14 C 51/2024-12 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení 16 867,10 Kč s tím, že právní předchůdce žalobce, , právnická osoba, uzavřel se žalovaným smlouvu o půjčce, podle které mu poskytl půjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit jistinu a poplatek ve výši 16 720 Kč, který se skládá z kapitalizovaných úroků ve výši 21 % ročně (sjednáno v obchodních podmínkách), odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 800 Kč a nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 10 366 Kč. Žalovaný měl vše vrátit v 60 týdenních splátkách po 612 Kč, poslední splátka byla stanovena na den 31.3.2012. Žalovaný podmínky smlouvy neplnil a splátky řádně nehradil, proto vzniklo věřiteli právo na uhrazení celé částky najednou, a to ke dni 30.1.2012. Právo na úrok z prodlení z jistiny měl věřitel od marného uplynutí týdenní lhůty do zaplacení. Věřitel pak postoupil pohledávku na žalobce, žalovaného o tom uvědomil. Žalovaný celkem zaplatil 26 100 Kč. Žalobce se nyní domáhá dlužné jistiny ve výši 16 867,10 Kč, kapitalizovaných úroků 33 997,91 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 10 236,01 Kč a dále požaduje úroky z prodlení a běžné úroky z jistiny.2. Žalovaný namítl, že pohledávka žalobce je již promlčena.3. Soud ve věci jednal a rozhodoval bez přítomnosti žalobce, který svou nepřítomnost omluvil, o odročení nepožádal (ust. § 101 odst3 o.s.ř.).4. Soud ve věci vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , uzavřela se žalovaným smlouvu o půjčce tak, jak je v žalobě tvrzeno. Smlouvou o půjčce ze dne 5.2.2011 evidovanou pod č. , hodnota, bylo žalovanému půjčeno 20 000 Kč. K předání půjčky došlo v den podpisu smlouvy. Tuto skutečnost stvrdil žalovaný svým podpisem připojeným na smlouvě. Z označené smlouvy bylo dále zjištěno, že celková dlužná částka, kterou se žalovaný zavázal podpisem smlouvy splatit, byla představována částkou 36 720 Kč, tj. 20 000 Kč jako půjčka a 16 720 Kč jako tzv. poplatek, který je tvořen úrokem ve výši 2 554 Kč, sumou za administrativní činnost ve výši 3 800 Kč, hotovostním inkasem splátek ve výši 10 366 Kč. Uvedenou sumu se zavázal splácet v 60ti týdenních splátkách po 612 Kč. Z předložené smlouvy soud dále zjistil, že se jedná o formulářovou smlouvu, kde jsou údaje o žalovaném a výši půjčených peněž i dohodnutých splátek vypsány rukou. Smlouva v záhlavní odkazuje na Smluvní podmínky, které jsou její nedílnou součástí s uvedením, že se jedná o smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Zadní strana formuláře však obsahuje pouze další obecné údaje týkající se žalovaného, dále údaje o číslu smlouvy a připravenou část formuláře pro možnost odstoupení od smlouvy. Na zadní straně je připojen podpis žalovaného a datum, kdy byl uskutečněn. Smluvní podmínky jsou připojeny k uvedené smlouvě. Nejsou však opatřeny podpisem žalovaného ani právního předchůdce žalobce. Jedná se o samostatnou listinu, která mimo jiné v článku 2 obsahuje údaj o výši roční procentní sazby nákladů („RPSN“), a to ve dvou variantách podle dohodnutého počtu splátek. V článku 3 obsahuje údaj o výši výpůjční úrokové sazby, v článku 5 také poučení zákazníka o tom, že má možnost od smlouvy odstoupit. Smluvní podmínky dále obsahují v článku 11 právo věřitele požadovat uhrazení celé zbývající neuhrazené dlužné částky v případě nedodržení splátek. V článku 20 obsahují údaj o tom, že se smlouva uzavírá na dobu určitou. V dalších článcích jsou obsaženy údaje zejména vysvětlujícího charakteru.5. S ohledem na shora uvedené vzal soud za zjištěné, že žalovaný převzal od právního předchůdce žalobce půjčku ve výši 20 000 Kč. Dle tvrzení žalobce obsaženého v žalobě zaplatil žalovaný ve prospěch této půjčky částku 26 100 Kč.6. Předně je třeba uvést, že pro právní hodnocení věci je nutné použít zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do , datum, , a zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platný k datu uzavření smlouvy o půjčce (viz přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.).7. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit mu po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.8. Podle § 52 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé dodavatel.9. Podle § 55 odst. 1 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle odstavce druhého ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná.10. Podle § 56 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.11. Podle ust. § 3036 zákona č. 89/2012 o.z. Podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.12. Podle ust. § 100 odst. 1 obč. zák. se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.13. Podle ust. § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.14. Žalovaný namítl promlčení a soud k této námitce přihlédl. Právo mohlo být vykonáno poprvé dne 30.1.2012, žaloba byla podána dne 31.1.2024, právo na zaplacení jistiny je tedy promlčeno a s ním i právo na zaplacení úroků.15. I kdyby však soud projednával návrh žalobce věcně, byla by žaloba zamítnuta.16. V této souvislosti je nutné poukázat na nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle kterého v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na něž spotřebitel připojuje svůj podpis). V pozitivním právu se ochrana spotřebitele promítá například do podoby vyšší informační povinnosti dodavatele, do práva spotřebitele odstoupit od smlouvy, do podoby zákazu u některých ujednání o spotřebitelských smlouvách či do podoby příkazu, v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv, vykládat pro spotřebitele co nejpříznivěji (§ 51 a následujících obč. zák. č. 40/1964 Sb., ve znění platném do 31. 12. 2013). Princip autonomie a vůle a princip rovnosti je doplňován a korigován principem ekvity či spravedlnosti. Zcela jasně je to patrné na ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák., kde je uvedeno, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. V tomto ustanovení je uvedeno, že smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy v neprospěch spotřebitele.17. Z ustanovení § 6 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění platném k datu uzavření smlouvy a přílohy č. 3 k tomuto zákonu vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formou a musí obsahovat minimálně všechny informace, které stanoví příloha č. 3 k zákonu o spotřebitelském úvěru. Jedná se o takové informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách, jak vyplývá z citovaného nálezu ústavního soudu. Informace ve smlouvě je třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem a jedná se o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání (§ 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.). Tento požadavek má rovněž zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Ne každé právní jednání, které je srozumitelné a určité, je zároveň učiněné jasným, výstižným a zřetelným způsobem.18. Z § 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. vyplývá, že pokud smlouva o spotřebitelském úvěru neobsahuje informace vyplývající z přílohy č. 3 k tomuto zákonu jasným, výstižným a zřetelným způsobem, neznamená to neplatnost smlouvy jako celku.19. V případě, kdy smlouva neobsahuje potřebné informace o poskytnutém úvěru, nastávají důsledky zakotvené v §