 35 744,62 Kč, tj. jistina ve výši 15 000 Kč, nesplacený poplatek ve výši 6 589 Kč, smluvní pokuta ve výši 755,62 Kč, postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků ve výši 5 400 Kč za období od prvního dne prodlení po celkové splatnosti závazku, tj. od 15. 11. 2021 do 15. 11. 2022. Základem byla jistina ve výši 15 000 Kč úročená smluvní úrokovou sazbou ve výši 36 % ročně, dále poplatku za odeslání písemných upomínek ve výši 8 000 Kč. 6. Žalobce na základě vlastního rozhodnutí učinil předmětem sporného nároku zaplacení nesplacené jistiny ve výši 15 000 Kč, nesplaceného poplatku ve výši 6 589 Kč, postoupeného smluvního úroku ve výši 5 400 Kč, poplatku za odeslanou upomínku ve výši 500 Kč, smluvní pokutu ve výši 755,62 Kč a účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Žalobce rovněž požadoval po žalovaném zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 344,86 Kč za období od 15. 11. 2021 do 5. 12. 2022 z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč a zákonný úrok z prodlení od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 15. 12. 2022. 7. Šetřením soudu bylo zjištěno, že žalovaný je státním příslušníkem Polské republiky. Na území České republiky má udělené povolení k pobytu do 6. 9. 2030 Poslední adresa na území České republiky je evidována v [obec], [ulice a číslo], okres [okres]. 8. Soud zjistil, že se žalovaný na adrese v České republice nezdržuje. Nebyla zjištěna ani jiná adresa pobytu žalovaného na území České republiky, kde by přebíral písemnosti. Ve věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 6 C 286/2022 soud přistoupil k doručení žaloby a výzvy k vyjádření žalovanému prostřednictvím justičního orgánů Polské republiky. Prostřednictvím justičního orgánu Polské republiky se nepodařilo žalovanému doručit písemnosti soudu. Soud proto v obou věcech ustanovil žalovanému opatrovníka podle § 29 odst. 3 o.s.ř. 9. Opatrovník namítl, že smlouva o úvěru uzavřená 15. 10. 2021 nemohla být platně uzavřena, když žalobce netvrdí ani žádnou listinou neprokazuje, že před poskytnutím úvěru věřitel posoudil náležitě úvěruschopnost žalovaného. Navrhl, aby soud uložil žalovanému povinnost vrátit půjčenou jistinu ve výši 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. 10. Žalobce i opatrovník žalovaného omluvili svou nepřítomnost na jednání soudu dne 16. 11. 2023. Souhlasili s rozhodnutím bez jejich přítomnosti. 11. S ohledem na shora uvedené soud ve věci jednal bez přítomnosti účastníků a rozhodl na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobce při zohlednění námitek opatrovníka žalovaného. 12. Žalobce je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku České republiky. Žalovaný je občanem Polské republiky. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou mezinárodní příslušnosti a pravomoci českých soudů k rozhodování o této věci. Učinil tak ve smyslu nařízení Rady ES ze dne 12. 12. 2012, č. 1215/2012, o příslušnosti a uznání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Soud dospěl k závěru, že je dána jeho mezinárodní příslušnost. Podle článku 7 citovaného nařízení odst. 1 písmeno b) druhá odrážka může být osoba, která má bydliště v některém členském státě, žalována v jiném členském státě v případě poskytování služeb a v takovém případě je místem plnění závazku místo, kde služba podle smlouvy měla být poskytnuta. Ke stejnému závěru dospěl i Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí 32 Cdo 1318/2011 Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení ze dne 25. dubna 2012, sp. zn. 32 Cdo 1826/2011 uzavřel, že pojem služba ve smyslu článku 5 odst. 1 písmeno b) nařízení Rady ES 44/2001 (nyní článek 7 odst. 1 písmeno b) nařízení Rady ES č. 1215/2012) lze třeba vykládat jako činnost vykonávanou ve prospěch jiné osoby, a to za úplatu. Poskytování úvěru lze poskytovat za činnost vykonávanou za úplatu, tedy službu. 13. Z předložených listin vyplývá, že je veden spor o zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Soudu se nepodařilo zjistit, že by žalovaný měl ke dni podání žaloby bydliště na území České republiky. Soud nezjistil ani žádné jiné okolnosti nasvědčující tomu, že by měl žalovaný bydliště v jiném členském státě, ani skutečnosti, které by umožnily dospět k závěru, že žalovaný má bydliště mimo území Evropské unie. Vzhledem k tomu, že nebylo možné zjistit aktuální bydliště žalovaného, je nutné vycházet z posledního známého bydliště žalovaného jako spotřebitele. Vzhledem k tomu, že poslední bydliště žalovaného bylo na území České republiky v obvodu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, je dána pravomoc soudu České republiky a místní příslušnost Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí, v jehož obvodu měl žalovaný poslední známé bydliště (§ 85 odst. 1 občanského soudního řádu). 14. Rozhodným právem pro posouzení sporného nároku je právo České republiky, neboť na jejím území byl úvěr žalovanému poskytnut (článek 6 odst. 1 nařízení ES, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy č. 593/2008 ze dne 17. června 2008). 15. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 7. 2022, dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2022 a oznámením o postoupení pohledávky žalobce prokázal svou aktivní věcnou legitimaci. Předloženými listinami bylo prokázáno jeho tvrzení o tom, že žalovaný uzavřel se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] smlouvu o úvěru [číslo] tato pohledávka byla postoupena na žalobce. Žalobce dále prokázal, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejíž nedílnou součástí byl formulář pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím komunikace na dálku dne 15. 10. 2021. Podpisem smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč s pevnou úrokovou sazbou 36 % ročně. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu úvěru a současně zaplatit poplatek ve výši 6 589 Kč při překročení doby splatnosti. V daném případě měl být vráce