5 C 263/2023-39 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobou doručenou soudu dne 28.6.2023 se žalobce domáhal toho, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 53.049,84 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, a žalovaným došlo dne 18.2.2021 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s částkou 29.357 Kč představující kapitalizované úroky ve výši 18.704 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6.813 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 78 týdenních splátkách po 761 Kč. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil částku 3.200 Kč. Po podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby již žalovaný nic neuhradil. Pohledávka právního předchůdce žalobce za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2022 postoupena žalobci.2. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ustanovení § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil. Soud proto dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud rozhodl bez nařízení jednání.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 18.2.2021. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl částku 30.000 Kč a žalovaný se zavázal kromě této částky vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 27.017 Kč spolu s doplňkovým pojištěním ve výši 2.340 Kč – celkem tedy částku 59.357 Kč, a to v pravidelných týdenních splátkách ve výši 761 Kč. Ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaný žije s rodiči, je svobodný, úvěr požaduje na neočekávané výdaje, pracuje na plný úvazek jako dělník s čistým příjmem 27.300 Kč, což bylo doloženo dvěma výplatními páskami a dále zákaznická karta uvádí další čisté příjmy domácnosti ničím nedoložené. Odhadované měsíční výdaje žadatele činily 4.000 Kč. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný na úhradu dluhu zaplatil částku 3.200 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2022 byla pohledávka právního předchůdce žalobce vůči žalovanému postoupena žalobci.4. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Podle tohoto ustanovení se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věto druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru ve znění žalobcem tvrzeném a tuto skutečnost v řízení náležitě prokázal. Soud při posuzování nároku ze smlouvy o úvěru z úřední povinnosti zjišťuje, zda poskytovatel úvěru před poskytnutím úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, ovšem z provedeného prověření nevyvodil správné závěry, resp. jeho zkoumání úvěruschopnosti nebylo řádné. Jediným dokladem, který měl právní předchůdce žalobce k dispozici, byly dvě výplatní pásky. Z nich bylo možno zjistit měsíční příjem žalovaného za dobu dvou měsíců. Nebyla doložena pracovní smlouva, nebylo zjištěno, zda je pracovní poměr na dobu určitou či neurčitou a zda se vůbec jedná o příjem z pravidelné pracovní činnosti. Právnímu předchůdci žalobce nebyl předložen výpis z účtu ke zjištění pravidelného hospodaření žalovaného s finančními prostředky. Měsíční výdaje žalovaného tak byly pouze odhadnuty. Další v zákaznické kartě uvedené čisté příjmy domácnosti nebyly doloženy vůbec. Na základě takto zjištěného stavu má soud za to, že právní předchůdce žalobce nejednal v souladu se základními zákonnými požadavky na poskytování úvěrů a smlouva o úvěru ze dne 18.2.2021 je proto neplatná a žalovaný je povinen vrátit toliko poskytnutou jistinu ze spotřebitelského úvěru. Protože žalovaný obdržel částku 30.000 Kč a zaplatil 3.200 Kč, je tedy povinen vrátit žalobci částku 26.800 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, neboť je s úhradou v prodlení.6. Lze také konstatovat, že sjednaná úroková sazba ve výši 70,40 % ročně a RPSN ve výši 110,81 % ročně, jsou sazby nepřiměřené, odporující zákonu, zjevně se příčící dobrým mravům a z těchto důvodů v této části se jedná o ujednání neplatné podle ustanovení § 588 občanského zákoníku.7. Ze všech uvedených důvodů bylo žalobě ohledně částky 26.800 Kč se zákonným úrokem z prodlení vyhověno, ve zbývající části byla žaloba zamítnuta.8. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když dospěl k závěru, že úspěch obou účastníků řízení je přibližně stejný, a proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.