10 C 357/2025-25 – Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobou doručenou soudu dne 4.9.2025 se žalobce domáhal toho, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 24 632 Kč s příslušenstvím, dále částku 1 021 Kč, částku 100 Kč za upomínku, částku 499 Kč. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne10.3.2024 se žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému ze strany žalobce poskytnut standardní neúčelový úvěr, na základě kterého žalobce žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč tak, že částku ve výši 27 500 Kč převedl na účet zákazníka určený žalovaným, a to dne 12.3.2024, a 2 500 Kč bylo převedeno na účet zprostředkovatele jako jeho provize. Žalobce se se žalovaným dohodl, že celkovou cenu úvěru ve výši 46 000 Kč uhradí žalovaný žalobci v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce. Smlouva byla uzavřena elektronickou formou. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, a proto dne 27.7.2025 došlo k zesplatnění smlouvy. Žalobce se žalobou domáhá částky ve výši 23 012 Kč (jistina 21 088 Kč a dlužné splátky 2 945 Kč), úroku ve výši 27,28 % ročně z částky 23 012 Kč od 28. 7. 2025 do 26. 10. 2025, úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 23 012 Kč od 27. 10. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 23 012 Kč od 28. 7. 2025 do zaplacení, částky ve výši 1 021 Kč (dluh na úrocích), částky ve výši 100 Kč (upomínka) a částky ve výši 499 Kč (smluvní pokuta).2. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ustanovení § 115 a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud rozhodl bez nařízení jednání.3. Soud vzal za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku 30 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit tuto částku spolu s příslušenstvím splátkami ve výši 1 150 Kč měsíčně po dobu 40 měsíců. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal uhradit, činila 46 000 Kč (RPSN 39,2 %, zápůjční úroková sazba 27,28 %). V článku IV. bod 2 písm. a), b) a c) smlouvy o úvěru bylo ujednáno, že se žalovaný zavazuje zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 %, denně z dlužné splátky úvěru, a to za každý den prodlení, když je dlužnou splátkou úvěru míněna každá jednotlivá splátka nebo i její část, dále se zavázala zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 %, denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, a to za každý den prodlení, a dále smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každý jednotlivý případ, kdy se dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru. Dále bylo v článku IV. bod 4 a) a b) ujednáno, že se žalovaný zavazuje zaplatit žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly žalobci v souvislosti s prodlením žalovaného, když se jedná o poplatky uvedené v sazebníku poplatků a za každou odeslanou upomínku pro nesplácení splátek byla ujednána platba ve výši 100 Kč. Z listiny nazvané „Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“, ze mzdových listů žalovaného, z výpisu z insolvenčního rejstříku, z čestného prohlášení týkajícího se závazků žalovaného a výdajů spotřebitele soud zjistil, že žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že na účet žalovaného byla žalobcem poskytnuta částka 27 500 Kč a částka 2 500 Kč byla odeslána na účet zprostředkovatele úvěru. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný uhradil na spotřebitelský úvěr částku 15 455 Kč. Z upomínek soud zjistil, že žalovaný byl o placení úvěru upomínán a dne 27.7.2025 došlo k zesplatnění smlouvy a žalovaný byl opět vyzván k úhradě dlužné částky.4. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Zároveň soud posoudil vztah mezi účastníky jako vztah, který podléhá zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ustanovením § 2 odst. 1 citovaného zákona úvěr poskytovaný spotřebiteli. Soud v této věci dovodil, a to s přihlédnutím k listinám, které byly soudu poskytnuty a které byly žalobci k dispozici před uzavřením smlouvy o úvěru, že žalobce náležitě posoudil úvěruschopnost žalovaného, který dosahoval přibližného měsíčního příjmu 30 000 Kč, a jeho výdaje dosahovaly přibližné výše 7 000 Kč.5. Žalobce za jistinu, která byla přímo žalovanému poskytnuta ve výši 27 500 Kč, požadoval po žalovaném zaplacení částky 46 000 Kč. Tento poplatek za poskytnutí úvěru činil 67 % jistiny. Podle ustanovení § 1813 věty první občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel - smlouva tedy byla smlouvou spotřebitelskou. Žalobce byl silnější stranou právního vztahu, smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání byla jednostranně určena žalobcem. Podle ustanovení § 588 věty první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud má za to, že ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru ve výši dosahující 67 % jistiny úvěru je pro nepřiměřenost výše tohoto poplatku ujednáním zjevně se příčícím dobrým mravům. Soud proto ujednání o poplatku posoudil jako ujednání absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele a žalobu v této části zamítl.6. Pro případ prodlení žalobce požadoval zaplacení různých smluvních pokut (položku nazvanou jako „Náhrada účelně vynaložených nákladů“ je též nutno považovat za smluvní pokutu, neboť je ujednána bez dalšího v souvislosti s porušením smluvní povinnosti – viz ustanovení § 2048 občanského zákoníku). Žalobce tedy násobil negativní důsledky nezaplacení dluhu pro žalovaného. Soud takové ujednání opět v souladu s ustanovením § 588 občanského zákoníku považuje za neplatné s přihlédnutím k tomu, že žalobce byl silnější stranou právního jednání a obsah základních podmínek smlouvy žalovanému vnutil bez možnosti žalovaného jakýmkoliv způsobem základní podmínky ovlivnit, soud má tedy za to, že žalobce nejednal při právním jednání s žalovaným poctivě, zneužil svého postavení, jednal v rozporu se základními zásadami na ochranu spotřebitele. Taková část právního jednání je proto absolutně neplatná. Proto soud zamítl žalobu co do zaplacení smluvní pokuty spočívající v náhradě účelně vynaložených nákladů (za písemně odeslanou upomínku), dále ohledně smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každý jednotlivý případ, kdy se žalovaný dostane do prodlení, a dále za ohledně smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru.7. Protože v řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytnuta právě částka 27 500 Kč a žalovaný na úvěr uhradil 15 455 Kč dle listinných důkazů předložených žalobcem, bylo žalobě vyhověno ohledně částky 12 045 Kč (27 500 Kč – 15 455 Kč) a zároveň byl přiznán zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, neboť se žalovaný podle § 1970 občanského zákoníku dostal se splněním dluhu do prodlení. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta.8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud v této věci ze shora uvedených důvodů dovodil, že účastníci měli ve věci úspěch každý zhruba v jedné polovině, a proto žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.