7 C 84/2025-21 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 15 748 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacených úvěrových smluv.2. Žalobce žalobu v nároku 1 a nároku 2 odůvodnil tím, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, . byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému dne 3.6.2024 poskytnut úvěr ve výši 2 000 Kč, přičemž se žalovaný tento úvěr zavázal splatit do 30 dnů od jeho poskytnutí. Výše úroku z této smlouvy činí 30 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru 360 Kč. Žalovaný porušil svou povinnost a předmětný úvěr řádně nesplatil a dostal se tak do prodlení s úhradou, čímž mu dle smlouvy o úvěru vznikla povinnost uhradit poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč, poplatek ve výši 800 Kč za upomínky k úhradě dluhu emailovými a SMS zprávami, poplatek ve výši 1 000 Kč za upomínky k úhradě dluhu ve formě písemných výzev a smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacení jistiny úvěru, přičemž žalobce uplatňuje smluvní pokutu pouze ve výši 934 Kč. Pohledávku vyplývající z této smlouvy o úvěru společnost , právnická osoba, . postoupila na společnost , Anonymizováno, , která tuto pohledávku postoupila na žalobce. Žalobce tedy po žalovaném z titulu nesplaceného úvěru ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, požaduje částku ve výši 2 000 Kč (jistina) a 3 824 Kč (poplatky, úroky, smluvní pokuta).3. Žalobce žalobu v nároku 3 a nároku 4 odůvodnil tím, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, . byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému dne 4.6.2024 poskytnut úvěr ve výši 4 000 Kč, přičemž se žalovaný tento úvěr zavázal splatit do 30 dnů od jeho poskytnutí. Výše úroku z této smlouvy činí 120 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru 1 440 Kč. Žalovaný porušil svou povinnost a předmětný úvěr řádně nesplatil a dostal se tak do prodlení s úhradou, čímž mu dle smlouvy o úvěru vznikla povinnost uhradit poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč, poplatek ve výši 800 Kč za upomínky k úhradě dluhu emailovými a SMS zprávami, poplatek ve výši 1 000 Kč za upomínky k úhradě dluhu ve formě písemných výzev a smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacení jistiny úvěru, přičemž žalobce uplatňuje smluvní pokutu pouze ve výši 1 864 Kč. Pohledávku vyplývající z této smlouvy o úvěru společnost , právnická osoba, . postoupila na společnost , Anonymizováno, , která tuto pohledávku postoupila na žalobce. Žalobce tedy po žalovaném z titulu nesplaceného úvěru ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, požaduje částku ve výši 4 000 Kč (jistina) a 5 924 Kč (poplatky, úroky, smluvní pokuta).4. V případě obou úvěrových případů žalobce dále uvedl, že ve smyslu § 86 z.č. 257/2016 Sb. byla posuzována úvěruschopnost žalovaného, kdy ten byl lustrován v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí – žalovaný byl povinen uvést výši měsíčních příjmů a výdajů.5. Soud návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nevyhověl a ve věci nařídil jednání. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a zůstal po celou dobu řízení nečinný. Ačkoliv byl žalovaný k soudnímu jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k tomuto jednání nedostavil, a ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Jelikož se žalobce z nařízeného jednání omluvil, postupoval soud proto dle ust. § 101 odst. 3 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) a jednal v nepřítomnosti účastníků a vycházel při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.6. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu (k nároku 1 a 2) : ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, . a žalovaným dne 2.6.2024. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 2 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit celkem částku 2 390 Kč do 3.7.2024. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 36,5 % ročně. RPSN činila 773,59 %. Článek VI. obsahuje ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Předsmluvním formulářem žalobce doložil, že žalovaný byl před poskytnutím úvěru poučen o jeho základních parametrech a o právech a povinnostech s ním spojených. Z potvrzení o provedené transakci bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 3.6.2024 vyplacena částka 2 000 Kč. Právní předchůdce žalobce zaslal žalovanému výzvu k uhrazení pohledávky ze dne 19.7.2024 a 6.8.2024.7. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu (k nároku 3 a 4) : ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, . a žalovaným dne 3.6.2024. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 4 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit celkem částku 5 560 Kč do 4.7.2024. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 36,5 % ročně. RPSN činila 5395,58 %. Článek VI. obsahuje ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Předsmluvním formulářem žalobce doložil, že žalovaný byl před poskytnutím úvěru poučen o jeho základních parametrech a o právech a povinnostech s ním spojených. Z potvrzení o provedené transakci bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 4.6.2024 vyplacena částka 4 000 Kč. Právní předchůdce žalobce zaslal žalovanému výzvu k uhrazení pohledávky ze dne 20.7.2024 a 7.8.2024.8. Pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobce (zjištěno ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 20.9.2024 /2x/, ze dne 23.9.2024 a seznamu postoupených pohledávek /3x/).9. Zprávou , Anonymizováno, ze dne 30.10.2025 má soud za prokázané, že majitelem a disponentem účtu č. , hodnota, byl v rozhodné době žalovaný. Zprávou Air bank a.s. ze dne 31.10.2025 má soud za prokázané, že majitelem a disponentem účtu č. , hodnota, byl v rozhodné době žalovaný.10. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.11. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Obě dotčené smlouvy o úvěru soud kvalifikoval jako neplatné dle ust. § 588 o.z., neboť odporují ustanovení § 1813 o.z., resp. směrnici rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Soud jako nepřiměřený shledává sjednaný úrok a poplatky, které ve svém úhrnu dosahují nepřiměřeně vysoké RPSN – v případě prvé smlouvy 773,59 %., v případě druhé 5395,58 %.13. Z § 1813 občanského zákoníku vyplývá, že při zkoumání výrazné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, které za ně podnikatel požaduje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytoval, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám, nemělo by být zneužíváno.14. Podle § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolává. Soud zkoumá, zda se k ujednání nepřihlíží z úřední moci (občanský zákoník), resp. nezbytnost zajistit ochranu spotřebitele nezávisle na jeho námitce, když se nepřiměřenost zkoumá z úřední moci. Opačný přístup potírá význam ochrany spotřebitele.15. V dané věci lze dovodit, že ujednání o úrocích a poplatcích nebylo individuálně sjednáno, když žalovaný neměl reálnou možnost ovlivnit jejich obsah. Tato ujednání byla připravena stranou žalobce v citované smlouvě o úvěru. To však ještě neznamená, že takové ujednání musí být vždy v rozporu s požadavkem přiměřenosti. V dané věci však výše RPSN 773,59%, resp. 5395,58% představuje značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele, neboť je nepřiměřená, značně převyšuje obvyklou hranici výše RPSN poskytované jinými ústavy. Jako nepřiměřené a nevyvážené soud hodnotí i nejrůznější poplatky za upomínání, kdy je zcela zřejmé, že tyto jsou požadovány v neúměrné výši a neodůvodněně vedou k dalšímu navyšování dluhu.16. Mimo to soud obě smlouvy o úvěru shledal neplatnými z dalšího důvodu.17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou zá