17 C 311/2023 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 23 100 Kč jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne 24. 7. 2018. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 16 741,14 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 358,86 Kč, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 24. 7. 2018, jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem, který sestává z úroku ve výši 3 400 Kč, administrativního poplatku ve výši 4 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 400 Kč, v 78 pravidelných týdenních splátkách. Dle karty zákazníka právní předchůdce žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023, jak bylo zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o úhradě. Postoupení pohledávky žalobci bylo žalovanému oznámeno sdělením ze dne 23. 6. 2023. Výzvou ze dne 29. 9. 2023 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce vedle dlužné jistiny požadoval po žalovaném zaplacení dlužné části poplatku za poskytnutí úvěru. Úvěr činil celkem 20 000 Kč, za poskytnutí úvěru byl žalovaný povinen zaplatit poplatky a úroky v celkové výši 17 800 Kč, tedy veškeré platby za poskytnutí peněžních prostředků na 78 týdnů činily 89 % jistiny, bez zohlednění úplaty za poskytnutý úvěr, úroku, další poplatky činily 72 % jistiny. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouva o úvěru byla tedy smlouvou spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud má za to, že ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru ve výši přesahující 70 % jistiny úvěru (bez zohlednění úroku – úplaty za poskytnutý úvěr) je, pro nepřiměřenost výše poplatku, ujednáním příčícím se dobrým mravům. Soud tak ujednání o administrativním poplatku a o poplatku za hotovostní inkaso splátek shledal ujednáními absolutně neplatnými pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele. Soud proto žalobu v části přesahující zbývající dlužnou jistinu, příp. úrok (a v poměrné části smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení) zamítl. Žalobce v řízení prokázal, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplácel, na dluh uhradil pouze 14 700 Kč. Soud proto, vzhledem k neplatnosti ujednání o poplatcích, uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou část jistiny spolu s kapitalizovaným úrokem, to vše ponížené o uhrazené platby, tedy uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 8 700 Kč (20 000 Kč + 3 400 Kč – 14 700 Kč) se smluvním úrokem ode dne následujícího po dni, do kterého byl žalovaný povinen zaplatit celkovou dlužnou částku, a se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou v prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 38 %, žalovaný z 62 %, žalovanému proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 24 % nákladů řízení žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení nevznikly žádné náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Výrok IV je pak odůvodněn bodem 2 položky 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud v řízení na návrh žalobce elektronický platební rozkaz nevydal a pokračoval v řízení, proto žalobci doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1.